ln95047_065

ln95047_065

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Společný česko-německý úkol

Česko-německý dialog připomíná svými zákrutami plovoucí kolo - nelze ho pevně uchopit, argumenty i emoce se do omrzení opakují. Některé kontury problému se však po oživením Havlovým projevem zdají být jasnější.

Televizní debata (19. 2.) naznačila, že tradiční představa o "zániku" sudetoněmeckého problému "biologickou cestou" je pouze naivním přáním. Bohužel tento názor u nás zcela převládá a patří ke klamným českým pohledům na svět kolem i na sebe sama. Ve skutečnosti se minulosti nelze vyhnout ani z dlouhodobého hlediska.

Česko-sudetoněmecký rozpor není střetem dvou odlišných, nýbrž blízkých kultur, které nemilují balkánskou cestu řešení a sahají k jen jednou za pět set let. Obtíž netkví v nenávisti, nýbrž v nepružnosti a tvrdých hlavách na obou stranách.

I když po roce 1989 nebyla mezi Čechy a sudetskými Němci vykopána válečná sekera (jako na Balkáně), bylo jen iluzí domnívat se, že sudetský problém roztaje spolu se železnou oponou. Je totiž mnohem starší, vždyť česko-"sudetské" spory o hegemonii nad českými zeměmi trvaly od samého zrození moderních národů.

Právě v pochopení dějin lze hledat inspiraci k jejich překonání. Němci netvořili ve středověké české koruně žádnou menšinu, byli její integrální a "užitečnou" částí. Nově vznikající občanstvo v 19. století se však politicky definovalo podle jazyka a v protikladu vůči "těm druhým" v zemi, kterou však všichni milovali a chtěli vidět buď v německé, nebo ve slovanské říši.

Rok 1918 nelze přirovnat k roku 1938, 1939 ani 1945, jak nyní argumentuje F. Neubauer. Vznik republiky nezměnil nic na zemské struktuře Čech, Moravy a Slezska, na civilizovaném právním řádu, změnilo se jen hlavní město (rovněž s menšinou druhého národa) a převrátilo se psychické sebehodnocení Čechů a Němců ("teď jsme lepší my").

Sudetští Němci nechtějí slyšet, že zásadním zlomem byl příchod říšskoněmeckého nacismu, který Češi nevyprovokovali a který také neměl původně nic společného se sudetoněmeckými zájmy. Co se kvalitativně změnilo? Pokud se dříve občas užívalo silných slov, nyní šlo o silné, extrémní činy. Pochopitelně Češi věděli, že v případě vítězství Německa nemají naději na důstojné přežití. Sudetští Němci zase věděli, že zpochybnili vůči Čechům své morální postavení.

Přes tyto skutečnosti byl jejich odsun vyhnáním, patřil z principu do barbarského světa. To zase nechceme slyšet my. I když počty svých obětí sudetská strana v Německu nepřiměřeně a dlouhodobě zveličovala, i bez nich právě skutečnost "nepřirozeného", asijského (stalinského, hitlerovského) postupu vrhá stín na zemi, která chce být plnohodnotnou součástí Evropy. V této souvislosti je třeba ocenit Havlovo gesto "omluvy" z roku 1990 jako projev slušného evropanství.

Překonání minulosti nezařídí hlavy států, které třeba podepíší deklaraci o tlusté červené čáře. Taková dohoda jen dokáže, že skrytá nenávist i pocity viny přežívají. Čechům i Němcům jde vlastně o stejný úkol: překročit své původní "kmenové" vymezení. Může k tomu vést pochopení naší historie na evropských univerzalistických principech, k nimž patří např. demokracie, liberalismus, ale i antické myšlení, křesťanské církve, kosmopolitní šlechta, vícenárodní Evropa.

Těmto intencím by mohla odpovídat struktura dialogu. Viděl bych ho nikoli jako stále se opakující "boží soud" ani jako posuzování statistiky obchodní výměny, nýbrž jako pracovní setkání a úkoly. Můžeme si představit dvě pracovní "tripartity" (2+3) - na německé straně zástupce vlád (včetně bavorské), zájmových skupin a sudetoněmeckých organizací (ale ne jako jednotný politický "sudetoněmecký lid" s "vůdcem"), na straně druhé vládní, lokální a zájmové organizace české. Předmět dialogu: operativní spolupráce, příprava pro plnohodnotné soužití v rámci Evropské unie.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View