Sedmdesátá
léta:
z
garáže
na
Wall
Street
Z
historie
výpočetní
techniky
(3)
Petr
Koubský
Zájem
o
počítače
začal
v
Americe
prudce
růst
od
poloviny
60.
let.
Trh
se
dožadoval
počítače
pro
jednoho
člověka-
zařízení
tak
levného
a
jednoduchého,
aby
si
jej
mohl
pořídit
a
provozovat
jednotlivec.
Rozhodujícím
faktorem
byl
vývoj
integrovaných
obvodů
(čipů).
Kalifornská
firma
Intel
dosáhla
jako
první
hustoty
integrace
1000
tranzistorů
na
čip,
nezbytné
k
sestavení
tzv.
mikroprocesoru,
tedy
úplné
řídicí
jednotky
počítače.
Stalo
se
tak
roku
1971.
Kalifornské
městečko
Cupertino
leží
zhruba
uprostřed
oblasti,
které
se
díky
neobyčejně
vysoké
koncentraci
počítačových
a
elektronických
firem
začalo
kolem
roku
1970
říkat
Silicon
Valley-
Křemíkové
údolí.
Roku
1976
se
v
Cupertinu
sešli
dva
známí
z
dětských
let:
šestadvacetiletý
Steve
Wozniak
a
o
pět
let
mladší
Steve
Jobs.
Oba
spojovalo
bezmezné
nadšení
pro
počítače
a
touha
vyrobit
stroj
svých
snů-
opravdový
osobní
počítač.
Začínali
s
kapitálem
1300
dolarů:
Jobs
prodal
ojetou
dodávku
a
Wozniak
programovatelnou
kalkulačku.
První
počítače
montovali
v
ložnici
Jobsovy
sestry;
pan
Jobs
starší,
který
se
na
to
zřejmě
už
nemohl
dívat,
jim
posléze
uvolnil
garáž.
Oba
kluci
se
mu
odvděčili
tím,
že
z
ní
udělali
tu
nejslavnější
garáž
v
dějinách
počítačového
průmyslu;
postavili
v
ní
prvních
padesát
kusů
počítače
Apple
I.
(Název
Apple,
jablko,
prosadil
Jobs,
který
se
právě
vrátil
z
Indie
a
ještě
byl
pod
vlivem
filozofie
zenu;
jablko
je
symbol
dokonalosti
a
kromě
toho,
jak
dodával
Wozniak,
nás
nic
lepšího
stejně
nenapadlo.)
Společnost
Apple
Computer
rychle
vyrostla
z
Jobsovic
garáže.
I
v
Silicon
Valley,
kde
v
té
době
byl
úspěch
téměř
pravidlem,
byl
její
nástup
jevem
naprosto
mimořádným.
Model
Apple
II,
který
přišel
na
trh
roku
1977,
byl
pro
počítačový
průmysl
tím,
čím
Ford
Model
T
pro
průmysl
automobilový.
Zaplavil
Ameriku
a
úspěšně
vtrhl
do
Evropy.
První
skutečně
osobní
počítač
našel
brzy
řadu
následovníků
v
modelech
jiných
výrobců.
Možnosti
nejstarších
mikropočítačů
však
byly
limitovány
zejména
použitým
procesorem.
Intel
roku
1978
vyrobil
první
šestnáctibitové
mikroprocesory,
modely
8086
a
(o
rok
později)
8088.
Jejich
rozsáhlé
možnosti
na
jedné
straně
a
stále
zřetelnější
obrovské
perspektivy
trhu
osobních
počítačů
na
straně
druhé
se
staly
rozhodujícím
impulsem
pro
nejvýznamnější
počítačovou
firmu
vůbec-
pro
IBM.
Roku
1981
předvedla
světu
svůj
první
osobní
počítač,
nazvaný
prostě
IBM
PC
(Personal
Computer).
Tak
začala
doba
pécéček.
IBM
se
od
samého
začátku
orientovala
na
profesionálního
uživatele,
čemuž
odpovídal
jak
výkon
IBM
PC,
tak
způsob
jeho
prodeje.
Počítač
do
kanceláře
se
ukázal
být
obchodně
úspěšnější
než
počítač
domů,
jak
si
využití
svých
strojů
představovali
u
Apple.
IBM
PC
zaznamenal
drtivý
úspěch,
a
rychle
po
něm
následovaly
zdokonalené
modely
PC/
XT
(1983)
a
PC/
AT
(1984).
IBM
PC/
AT
byl
postaven
na
další
novince
Intelu,
procesoru
80286.
Téměř
k
nerozeznání
se
už
podobal
dnešním
pécéčkům.
Z
různých
důvodů,
mezi
nimiž
největší
roli
hrála
zákonná
antimonopolní
omezení,
IBM
nikdy
patentově
nechránila
většinu
konstrukčních
prvků
počítačů
PC.
Díky
tomu
mohli
další
výrobci
přijít
na
trh
s
tzv.
kompatibilními
počítači.
Kompatibilní
znamená
tolik
co
slučitelný;
počítač
kompatibilní
s
IBM
se
musí
chovat
vždy
a
za
všech
okolností
stejně
jako
originální
výrobek.
Prakticky
vzato
z
toho
plyne,
že
všechny
programy,
které
jsou
určeny
pro
IBM
PC,
musí
bezchybně
fungovat
i
na
PC
jiných
výrobců.
První
firmou
vůbec,
která
zahájila
výrobu
kompatibilních
počítačů,
byla
společnost
Compaq
(název
odvozen
od
slov
kompatibilita
a
kvalita).
Kapacita
trhu
se
ovšem
ukázala
být
opravdu
nesmírná,
takže
brzy
se
výrobci
PC
počítali
na
stovky.
Úspěch
počítačů
PC
postavil
do
úplně
nové
situace
i
firmu
Apple
Computer-
jediného
významného
výrobce,
který
nestál
a
nestojí
na
kompatibilní
platformě.
Kolem
roku
1990-
smím-
li
předběhnout
událostem-
se
poměr
počtu
prodaných
počítačů
PC
a
Macintosh
ustálil
asi
na
85%
pro
PC
a
15%
pro
Macintosh.
PC
je
tedy
dnes
bezesporu
nejvýznamnější
vývojovou
větví
osobních
počítačů,
Apple
Macintosh
pak
jedinou
její
důležitou
alternativou.