Fašista
na
radnici
Ján
Mlynárik,
Historik
Pamatuji
si
to
jako
dnes:
v
plénu
Federálního
shromáždění
ČSFR
vystoupil
poslanec
Slovenské
národní
strany
(SNS)
Šedovič
a
s
vážnou
tváří
prohlašoval,
že
slovenský
národ
je
nejstarším
národem
v
Evropě,
avšak
před
světem
tento
národ
někdo
pořád
skrývá,
zahaluje,
jak
v
OSN,
tak
jinde.
Ten
někdo
byli
samozřejmě
Češi,
kteří
znemožňovali
Slovákům
se
zviditelnit.
Slováci
se
ovšem
v
dějinách
20.
století
zviditelnili
před
celým
světem
a
Evropou
nejvýrazněji
svým
povstáním
v
roce
1944
proti
nacistické
velmoci,
která
vyslala
na
jejich
území
armádu.
Boj
trval
dva
měsíce
a
ačkoli
vojensky
poražen,
měl
pro
národ
pod
Tatrami
dalekosáhlé
následky,
i
pokud
jde
o
jeho
sebevědomí
a
hrdost.
Teď
je
Slovensko
reprezentováno
samostatným
státem
a
svými
vyslanci
se
prezentuje
všude.
Při
prorážení
do
světa
se
mu
50.
výročím
SNP
naskytla
obrovská
možnost
zvýraznit
svoji
demokratickou,
antifašistickou
orientaci.
Slovensko
se
přiřadilo
k
demokratickým
národům
a
státům
a
sňalo
ze
sebe
pódium
Iudácké
kolaborace
s
fašismem.
Ukazuje
se,
že
část
slovenských
politiků
se
lepší
minulosti
Slovenska
chce
zbavit.
Místo
aby
ji
účinně
využilo,
potupuje
ji.
Ukázal
to
nejvýrazněji
žilinský
primátor
a
poslanec
Ján
Slota,
předseda
SNS.
Zakázal
vztyčit
národní
vlajku
na
radnici
v
den
povstání,
který
byl
parlamentem
uznán
za
národní
svátek,
odmítl
přijmout
představitele
francouzských
partyzánů,
bojujících
v
SNP,
jejichž
druhové
jsou
pohřbeni
u
Strečna,
a
svým
způsobem
(hulvátským)
se
vyslovil
o
hlavním
cíli
povstání,
jímž
bylo
obnovení
ČSR.
Podle
něj
bylo
Slovensko
kolonií
ČSR.
Slotův
čin
možno
hodnotit
jako
předvolební
agitaci.
SNS
usiluje
o
hlasy
zřejmě
i
pohrobků
slovenského
fašismu,
ľudáků,
arizátorů
židovského
majetku
a
podobných
živlů,
tedy
spodiny
slovenské
společnosti
-
každý
hlas
je
dobrý!
Slota
však
zřejmě
neoplývá
velkou
znalostí
slovenské
historie,
učil
se
u
exilových
historiků
Vnuka
a
Ďurici,
kteří
SNP
považují
za
puč
proti
vládnímu
státu,
za
bratrovražedný
boj.
Zapomněl
však,
že
v
SNP
bojovaly
tisíce
slovenských
vlastenců,
hlásících
se
k
ideám
Slovenské
národní
strany,
kterou
za
první
ČSR
vedl
básník
Martin
Rázus,
že
v
povstání
padlo
také
mnoho
národniarů.
Ti
zřejmě
dnešní
Slotovu
SNS
již
volit
nebudou,
ale
ani
jejich
potomci
nebo
sympatizanti.
Jde
však
o
něco
jiného,
závažnějšího.
V
době,
kdy
se
Slovensko
chce
skutečně
zviditelnit,
dostat
se
do
povědomí
demokratické
Evropy,
primátor
velkého
města,
poslanec
parlamentu
a
vůdce
parlamentní
strany
schvaluje
fašismus:
jestliže
SNP
bylo
bojem
proti
fašismu,
jeho
negování
nemůže
být
ničím
jiným,
než
adorací
fašismu.
A
to
zřejmě
pověst
Slovenska
ve
světě
a
Evropě
nezlepší.
Tato
pověst
věru
značně
utrpěla
i
v
Čechách,
které
se
SNP
účastnily
nejen
nepřímo,
ale
také
přímo:
například
odbojové
skupiny
občanského
odboje
Flóra
a
Justícia,
vedené
Čechy
Květoslavou
Viestovou-Burešovou
a
prof.
Karlem
Kochem.
Jestliže
vedoucím
politikům
Slovenska
záleží
na
dobrém
jménu
jejich
státu
a
země,
měli
by
prostě
proti
Slotovi
zahájit
trestní
řízení
za
propagaci
fašismu.