ln94204_141

Chudoba

Za přeměny v Maďarsku se musí platit Tibor Szombath, Maďarský sociální pracovník Maďarsko je od parlamentních voleb v roce 1990 svobodnou zemí, to znamená, že každý má i právo být chudým. Jaká však je chudoba v této zemi?

Po rozpadu socialismu bylo záhy zřejmé, že západní životní úroveň není možné zavést ze dne na den. Za přeměny se platí draze a musí za ně zaplatit i maďarské obyvatelstvo. Například vysokou inflaci (ročně v průměru asi 20 procent) nenásledují dostatečná vyrovnávací opatření (podpora na nákup základních potravin, léků, školních potřeb, dětského ošacení atd.) a každodenní životní výdaje se tedy postupně zvyšují. Nezaměstnanost dosáhla v únoru 1993 vrcholu ( 700 000 registrovaných osob), avšak skutečný počet byl zřejmě vyšší. Dnes se tento počet snížil na asi půl milionu, jenže důvodem poklesu je především skutečnost, že ten, kdo není zaměstnán déle než rok, již podporu nedostane. Není povinnen se každý měsíc hlásit ve zprostředkovatelně práce, a proto je vyřazen ze statistiky. O podporu kompenzující nízké příjmy je možné se ucházet prostřednictvím různých žádostí a potvrzení. Její výše představuje zhruba desetinu životního minima čtyřčlenné rodiny se dvěma dětmi. To se pohybuje ve výši kolem 50 000 Ft, přičemž minimální mzda činí 10 500 Ft (100 USD neboli necelé 3000 Kč), a týká se především nekvalifikované pracovní síly, zejména romské. Ve vědomí lidí současně zůstává zakotveno, že to jsou ti líní, co klidně seberou podporu jiným. Většina tohoto čtyř až pětisettisícového etnika žije v nepředstavitelné chudobě, ve společenské a často i ve fyzické izolaci, především v několika chátrajících budapeš obvodech a ve východních župách Maďarska.

Zhoršení životních podmínek kvalifikovaných dělníků a zaměstnanců, dříve zvyklých na skromnou, ale jistou existenci, představuje pro tuto zchudlou tří až čtyřmilionovou vrstvu silnou frustraci. Právě odtud jsou podnikatelé z nutnosti, kteří pod vlivem státní propagandy, s patřičným vypětím a bez finančního kapitálu začínají ve velkém počtu podnikat, plni falešných iluzí a nadějí - když ne na zbohatnutí, tak alespoň na dobrou obživu. V podmínkách rodícího se kapitalismu na mnohé z nich čeká krach.

Velice špatná je situace většiny důchodců, kteří představují zhruba čtvrtinu obyvatelstva. Minimální starobní důchod je 7260 Ft, ale i průměrný důchod stěží přesáhne 10 000 Ft. Tato částka není o mnoho vyšší než úhrada za provoz středně velkého bytu v topné sezoně. A tak dilema zaplatit činži, anebo se najíst se pro mnohé stalo realitou. Jsou tací, kteří raději hladovějí, jen aby se vyhnuli hanbě, jiní jsou nuceni žít v neustálém ohrožení. Jejich obavy jsou opodstatněné. Dochází již k vystěhovávání kvůli nedoplatkům za nájem, každodenní záležitostí se stalo vypínání elektřiny, plynu a dálkového topení.

Spolu se změnou režimu se různým občanským iniciativám otevřely možnosti pro organizování charitativních spolků a akcí. Tak například vznikly služby na pomoc rodinám, bezplatné kuchyně, utečenecké tábory, ambulance pro drogově závislé, rehabilitační střediska, telefonní linky důvěry, poradenské kanceláře pro mladé a nezaměstnané, ubytování pro svobodné matky a bezdomovce (jejichž počet se v Budapešti odhaduje na téměř deset tisíc) a další instituce. Většina z nich je schopna poskytnout pouze symptomatické léčení, což ovšem nesnižuje jejich význam. Role každé z těchto institucí je pro budování stabilní sociální sítě velice důležitá.

Ti, co jsou odkázáni na podporu, se mohou obracet především na orgány místní samosprávy, kde nacházejí poměrně širokou škálu různých druhů pomoci. Problémem je, že každá z těchto podpor představuje minimální částku. Všeobecně platí, že ten, kdo dostane jeden druh podpory, nemůže dostat jiný, i kdyby mu příslušela. Tato praxe není uplatňována pouze u jednotlivých osob, nýbrž i u domácností.

Sociálnímu pojištění způsobuje vážné potíže skutečnost, že mnoho podniků (a to nejen malé nebo soukromé firmy) neplatí příspěvky na sociální pojištění. Dluhy těchto podniků dosahují částky 140 miliard Ft (40 miliard korun), a například v září t. r. bude zapotřebí ke zvýšení starobních důchodů částky 29 miliard Ft (290 milionů USD), která bude uhrazena ze státního rozpočtu.

