Revizor
v
orientálním
stylu
Ve
své
první
šéfovské
sezóně
v
Divadle
Na
zábradlí
vytvořil
režisér
Petr
Lébl
tři
význačné
inscenace:
Genetovy
Služky,
Stroupežnického
Naše
Naše
furianty
a
Čechovova
Racka.
Poslední
dvě
byly
kritiky
vybrány,
aby
reprezentovaly
české
divadlo
na
mezinárodním
festivalu
Divadlo
'94
v
Plzni.
Novopečený
šéf
proslulé
scény
se
tak
stal
fenoménem
sezóny
1993/94,
což
při
jeho
značně
výstředním
inscenačním
způsobu
nutně
vyvolalo
i
temperamentní
nesouhlasné
reakce.
V
probíhající
sezóně
dostali
příležitost
další
režiséři.
Nejdříve
s
výsledkem
pochybným
Věra
Chytilová
(Story
Martina
Crimpa),
poté
Léblovi
po
duchu
blízký
J.
A.
Pitínský
zdařilým
přepisem
Greenova
románu
Jádro
věci.
Do
třetice
se
přihlásil
o
slovo
Lébl
-
a
znovu
s
klasickým
ruským
titulem.
Volba
hogolova
Revizora
vyvolala
určitou
zvědavost:
Lze
tuto
notoricky
známou,
u
nás
nezřídka
uváděnou
komedii
uchopit
nově
a
jinak?
Petr
Lébl
ani
tentokráte
nezklamal
očekávání.
Když
se
na
začátku
jako
opona
zvedne
velký
perský
koberec,
rázem
se
ocitáme
v
jakémsi
operetním
Orientu.
Hejtman
(Vlastimil
Bedrna)
v
příslušně
barvitém
kostýmu
přijíždí
na
ohromné
trojkolce
a
s
arogancí
orientálního
samovládce
oslovuje
své
podobně
přistrojené
činovníky.
Atmosféru
podtrhují
ještě
přenosné
sloupovité
kulisy
a
zejména
zpěvy
a
tance
ženského
sboru.
Zprávu
o
příjezdu
revizora
oznamují
v
rolích
Dobčinského
a
Bobčinského
dvě
figuríny
nápadně
podobné
samotnému
hejtmanovi.
Orient
a
Východ
Ostrým
střihem
se
přenášíme
do
hospody,
kde
se
v
bílých
jégrovkách
na
vyvýšeném
podlaží
převaluje
Chlestakov
(Bohumil
Klepl).
Jeho
úvodní
scéna
s
Osipem,
přerušená
z
dýmu
se
vynořujícím
hospodským
sluhou
(Eva
Stanislavová),
má
charakter
hladové
vize
a
svou
ubohostí
kontrastuje
s
orientální
hojností.
Vztah
domnělého
revizora
a
městského
hejtmana
se
po
počátečních
vzájemných
obavách
a
rozpacích
ustaluje:
Chlestakov
se
obléká
do
napoleonského
kostýmu
a
hejtman
se
uklidňuje
vítězným
zvoláním
"Bere!"
(rozuměj
úplatky).
Po
groteskní
projížďce
gubernií
dosahují
na
plese
v
Petrohradě
(vyprávění
se
pomocí
hlučného
a
hybného
komparsu
a
velkého
lustru
proměňuje
v
živý
obraz)
"revizorovy"
nezadržitelně
výmluvné
opilecké
výmysly
rozměrů
fantaskní
megalomanie.
Po
přestávce
se
do
krajnosti
vybičovaná
inscenace
stylově
proměňuje.
Orientální
tanec
a
zpěv
vystřídá
ruský
folklór
s
harmonikou,
hejtman
s
obnoveným
sebevědomím
oblékne
rovněž
napoleonský
kostým
a
činovníci
tmavé
uniformy.
Jevištní
dění
vrcholí
scénami
přijímání
úplatků
(s
pohyblivými
dveřmi
-
připomínkou
slavné
inscenace
Jiřího
Frejky),
kde
na
sebe
upozorňuje
zejména
sugestivní
výkon
Radka
Holuba
jako
nebezpečně
přítulného
udavače
Zemljanika,
Chlestakovovými
námluvami,
v
nichž
Marja
brání
svou
čest
zavinuta
do
perského
koberce
a
čtením
Chlestakovova
dopisu,
jež
s
parádní
noblesou
načne
poštmistr
Vladimíra
Marka.
Monumentalizace
satiry
Léblova
metoda
Gogolovu
satiru
monumentalizuje.
Nejde
jí
tolik
o
psychologické
finesy
a
osobní
motivace
jednotlivých
dramatických
procesů
jako
o
zpředmětnění
obludného
systému
nepoctivosti,
nepořádku
a
mocenské
zvůle.
Převádění
textových
podnětů
do
originálních
jevištních
nápadů
překračuje
někdy
zdravou
míru.
Je
to
ovšem
věc
individuálního
diváckého
gusta.
Pro
mě
je
jinak
šťastný
nápad
kombinovat
českou
konverzaci
s
ruskou
i
jinojazyčnými
překlady
nadužit:
znesnadňuje
nejen
komunikaci
mezi
revizorem
a
městečkem
(což
má
svůj
dobrý
důvod),
ale
nechtěně
i
mezi
jevištěm
a
hledištěm.
To
se
týká
i
různých
volných
asociací.
Přijmu-li
Mejercholda,
narážka
na
ministra
kultury
s
tygří
hlavou
mi
připadá
příliš
krátkodechá.
Ale
to
jsou
jen
dílčí
kazy
skutečné
divadelní
události.
Podobně
jako
v
Rackovi
našel
Lébl
i
v
Revizorovi
plochu
pro
uplatnění
lidského
rozměru
ve
světě
nelidskosti.
Představují
jej
dvě
postavy
různého
postavení
a
založení.
Osip
Leoše
Suchařípy,
nikoli
svou
výjimečností,
ale
naopak
svou
jemně
podanou
obyčejností,
svými
malými,
avšak
přirozenými
starostmi.
A
Marja
Magdaleny
Sidonové,
která
dokázala
do
satiricky
demaskujícího
závěru
vnést
dojemně
melancholický
tón
mladistvého
zklamání
a
deziluze.
Divadlo
Na
zábradlí,
Praha
-
N.
V.
Gogol:
Revizor.
Překlad
Zdeněk
Mahler,
úprava
Petr
Lébl
a
Vlasta
Smoláková.
Inscenace
Petr
Lébl,
scéna
WN,
kostýmy
Kateřina
Štefková,
dramaturgie
Vlasta
Smoláková,
pohybová
spolupráce
Antonín
Hodek,
hudební
spolupráce
Miki
Jelínek.
Premiéra
22.
února.