ln95047_010

ln95047_010

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Univerzita, věda, ministerstvo

Poslední slovo Hádáme se jaksi. Senzačnost je čtenářsky populárnější než věcnost. Takže nepřibývá klidu. Tématem jsou aféry kriminální, částečně kriminální zcela nekriminální: defraudace a podvody v malém i převelikém, a potom hned zase spor o ústavu kontra tajnoslužebnictví, konflikty typu slušnost kontra pragmatičnost, nacionalita kontra občanství, a dokonce též Akademie věd kontra vysoké školství.

Je to vůbec možné, že i v posledně zmíněné kauze se vede spor ne zcela věcný?! Tam, kde by dialog a badatelská otevřenost a ochota vnímat jiný názor měly být domovem! Možná, že minulá totalitní léta k nepochopení přispěla: univerzita (resp. její fakulta) je "socialistické učiliště", jak na paměť a na výsměch zvrácené éry hlásá nápis u vchodu do Karolina z Celetné ulice. Učiliště!

Univerzita není v první řadě školou, nýbrž svobodnou badatelskou institucí. To teprve minulý režim oddělil podle svého vyhlašovaného východního vzoru vědu a univerzitu, přičemž první určil pěstovat tzv. základní výzkum, zatímco ta druhá měla především úkol vzdělávat, a to vždy s ideologickým předznamenáním v duchu "vědy" marxismu-leninismu.

Avšak vysokost vysoké školy v evropské tradici znamenala ne pouhé výukové "předávání vědomostí a dovedností", nýbrž naukovou a uměleckou otevřenost. Dle mého soudu univerzity nepatří pod ministerstvo školství. Absolvent univerzity být veden a doveden k samým koncům aktuálního stavu toho kterého oboru, se ocitnout před otevřenými otázkami. Takže ovládnout umění nikdy definitivně nedokončitelného odpovídání a nového tázání, a tedy znalosti pravdy jakožto nároku, nikoli však majetku. A odtud i zdatnosti naslouchat jiným teoriím a jiným lidem. Mimochodem: není v tom i základ demokracie, jestliže platit masarykovské "demokracie je diskuse"?

Na univerzitě jsou všichni učitelé označováni jako pracovníci vědecko-pedagogičtí, nikoli obráceně. Obejde se však "čistá" věda bez pedagogického provozu? Vždyť vykládat o své badatelské práci novým adeptům znamená vystavit se otázkám z gruntu kladeným, takže badatel vysvětluje nejen to, co právě dělá, nýbrž i čím se trápí a je nucen občerstvovat východiska samotná. Vědci bez pedagogického kontaktu jsou ohroženi: ztratili by jeden z významných inspiračních zdrojů.

Myslím si, že by stát měl spravovat celou tuto oblast obojí "akademické" vědy a umění zvláštním ministerstvem (jak je tomu např. v Rakousku). Neměl by ovšem dirigovat (včetně akreditace) analogicky s řízením školství základního a středního, nýbrž šetřit volný pohyb bádání, a tak reprezentovat starost vlády o zdar jedné z nejvýznamnějších složek moderní společnosti, tolik na vědě závislé.

Akademickou půdu (tu vědeckou i školskou) respektuje a podporuje kulturní stát evropsko-americké tradice jakožto prostor nezávislosti a svobody, a to pro svou vlastní budoucí státní prosperitu. Je rozdíl mezi svobodným parlamentem, kde o prosazení definovaných politických programů soutěží různé strany, zodpovědné svým voličům, a mezi svobodou akademickou, vázanou jen a jen odborně, tj. disciplinárně a transdisciplinárně. Ano, i politika může být sledována v tomto stranicko-politickém exteritoriu - totiž jako obor badatelského šetření, jakožto reflexe všeobecně zaměřená. Tak chápu i důvod, proč prezident republiky pronesl svůj projev o česko-německé otázce v aule Univerzity Karlovy.

V historicky dohledné době zaniknou některá dočasná ministerstva. Vláda, současná i budoucí, bude zajisté uvažovat o novém složení, a to nejen personálně, nýbrž i resortně: jak oborově rozčlenit své vládnutí. Věcnost velí: rozvažme kritéria a východiska nového ministerského členění.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View