ln94204_79

ln94204_79

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-2
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Privatizace státních statků: ráj úředního šimla

Jiří Pšenička Není asi jiného sektoru, kde by privatizace státního majetku probíhala tak složitě jako v zemědělství, respektive na státních statcích. Prakticky všechny státní zemědělské podniky hospodařící na půdě mají již své nájemce, ale vlastnická práva byla převedena na soukromé osoby pouze asi u desetiny z nich. Je nepravděpodobné, že by se tento zdlouhavý proces v nejbližší době nějak výrazně urychlil. Důvodů je několik, některé pochopitelné.

Na prvním místě je třeba jmenovat restituce. Ty se sice všeobecně pokládají za nejjednodušší formu odstátnění, ovšem platí to pouze tam, kde je znám vlastník. Identifikace zemědělského majetku, kterou provádějí katastrální úřady se povleče ještě celá léta. Jestliže není znám majitel, nemohou ani pozemkové úřady rozhodovat o oprávněnosti či neoprávněnosti restitučních žádostí občanů. Navíc, valná většina žadatelů, kterým pozemkový úřad jimi uplatněný nárok zamítne, se dále obrací na soud. Jak rychle dnes soudy pracují, netřeba připomínat.

A v tomto vlastnickoprávním chaosu by měla probíhat privatizace. Bylo by tedy možné konstatovat - a mnozí již tak učinili -, že restituce jsou brzdou privatizace. Avšak jestliže navracení majetku původním vlastníkům bylo uznáno za jeden ze základních (morálních) principů transformace, nelze dnes z hlediska úzkých ekonomických zájmů kritéria zpochybňovat, měnit či upravovat. Je-li zde možné něčím pomoci,tak asi posílením jmenovaných restitučních institucí novými pracovníky. O práci budou mít postaráno na deset let.

Naopak se zdá, že pracovními silami se zbytečně plýtvá ve vlastním procesu schvalování privatizačních projektů. Systém se postupem času stal přímo vzorovou ukázkou fungování zákonů profesora Parkinsona. Posuďte sami, jakou strastiplnou cestu musel každý privatizační projekt absolvovat, než se dočkal realizace: ministerstvo zemědělství vypracovalo zakladatelské projekty na 279 ze 316 státních statků (rozdíl obou čísel vyjadřuje počet podniků privatizovaných kuponově) a předalo je ministerstvu privatizace. Zatím 224 projektů privatizační úřad prodiskutoval a odsouhlasil v tzv. dohadovacím řízení. Vláda projednala a schválila 167 projektů.

Ty vrátila na Skalického ministerstvo privatizace. Jeho úřad 116 projektů předal opět Luxovu ministerstvu zemědělství k aktualizaci (provedení auditu účetní uzávěrky, rozdělení aktiv a pasiv na jednotlivé nabyvatele, připojení dokladů o identifikaci majetku atd.). Celý proces přehazování fasciklů z kanceláře do kanceláře však samozřejmě nekončí. Ministerstvo zemědělství stačilo zaktualizovat 84 projektů, které pak znovu převzali lidé ministra Skalického. Upravené projekty ještě jednou zkontrolovali, připojili k nim zapečetěné stanovisko vlády a 55 projektů odeslali Pozemkovému fondu. Ten zatím stihl 38 projektů předat svým jednotlivým územním pracovištím. Jak nám sdělili na ministerstvu zemědělství, asi 20 25 projektů bylo již realizováno, tj. majetek předán úplně nebo zčásti novým vlastníkům. Je to málo. Koho je možné vinit? Především celý systém. Je těžké si představit, že by někdo dokázal vymyslet ještě složitější, nákladnější a pracnější. Úřední šiml se dosyta nažral a dlouhé roky se bude moci tvářit, jak usilovně pracuje.

Téměř želví tempo privatizace státních statků ekonomické a (jak potvrdil Nejvyšší kontrolní úřad) někdy i kriminální důsledky. Zbytkové státní statky byly postupně zatíženy vysokými závazky, zejména vůči bankovnímu sektoru a restituentům. Jejich hospodářský výsledek v loňském roce hovoří za vše: ztráta 5 miliard korun (více jak polovina z celkové ztráty v zemědělství). Dluhy, kterými je zatížena část majetku statků určeného pro restituce, zaplatí rozhodnutím vlády stát. Přijde ho to na sedm miliard korun. Závazky visící na majetku privatizovatelném převezmou noví vlastníci. Je pravděpodobné, že mnozí z nich od kupních smluv pod ekonomickým tlakem nakonec budou muset ustoupit i přesto, že jejich splátkový kalendář je rozložen do rozumných dvaceti let. Majetek pak opět spadne do klína státu (Pozemkovému fondu), a jak bylo v minulém týdnu rozhodnuto, potom se začne nanovo - veřejné soutěže, dražby ...

Po bitvě je každý generál. Kdybychom však hned od začátku přistoupili na osvědčený systém dražeb, mohli jsme si pár set milionů korun ve státní kase ušetřit. Do celého procesu by bylo daleko více vidět a nemuselo by se vynakládat tolik úsilí na zjišťování aktuální tržní ceny strojů, zvířat či stájí.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View