ln95046_044

ln95046_044

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Návrat obyčejných příběhů

Letošní Berlinale ve znamení slibných debutů a hongkongských tygrů Mezinárodní filmový festival Berlinale, který skončil v pondělí udílením cen, letos již po pětačtyřicáté otevřel novou filmovou sezónu. Nešlo však o vstup právě triumfální;

úroveň větší části oficiálního (zejména soutěžního) programu byla totiž sotva průměrná. Zcela propadly velké produkce evropské (Francie, Itálie, Německo), ale i standardní tvorba americká. Reprezentovali je tvůrci zvučných jmen: klasici evropského intelektuálního filmu Alain Robbe-Grillet, Abel Ferrara, Margarethe von Trottaová, respektive zástupci amerického středního proudu typu Bruce Beresforda a Roberta Redforda. Berlinale současně potvrdilo, že mnohem živější a inspirativnější jsou dnes takzvané netradiční kinematografie a tvůrci nezávislí. Hongkongský expres Mimořádný boom zažívá především kinematografie hongkongská. Svědčí o tom i fakt, že měla v soutěži hned čtyři příspěvky a dva z nich získaly Stříbrné medvědy (Letní sníh, Ruměnec). Filmy asijského "ekonomického tygra" ovšem slaví i úspěchy obchodní. Jedním z nejprodávanějších titulů berlínského trhu se totiž stal vynikající Chungking Expres režiséra Wong Kar-Waie. Nešťastná milostná aféra s tragikomickou pointou tu ústrojně přerůstá v metaforu o osamělosti a zranitelnosti "moderního" člověka, o jeho touze po věcech prostých a autentických. Dynamická, rozpohybovaná kamera, montáž poučená poetikou videoklipu, různé techniky - včetně rozostření a zpomalení obrazu - i chytlavé hity činí z této postmoderní love-story podívanou emocionálně působivou a obrazově strhující.

Z Hongkongu pochází i Wayne Wang, režisér velkých festivalových hitů Kouř (Smoke) a Řeči na padnutí (Blue in the Face). Oba snímky zároveň reprezentují americké nezávislé produkce, o jejichž oživujícím významu (po světových úspěších Jima Jarmusche, Gus van Santa, bratrů Coenových a dalších) dnes není pochyb. Jiná Evropa Čest Evropy nakonec zachraňovaly nastupující generace kinematografií britské a dánské. V soutěži šokoval debutující Michael Winterbootom svou temnou studií patologické lesbické dvojice Motýlí polibek (Butterfly Kiss). Při udílení cen se však na něj - ani na skvělou Amandu Plummerovou (viděli jsme ji v Pulp Fiction) v roli nevypočitatelné masové vražedkyně - nedostalo. Mimo soutěž byla uvedena i další vynikající prvotina londýňanky Antonie Birdové s názvem Kněz (Priest), vyprávějící o morálním dilematu homosexuálního duchovního. Do třetice Britové zazářili divácky úspěšnou komedií Funny Bones, kterou jako svůj druhý film natočil Peter Chelsom.

Nekorunovaný princ severské kinematografie, dánský režisér Lars von Trier (autor proslulého podobenství Evropa) předvedl na berlínském trhu svůj nový ohromující projekt Království (The Kingdom - zatím jde o čtyřdílný televizní seriál, jehož verze pro kina čítá dva dvouapůlhodinové díly). Celý film se odehrává v nemocnici, jejíž rozlehlé prostory Trierova eruptivní imaginace proměnila v přízračný labyrint.

Vyprávění poměrně složitou strukturu a paralelně rozvíjí několik dějových linií; točí se kolem leitmotivu tajemného dívčího pláče, který je slyšet ve výtahové šachtě a jehož původ se snaží vypátrat jistá pacientka. Autor mísí černohumornou "soap operu" z nemocnice na kraji města s duchařským hororem a detektivkou, logicky důsledný příběh zatemňuje surreálnou obrazností. Vše ovšem propojuje v jedinečné filmové mystérium srovnatelné snad jen s Lynchovým seriálem Městečko Twin Peaks. Království by se mělo objevit v soutěži letošního karlovarského festivalu, kde se uskutečnit rovněž Trierova retrospektiva. Nová vlna lesbického filmu Jedním z dominujících znaků současného filmu je prostupování a vzájemné ovlivňování různých kinematografických stylů a žánrů. Nejviditelnější je to v tematické oblasti, kde střední proud začal využívat látek dříve tabuizovaných, které dříve téměř výhradně náležely filmové subkultuře. Tak se i do velkých kin dostaly například filmy s homosexuální problematikou, jimiž byly poslední ročníky Berlinale doslova zaplaveny. Letos však homosexuály odstavily ostrým nástupem filmové lesbičky. Typickým reprezentantem této vlny byl kanadský snímek Když padne noc (When Night is Falling, r. Patricia Rozemaová). Vypráví příběh tragické vášně mezi krásnou cirkusovou artistkou a mladou učitelkou na církevní škole (která navíc před svatbou). Mimo dlouhé, zálibně, leč cudně zachycené lesbické milostné hrátky jde vcelku o běžný komerční snímek. V Berlíně byl hojně prodáván, takže děvčata se mají na co těšit. A heterosexuální kluci koneckonců taky. Renesance všedních témat Pokud lze na základě vzorku letošní berlínské kolekce odhadovat nějaké obecnější nové trendy, dalo by se mluvit o ústupu velkých příběhů (dramat o politických a sociálních konfliktech) a agresívní vlny takzvaného "amorálního filmu" zaměřeného na patologické jevy. V Berlíně totiž letos výrazně převládly obyčejné, individualizované, vitální a pozitivně laděné filmy o "malých lidech" (mexická Ulice zázraků, izraelský Sh'Chur, hongkongský Letní sníh, atd.).

Tvůrci se v nich soustřeďují na osobní zkušenosti a prožitky člověka-antihrdiny a na intimní prostředí komunit rodinných a sousedských. Stylově dominuje autentická drobnokresba lidského chování a běžných situací, ozvláštněná jemnou poetizující i komediální nadsázkou. Výsledkem jsou nevtíravě emocionální, intimně osvětlené a zábavné výpovědi o každodenním, tedy univerzálním údělu člověka. Tematizují potřebu vzájemné komunikace jako obrany před odcizením a nudou sociálních stereotypů, nutnost blízkosti druhého člověka, vědomí jistoty a domova. Jsou hravé a nabízejí katarzi.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View