ln94211_112

ln94211_112

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genretopic_interv
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Tenisky, džíny a pár na kolejích života

Jan Foll Dnes večer (20.05 hod.) na prvním programu premiéru televizní adaptace Topolovy divadelní hry Kočka na kolejích, jejíž inscenací v listopadu 1965 zahájilo svou činnost Krejčovo Divadlo za branou. Novou verzi režíroval PETR KOLIHA (1956), který zároveň působí jako šéf jedné z tvůrčích skupin ČT, orientované na původní dramatickou tvorbu. o

Proč jste se rozhodl upravit a režírovat text starý téměř třicet let?

Kočku na kolejích jsem více než před deseti lety chtěl dělat jako divadlo v pražském Rubínu. Zde také začala moje spolupráce s Ondřejem Pavelkou a přes Rubín jsem se později dostal i k panu Topolovi. Potom jsem jen dlouho snil a sbíral odvahu udělat Kočku jako film. Teprve loni jsem ovšem pochopil, že to vlastně nejde, a rozhodl se pro zvláštní cestu televizního filmu, natočeného ve studiu s kontaktním zvukem. Pokusil jsem se tak zároveň vyrovnat s kontrastem stylizace a realismu v Topolově textu.

Architekt Luděk Souček mi udělal úžasnou hyperrealistickou scénu s opravdovou trávou a loužemi, kde byli i mravenci a pavouci. Tehdy jsem asi začal chápat i pojem virtuální reality. Bylo to vlastně děsivé: člověk vstoupil ze sluncem zalité chodby do noční krajiny ve studiu. o

Televizní přepis se realizoval letos koncem března, ve vaší režii pak vznikla i divadelní verze uváděná v Činoherním studiu v Ústí nad Labem...

S Ondřejem Pavelkou a Sabinou Královou jsme se po televizním natáčení cítili jaksi nevybití a nabídka ústeckého uměleckého šéfa Jiřího Pokorného nám přišla vhod. V divadle jsme ovšem nepracovali tak docela pietně: dekorace bezútěšné zastávky je současná a celková aktualizace je razantnější. Kočku na kolejích bych si docela rád zkusil někdy udělat ještě do třetice, třeba právě v Rubínu... o

Nepřekážel vám při práci fakt, že hra svým duchem evokuje spíš šedesátá léta? Čím vás vůbec tak oslovila?

Tenhle text mám ze všech Topolových her nejraději: pro jeho jednoduchost i hloubku, pro jeho lyrický pohled na tragédii života. Teprve po revoluci jsem si uvědomil, jak jsou Topolovy hry právě svou lyrikou vlastně aktuální, politické a nadčasové. Postavme Kočku před dnešního diváka zavaleného reklamou, americkými seriály, kurzovními lístky a celou tou naší báječnou civilizací a zatají se nám dech... Některé otázky zůstávají věčné, stejně jako zůstávají věčné některé symboly. Třeba takový symbol tenisek a džínové bundičky kupodivu přežil z šedesátých let dodnes. A na takovýchto zdánlivě malicherných detailech jsme s herci budovali celou hru.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View