Spisovatelka
mění
Bangladéš
Martin
Novák
Záplavy
a
chudoba
bývají
většinou
hlavní
témata,
o
nichž
se
mluví
v
souvislosti
s
Bangladéšem.
V
poslední
době
však
touto
chudou
stotřicetimilionovou
zemí
hýbalo
a
dodnes
hýbá
něco
zcela
jiného
-
jedna
jediná
žena.
Feministicky
orientovaná
spisovatelka
Taslima
Nasrínová
v
rozhovoru
pro
indický
týdeník
údajně
prohlásila,
že
korán
-
posvátná
a
nedotknutelná
kniha
muslimů
-
by
měl
být
pozměněn
a
revidován.
Jedenatřicetiletá
literátka
sice
vehementně
popřela,
že
tato
slova
pronesla,
a
obvinila
indickou
novinářku
z
překroucení
svých
slov,
mechanismus
nenávistné
kampaně
a
rozsudku
smrti
však
byl
uveden
do
chodu.
Spisovatelka
se
musela
uchýlit
do
tajného
úkrytu,
protože
extremisté
požadovali
její
hlavu
a
vláda
ji
trestně
stíhala
pro
urážku
náboženského
cítění
obyvatel.
V
bangladéšských
městech
probíhaly
vzrušené
demonstrace,
zaznívaly
výzvy
ke
stávkám,
při
pouličních
střetech
znesvářených
názorových
proudů
se
z
jedné
strany
ozývaly
hrozby
ateistům
a
renegátům,
z
druhé
hesla
o
islámských
fašistech.
Fundamentalistům
se
podařilo
zorganizovat
mítink,
na
němž
na
200 000
hlasivek
žádalo
smrt
Nasrínové
a
vůbec
zastavení
rejdů
protiislámských
a
odpadlic
elementů.
Rozsudek
smrti
měl
za
cíl
-
stejně
jako
v
průkopnickém
případě
Salmana
Rushdieho
-
probudit
a
zaktivizovat
masy
proti
těm,
kteří
nejsou
z
hlediska
zarytých
fundamentalistů
dostatečně
oddáni
silnému
postavení
a
úloze
islámu
ve
společnosti
a
kteří
tak
překáží
jejich
mocenským
ambicím.
Chomejního
fatwa
proti
Rushdiemu
se
v
rukou
íránských
jakobínů
a
důsledných
strážců
autenticity
islámské
revoluce
stala
mohutným
kyjem
proti
narůstajícímu
pragmatismu
ve
statním
aparátu
a
koneckonců
i
v
celé
zemi.
Bangladéšští
fundamentalisté
vycítili
v
případě
Nasrínové
šanci
k
ukousnutí
většího
kusu
mocenského
koláče.
Přesně
mířenými
zásahy
na
citlivá
duchovní
místa
milionů
bangladéšských
muslimů,
často
politicky
pasivních
analfabetů,
vytloukají
politický
kapitál.
Většina
bangladéšského
muslimského
obyvatelstva
by
za
normálních
okolností
inkriminované
interview
samozřejmě
vůbec
bývala
nezaznamenala.
Úpornost
bangladéšských
radikálů
v
záležitosti
Nasrínové
příliš
nekoresponduje
s
islámským
právním
řádem
-
šaríou,
na
nějž
se
neúnavně
odvolávají.
Šaría
totiž
za
odpadnutí
od
islámu
ukládá
nekompromisně
trest
smrti
pouze
muži.
U
ženy
se
předpokládá
tělesné
trestání,
které
by
posléze
vedlo
k
její
nápravě.
Při
posledních
volbách
v
roce
1991
získala
extremistická
strana
Džamíjate
islámí
pouhých
osmnáct
poslaneckých
míst
z
celkových
tří
stovek.
Propagandistická
kampaň
proti
Nasrínové
jim
může
dopomoci
dosáhnout
podstatnějšího
zastoupení,
popřípadě
může
zatlačit
na
vládu,
aby
zavedla
přísnější,
podle
názoru
fundamentalistů
islámštější,
pořádek.
V
Bangladéši
se
v
posledních
letech
již
projevují
tendence
ke
konzervativnějšímu
pojetí
státu
s
převažující
muslimskou
populací.
Původní
ústava
z
roku
1972
výslovně
uváděla,
že
republika
stojí
na
zásadách
nacionalismu,
socialismu,
demokracie
a
sekularismu.
O
pět
let
později
byl
čtvrtý
bod
vyměněn
za
islám.
V
poslední
ústavě
z
roku
1988
je
již
islám
uveden
jako
státní
náboženství.
Taslima
Nasrínová
byla
dlouho
důkazem,
že
v
kontextu
islámského
světa
patřil
Bangladéš
k
demokratičtějším
státům.
Tato
extravagantní,
třikrát
rozvedená
promovaná
lékařka
veřejně
prohlašovala,
že
manželství
je
pro
ženu
otroctvím,
že
v
islámských
zemích
je
žena
synonymem
pro
otrokyni
a
neváhala
se
vyjádřit
pozitivně
k
myšlence
zcela
volného
a
svobodného
sexu,
čímž
si
znepřátelila
i
mnohé
liberálnější
a
kosmopolitnější
muslimy.
Svým
riskantním
a
odvážným
slalomem
projížděla
brankami
paragrafů
na
trati
bangladéšského
zákonodárství
vždy
úspěšně.
Až
nyní
prudce
narazila,
paradoxně
něčím,
čeho
se
zřejmě
ani
nedopustila.
Nasrínová
již
v
Bangladéši
není.
Po
tlaku
Švédska
a
dalších
západních
zemí
přivřely
úřady
oko
a
přehlédly,
že
ač
stíhána,
odjíždí
ze
země.
Ze
Stockholmu
se
nechala
slyšet,
že
svůj
boj
nekončí.
Stejně
tak
potvrdili
islámští
fundametalisté,
že
ať
je
kdekoli,
rozsudek
smrti
platí
dál.
O
Nasrínovou
však
dnes
již
ani
tolik
nejde.
To
jen
jedna
věta
z
jednoho
interview,
které
poskytla
týdeníku
v
Indii,
může
znamenat
počátek
velké
nestability
a
velkých
změn
v
Bangladéši.