ln95045_039

ln95045_039

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Plebejsky pudový Othello

Recenze DIVADLO: Shakespearovou tragédií OTHELLO se činohra plzeňského Divadla J. K. Tyla vrátila po delší pauze k odkazu velkého dramatika. Na scéně Velkého divadla hru nastudoval hostující tým inscenátorů - režisér Jan Burian a scénograf Karel Glogr v překladu Aloise Bejblíka.

Moderní Bejblíkův překlad pracující s nespisovným výrazivem, často i žargonem, poskytl režii prostor k poněkud nedomyšlené aktualizaci. Děj se odehrává v neurčité době; kostýmy sice částečně odkazují do počátku našeho století, ale jsou spíš směsicí různých prvků, jakousi volnou variací na dané téma. Podobně působí i scénografické řešení - zprvu navozuje dojem depresívního města s omšelými fasádami a špinavými podezřelými zákoutími. Později se však scéna rozevře v prostranství evokující atmosféru mondénních přímořských lázní, výtvarně ozvláštněnou toyenovskými reminiscencemi. Přestavby jsou řešeny klouzavým pohybem jednotlivých kulis, které se zvolna shlukují či odplouvají - nejpůsobivější je úvodní seskupení. Nicméně režie tyto významy prakticky nerozvíjí a zůstává jen u vnějších efektů.

Závažným nedostatkem inscenace jsou nedořečené vztahy mezi jednotlivými postavami i nelogické vyznění některých situací. Příčinu lze hledat jak v podstatném krácení textu, tak v často neodůvodněných a přehnaných dávkách exprese. Inscenaci chybí ucelenější myšlenková koncepce, rozpadá se na polovičaté motivy postav. Režie se soustředí na trojici hlavních hrdinů Jaga, Othella a Desdemonu, zatímco Cassio i Roderigo pouze dopomáhají rozehrát Jagovy úklady. Jediné téma, znatelné v pozadí událostí, je téma lhostejnosti a pokrytectví - například spor Brabantia a Othella (po prozrazené svatbě) na dóžecím dvoře se odehrává za nezúčastněného přihlížení ostatních - v podkresu zní valčíková hudba a nejen sluhové se nevzrušeně cpou chlebíčky.

Dalším problémem (od kterého se ovšem odvíjí řada dalších) je obsazení typově nevhodného představitele do role Othella (Zdeněk Mucha). Díky tomu není například důvod Desdemonina náhlého vzplanutí k Maurovi zcela jasný. Muchův Othello je pouze plebejsky pudový, bez prožitého vnitřního utrpení, a sotva v něm vzklíčí první pochybnosti, poráží věci, smýká Desdemonou (Barbora Munzarová) a fackuje ji. Jeho líčená emotivita však překračuje všechny meze a kulminuje na hranici nechtěné karikatury. V tomto smyslu je vyhrocená i závěrečná scéna Desdemonina uškrcení - nejprve se v pozadí vynořuje obludná silueta vraždícího maniaka, při samotném aktu se trhají lůžkoviny, poletuje peří a zlomený Othello vydává nelidský řev.

Jiným zamlženým vztahem je manželství Jaga a Emílie (Inka Brendlová), která zprvu vědomě asistuje Jagovým intrikám (epizoda s šátkem), ale v závěru se stává nečekaně pohoršenou strážkyní morálky. Petr Pavlovský si ovšem v úloze Jaga dokázal nalézt vlastní téma - pohybuje se v groteskních polohách, je to cynický rouhač, který intrikuje s ďábelskou radostí. Zásadně pohrdá všemi a vším a paradoxně tak vzbuzuje jisté sympatie. Jeho jedinou slabostí je pečlivě ukrývaná vášeň a cit k Desdemoně, kterou právě proto ničí. Jana Machalická Divadlo J. K. Tyla v Plzni - W. Shakespeare: Othello. Premiéra 18. a 19. února.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View