Minulá vláda, která se považovala za vládu pravého středu, v letech 1990-1994 ráda uváděla - zejména na počátku - za svůj cíl sociálně tržní hospodářství, avšak návrhy zákonů o sociálním zabezpečení předložila do parlamentu až po dvou a půl letech po převzetí moci, v prosinci 1992. Přijatý zákon nesplnil ani minimální očekávání, protože nejdůležitější otázky ponechal na místních samosprávách s ohledem na jejich samostatnost, aniž by výrazněji rozšířil jejich zdroje a garantoval minimální výši sociálních dávek. Zákon je málo solidární s těmi nejubožejšími. Například ve vesnici postižené nezaměstnaností nemůže matka, která nikdy nepracovala, požádat o podporu na výchovu svých tří dětí, i když je příjem rodiny minimální, zatímco manželka manažera s třemi dětmi a s příjmy vysoce nadprůměrnými může tuto podporu využít. V polovině července nastoupila nová vláda sociálně liberálního zaměření, která má v úmyslu jako jeden ze svých prvních kroků změnit sociální zákon, aby vyšly najevo jeho diskriminační prvky. Kromě toho chce ustavit v rámci občanských práv základní důchod, příspěvky na děti a nové formy podpory, například podporu na další vzdělání.

Tady jsou všichni smutní, konstatoval španělský turista, když se vracel na letiště Ferihegy v Budapešti. I takto jednoduše lze shrnout symptomy sociální krize. Stačí, když si vyvoláme fotografie pořízené v podchodech, na nádražích, v blízkosti skládek. Se strohou věcností můžeme uvést: V roce 1970 připadlo na tisíc obyvatel 14,7 nově narozených, v roce 1992 už jen 11,99. V roce 1970 z tisíce lidí zemřelo 11,6 a v roce 1992 již 14,2. Průzkumy životosprávy konstatují, že ke snižování počtu obyvatel nedochází jen z důvodů stárnutí populace. Je alarmující, žev rámci východní Evropy se zejména v Maďarsku rychle snižuje délka života mužské populace. V Rakousku se muži dožívají 72 let, ve Švédsku 74, v Maďarsku za 10 let od roku 1981 do roku 1991 se snížil průměrný věk z 65,5 na 65 let. Sociologové uvádějí tři důvody úmrtí častějších ve věku mezi 15-59 léty než ve stáří. Jsou to: cirhóza jater v důsledku alkoholismu, dopravní nehody a sebevraždy. V roce 1991 dobrovolně ukončilo svůj život 3 993 osob, v roce 1992 již 4000 osob a v loňském roce 4500. V dětské nemocnici Pála Heima registrovali v loňském roce 60 dětských sebevražd. Dlouhodobé průzkumy jednoznačně dokazují, že sebevražedné úmysly se výrazněji projevují u mužů než u žen.

UNICEF uveřejnil rozbor pořízený v reformních zemích východní Evropy, podle kterého se současně s šířením chudoby snižuje porodnost. Sociální nejistoty potlačují zájem o uzavírání sňatků. Od roku 1990 se počet sňatků pro nedostatek finančních prostředků a nemožnost získat samostatný byt snížil o 35- 40 %.

Ústřední statistický úřad zkoumal loňského roku poprvé vzorek nezaměstnaných. Z počtu 2265 osob bylo 1686 žen. Statistika potvrdila to, co jsme věděli i před tím, že čím níže se člověk umístí ve společenském žebříčku, tím kratší dobu žije. V loňském roce byla uveřejněna studie primáře a současně ředitele Celostátního ústavu hygieny práce o škodlivém vlivu nezaměstanosti na zdraví. Konkrétními údaji dokazuje, že v zemích, v nichž je trvalá nezaměstnanost, je třeba počítat s nárůstem psychosomatických chorob, onemocnění srdečních a cévních, s poruchami osobnostními, s mentálním poškozením, se závislostí na alkoholu a drogách, s poškozením imunitního systému, nervového systému a pohybového ústrojí, se sníženou schopností adaptace. V Maďarsku je počet úmrtí v důsledku srdečních a cévních chorob větší než v kterékoliv jiné průmyslové zemi, alkoholismus se stal lidovou chorobou a počet sebevražd se řadí mezi největší v Evropě. Lze očekávat, že i v jiných zemích může všeobecná nezaměstnanost způsobit výraznější újmy na zdraví a tím i problémy ve zdravotnictví. Je nebezpečné dělat rovnítko mezi bezdomovci a kriminálními živly, avšak opuštěnost a osamělost ve spodních vrstvách společnosti chodí ruku v ruce s kriminalitou. Koho opustila rodina, kdo nemá přátele a zaměstnání, s tím to jde z kopce. Příklady můžeme nalézt v blízkosti tržišť: bezdomovci pomáhají trhovcům, sbírají staré lahve na stadionech a odnášejí do sběru papír. Pokud se v rámci nejnižšího stupně tržní hierarchie chovají slušně, neformální společnost trhovců je svým způsobem uznává a odměňuje je zbytky potravin, poskytne jim i místo ke spánku. I když si své pozice dokáží obhájit, nemohou počítat s tím, že by jim na základě této činnosti byl poskytnut důchod. Ti, co již byli ve vězení, jsou silnější, robustnější a snadno vytlačí z fronty na teplé jídlo ty slabé a staré, které už nikdo neochrání.

Katalina Szikorová