O
smlouvách,
účtech,
etice
a
Komerční
bance
Richard
Salzmann,
Generální
ředitel
Komerční
banky
Některé
české
noviny
uveřejnily
25.
8.
zprávu,
že
Komerční
banka
začíná
vypovídat
smlouvy
o
termínovaných
vkladech
na
5
let.
Tato
zpráva
je
nepravdivá.
Banka
žádnou
smlouvu
na
dobu
určitou
nevypovídá,
vypovědět
ani
nemůže,
nikdy
to
nehodlala
učinit
a
ani
do
budoucna
nehodlá.
Porušila
by
tím
nejen
zákon
a
bankovní
etiku,
ale
i
své
zájmy.
Smlouva
o
vkladu
na
dobu
určitou
platí
do
smluveného
termínu
a
vypovědět
ji
prostě
nelze.
Banka
ke
každému
termínovanému
účtu,
pokud
nemá
střádací
charakter
(např.
v
KB
tzv.
T-
konto),
zřizuje
vkladový
účet,
na
který
se
převádějí
úrokové
výnosy
k
dispozici
vkladateli.
Tyto
vkladové
či
běžné
účty
se
zřizují
na
dobu
neurčitou
a
klient
jich
může
používat
libovolně
pro
převádění
úrokových
výnosů
z
různých
dalších
termínovaných
účtů
uzavřených
v
kteroukoli
dobu,
předtím
či
potom.
Může
jít
o
termínované
účty
s
různou
dobou
splatnosti
vkladu,
tedy
o
účty
čtyřleté,
tříleté
či
sedmileté
apod.
Navíc
má
možnost
užívat
tohoto
účtu
i
pro
další
vklady
převody
dodatečně
provedené,
bez
jakékoli
souvislosti
s
účty
termínovanými.
Má-
li
vkladatel
běžný
účet
zřízený
již
dříve,
může
se
použít
i
tohoto
účtu.
Zvláštním
případem
vkladového
účtu
je
účet
s
dvanáctiměsíční
výpovědní
lhůtou,
kde
banka
zvýhodňuje
vkladatele
vyšší
úrokovou
sazbou.
Je
zřejmé,
že
tento
charakter
vkladového
účtu
má
a
musí
mít
platnost
časově
neomezenou.
Tisková
kampaň
vedená
proti
Komerční
bance-
a
to
nejen
Lidovými
novinami-
vychází
z
omylu.
Novináři
si
zřejmě
popletli
dva
typy
účtů
zde
popsané,
pro
které
v
obou
případech
používá
banka
název
termínovaný.
V
prvém
případě
se
termín
vztahuje
k
době
splatnosti
vkladu,
jde
tedy
o
účet
časově
omezený
a
po
dobu
platnosti
nevypověditelný.
Po
vyplacení
vkladu
automaticky
zaniká.
V
druhém
případě
se
termín
vztahuje
k
výpovědní
lhůtě
výběru
jisté
částky
z
účtu,
jehož
trvání
není
časově
omezeno.
Přibývají
na
něj
nové
vklady,
jsou
dávány
nové
výpovědi
(třeba
každý
den)
na
jiné
částky,
účet
stále
trvá
a
je
připraven
se
nově
naplňovat
nebo
vyprazdňovat.
Žádný
klient
si
nemůže
myslet,
že
má
v
ruce
smlouvu
na
dobu
určitou,
pokud
v
té
smlouvě
není
uveden
termín
ukončení
její
platnosti.
Je
jasné,
že
ani
smlouva
na
dobu
neurčitou
nemůže
trvat
věčně.
Její
druh,
typ
či
konkrétní
obsah
se
časem
stane
pro
jednu,
druhou
nebo
obě
strany
nevýhodným.
Taková
smlouva,
pokud
pro
to
neobsahuje
sama
specifické
podmínky,
se
vypovídá
podle
pravidel,
která
určuje
zákon.
A
právě
takovouto
smlouvou
je
ta,
kterou
banka
nyní
vypovídá-
smlouva
o
vkladu
s
výpovědní
lhůtou
na
12
měsíců
a
s
pevnou
úrokovou
sazbou-
aniž
by
se
tím
dotýkala
platnosti
termínovaných
smluv
na
dobu
určitou.
Banka
dostatečně
vysvětlila,
v
čem
nevhodnost,
dokonce
vysoké
riziko
časově
neohraničených
vkladových
účtů
s
pevnou
úrokovou
sazbou
spočívá.
