Komerční
banka
bojuje
o
důvěru
Ondřej
Lér
Případ
s
vypovězením
vkladů
s
pevným
vysokým
úrokem
a
roční
výpovědní
lhůtou
u
Komerční
banky
vyvolal
nevoli
veřejnosti
a
přinejmenším
rozpaky
v
některých
odborných
a
politických
kruzích.
Občan-
vkladatel
byl
uveden
v
omyl,
i
když
asi
ne
záměrně.
Viníkem
přitom
je
naše
největší
a
nejzkušenější
banka.
Jemné
psychologické
předivo
finančních
vztahů,
v
nichž
důvěra
vždy
hraje
primární
roli,
tak
bylo
letos
již
poněkolikáté
natrženo.
Co
se
vlastně
stalo?
V
letech
1990-
1991,
kdy
měly
všechny
banky
s
výjimkou
České
spořitelny
málo
primárních
finančních
zdrojů,
tedy
vkladů
od
obyvatelstva,
přišel
náš
největší
finanční
ústav
s
lákavou
nabídkou.
Nazývala
se
termínovaný
vklad
s
pevnou
úrokovou
sazbou
a
roční
výpovědní
lhůtou.
Dnes,
po
několika
letech
rozvoje
tržní
ekonomiky,
jsme
už
všichni
chytří
a
víme,
že
termínovaný
vklad
je
nástrojem,
jenž
má
bance
zajistit
spolehlivé
střednědobé
zdroje.
Jeho
délka
se
obvykle
pohybuje
až
do
pěti
let.
Během
nich
se
ekonomické
podmínky
mohou
radikálně
změnit.
Inflace,
která
znehodnocuje
vklady,
může
prudce
stoupnout
i
klesnout.
Vábničkou
pro
vkladatele,
která
má
zmírnit
jeho
obavy,
je
vyšší
úrok
než
v
případě
jiných
vkladů.
Jako
odstrašující
prvek
působí
faktor,
že
na
termínovaný
vklad
nelze
pod
peněžitou
sankcí
po
dohodnutou
dobu
sáhnout.
Jestliže
mi
banka
zaručí
ročně
14
až
18
procent,
což
je
náš
případ,
při
vyšší
inflaci
ztrácím,
a
naopak.
Je
to
svobodný
hazard
obou
stran
s
penězi
a
odhady
ekonomického
vývoje
za
přesně
stanovených
podmínek.
Komerční
banka
však
šla
v
důsledku
konkurence
o
něco
dále,
než
je
obvyklé.
Atraktivnost
svého
produktu
zvýšila
ustanovením,
že
vkladatel
může
podat
v
ročním
předstihu
výpověď,
aniž
by
byl
penalizován.
Ten
tak
mohl
při
nečekaně
vysoké
inflaci
z
vkladu
vycouvat
bez
nezhojitelných
šrámů.
Dalším
lákadlem
byla
časová
neohraničenost
vkladu,
v
tomto
případě
zcela
absurdně
nazvaného
termínovaný.
Tak
to
stojí
v
příslušných
smlouvách.
Na
věci
nic
nemění,
že
slovo
termínovaný
se
podle
úřední
interpretace
banky
vztahuje
v
tomto
případě
k
roční
výpovědní
lhůtě,
a
ne
k
době
trvání
vkladu,
jak
to
spíše
chápe
laická
veřejnost.
O
možnosti
vypovědět
vklad
ze
strany
KB
z
ekonomických
důvodů
se
v
příslušných
smlouvách
vůbec
nic
nepíše
ani
nenaznačuje.
Přeskočme
ale
do
letošního
roku,
o
němž
se
říká-
a
vývoj
to
potvrzuje-
že
bude
charakterizován
inflací
pod
10
procent.
Úředníci
KB
zbystřili
a
již
v
březnu
podstatně
omezili
možnosti,
jak
na
uvedené
vklady
s
pevným
vysokým
úrokem
přihodit
další
peníze.
O
tom
se
dosud
nepsalo,
i
když
i
tento
krok
už
porušoval
příslušné
smlouvy.
Koncem
srpna
šla
banka
ještě
dále:
ohlásila,
že
vypoví
všechny
speciální
vklady
s
roční
výpovědní
lhůtou
a
pevnou
sazbou
s
platností
k
31.
prosinci.
KB
neměla
jiné
čistě
ekonomicky
rozumné
východisko,
ale
to
je
její
problém
a
její
chyba,
které
se
dopustila
při
formulaci
smlouvy.
Dodejme,
že
ještě
25.
srpna
představitelé
banky
nevěděli,
čí
výpověď
by
platila
při
souběhu
výpovědí
od
KB
a
klienta
Faul
byl
v
tom,
že
Komerční
banka
se
nyní
ohání
paragrafem
z
Občanského
zákoníku,
který
existuje,
ale
na
nějž
zapomněla
upozornit-
na
rozdíl
od
jiných
paragrafů-
při
koncipování
zmíněných
smluv.
Je
skutečně
pravda,
že
časově
neomezená
smlouva
je
podle
občanského
zákoníku
vypověditelná.
Právní
i
odbornou
neznalost
úředníků
KB
dosvědčily
opožděná
konzultace
u
soukromé
právnické
firmy
napojené
na
úctyhodnou
právnickou
fakultu
Univerzity
Karlovy
i
doložitelné
zmatené
informace
pro
tisk
a
několik
výroků
typu
nevím
v
průběhu
aféry.
Postiženo
bylo
více
než
osm
tisíc
klientů
se
souhrnným
vkladem
kolem
půl
miliardy
korun.
Z
hlediska
KB
i
vývoje
českého
bankovnictví
jde
o
zanedbatelné
množství.
Závěr
je
nicméně
jednoznačný.
Občan
v
tržní
ekonomice
musí
vždy
spoléhat
sám
na
sebe
nebo
na
své
placené
poradce.
Poslední
institucí
v
každém
sporu
je
soud.
Český
bankovní
sektor
už
není
mírumilovnou
ovečkou
pasenou
státem,
ale
po
poslední
aféře
v
KB
a
několika
bankrotech
a
bankovních
fúzích
stejně
chybujícím
odvětvím
jako
kterékoli
jiné.