Musí
mít
možnost
změny-
proto
také
před
několika
lety
tento
typ
smlouvy
uzavřela,
aby
možnost
výpovědi
měla.
V
probíhající
diskusi
již
někteří
novináři
objevili,
že
Komerční
banka
se
nedopustila
zločinu
vypovídání
smluv
na
dobu
určitou,
což
předtím
tvrdili
a
vyvolali
tak
u
mnohých
vkladatelů
nejistotu.
Domnívají
se,
že
přesto
porušila
etiku
tím,
že
vypovídá
účet
vkladový.
To,
že
banka
upozorňuje
vkladatele
u
těchto
účtů,
že
mohou
využít
svého
práva
na
dvanáctiměsíční
výpověď
(tohoto
práva
nebyli
nikdy
zbaveni)
a
tím
kompenzovat
výhodu
banky,
které
zákon
dává
právo
na
výpověď
tříměsíční,
prezentují
jako
jakýsi
ústupek
vynucený
vyvolanou
polemikou.
Přehlédli,
že
nevýhoda
delšího
termínu
výpovědi
ze
strany
klienta
je
kompenzovaná
výhodou
zvýšené
úrokové
sazby
ve
srovnání
s
běžným
účtem,
kde
je
zúročení
nízké.
Taková
kompenzace
výhod
a
nevýhod
není
žádnou
nemravností,
nýbrž
přirozenou
vlastností
všech
uzavíraných
smluv.
Výhoda,
kterou
banka
klientům
nabídla,
spočívá
v
tom,
že
je
ochotná
respektovat
jejich
delší
výpovědní
lhůtu
i
tehdy,
kdy
již
sama
uplatnila
tříměsíční
výpověď.
Neučinila
to
jako
ústupek
pod
tlakem
mýlícího
se
tisku,
nýbrž
od
samého
počátku,
současně
s
rozhodnutím
o
výpovědi
účtu.
Klientům,
kteří
si
zřídili
termínované
účty
s
pevnou
úrokovou
sazbou
v
letech
1990
a
1991
a
spojovali
výnos
z
termínovaného
účtu
na
určitou
dobu
s
dalším
zvýšením
tohoto
výnosu
tím,
že
se
úroky
dále
úročí
na
vkladovém
účtu,
se
tak
jejich
očekávání
naplňuje.
Tak
např.
vkladatel,
který
se
podle
nabídky
banky
v
1991
rozhodl,
že
si
termínovaným
vkladem
zhruba
zdvojnásobí
své
peníze,
vložil
dne
1.
7.
1991
na
pětiletý
termínovaný
účet
s
pevnou
úrokovou
sazbou
17.5%
jistinu
Kč
100000.
Splatnost
vkladu
je
30.
6.
1996.
Úroky
se
převáděly
na
vkladový
účet
s
dvanáctiměsíční
výpovědní
lhůtou
s
pevnou
úrokovou
sazbou
14%.
Vkladatel
vypoví
vkladový
účet
na
dvanáctiměsíční
výpověď
dne
31.
12.
1994,
úrokování
bude
pokračovat
do
31.
12.
1995.
Celková
částka
z
úroků
na
termínovaném
účtě
a
na
vkladovém
bude
činit
Kč
107186.
Uloží-
li
vypovězenou
částku
ještě
na
zbývající
půlrok
na
stejný
typ
účtu
s
výpovědní
lhůtou,
ale
s
pohyblivou
sazbou
(t.
č.
sazba
10%),
získá
od
31.
12.
1995
do
30.
6.
1996
navíc
ještě
Kč
14285,
tedy
výnos
celkem
121471
neboli
221.5%
vložené
jistiny.
Podle
mého
názoru
ten,
kdo
odpírá
jedné
straně
právo
vypovědět
(ne
porušit)
smlouvu,
která
vypovězena
legálně
být
může,
a
kdo
odpírá
právo
vypovědět
ji
v
okamžiku
pro
tuto
stranu
výhodném
(např.
pro
vkladatele
na
zmíněném
účtě
v
dvanáctiměsíčním
termínu),
ten,
kdo
chce
podřídit
takovou
výpověď
svým
etickým
kategorijím,
ukazuje,
že
etiku
trhu,
zákona
a
platné
smlouvy
dodnes
nepochopil.