Náboženská
studená
válka
Polsko
Artur
Domoslawski,
Gazeta
Wyborcza
Biskupové
tvrdí:
Vrací
se
starý
systém.
Vládnoucí
levice
odpovídá:
Církev
si
nedokáže
zvyknout
v
demokratickém
státě.
Už
několik
měsíců
se
tak
v
Polsku
vyhrocují
vztahy
mezi
vládnoucím
seskupením
a
hierarchií
katolické
církve.
Především
postkomunistická
levice
prosazovala
před
časem
v
Sejmu
pro
církev
zcela
nepřijatelnou
novelu
zákona
o
umělém
přerušení
těhotenství.
Poslanci
vládnoucí
levice
totiž
chtějí,
aby
byl
potrat
možný
i
ze
sociálních
důvodů,
například
v
tíživé
finanční
situaci.
Zákon
nakonec
vetoval
prezident.
Roznětkou
konfliktu
se
stala
i
situace
okolo
konkordátu
mezi
Polskem
a
Svatou
stolicí,
který
vyjednala
už
postsolidaritní
vláda
Hanny
Suchocké.
Svaz
demokratické
levice
(seskupení
postkomunistické
levice,
které
má
v
současnosti
nejpočetnější
zastoupení
v
parlamentu)
ohlásil,
že
případná
ratifikace
se
odkládá
až
do
doby,
než
bude
schválena
nová
ústava,
tedy
přinejmenším
do
poloviny
příštího
roku.
Konkordát
má
totiž
podle
levice
mnoho
právních
vad,
jeho
články
(například
vyučování
náboženství
v
mateřských
školách)
zavádějí
nadvládu
jednoho
světového
názoru
atd.
Přičemž
oprávněnost
těchto
argumentů
uznávají
nejen
politikové
SLD.
Jenže
bezprostřední
příčinou
toho,
že
potraty
a
konkordát
přišly
na
pořad
dne,
byly
červnové
komunální
volby.
Vůdcové
levice
totiž
kalkulovali
s
tím,
že
proticírkevnost
bude
před
volbami
důležitým
momentem
zprůhlednění
ideologické
identifikace
jejich
voličů.
V
odpovědi
na
počínání
levice
bouchli
biskupové
před
komunálními
volbami
pěstí
do
stolu:
Vrací
se
starý
totalitní
systém!
A
nepřímo
tak
vyzvali
k
odevzdání
hlasů
opozici.
Ostrost
jejich
reakce
znamenala
Ä
alespoň
pro
mnoho
politiků
Ä
velké
překvapení.
Vždyť
v
postoji
církevní
hierarchie
ke
světu
politiky
bylo
v
posledních
letech
možno
pozorovat
vývoj
směrem,
který
měl
k
radikalismu
daleko.
Od
radikalismu
k
umírněnosti
a
naopak
Polský
episkopát
nikdy
netvrdil:
Katolíci,
musíte
volit
tu
a
tu
stranu.
Přesto
v
prvních
zcela
svobodných
parlamentních
volbách
v
roce
1991
byli
duchovní
zjevně
nakloněni
především
Volební
katolické
akci
(pod
tímto
názvem
vystoupila
jedna
z
hlavních
pravicových
stran,
Křesťanskonárodní
sjednocení,
které
v
současném
parlamentu
nemá
zastoupení).
O
dva
roky
později
-
před
loňskými
parlamentními
volbami
-
biskupové
vystupovali
už
mnohem
zdrženlivěji.
Důvodů
bylo
několik,
například
slabost
stran
podporovaných
církví,
pokles
důvěry
k
duchovním...
Biskupové
asi
také
pochopili,
že
spravování
duší,
jak
tomu
bylo
v
období
komunismu,
není
v
demokratické
a
pluralistické
společnosti
jednoduše
možné.
Z
čeho
tedy
vyplynula
nynější
ostrá
reakce
biskupů?
Zcela
zřejmý
je
neoblomný
postoj
k
potratům.
Otázka
konkordátu
byla
zase
v
církvi
chápána
jako
věc
cti.
Odložení
jeho
ratifikace
si
hierarchie
vykládá
jako
políček
polskému
papeži
od
polského
parlamentu.
A
dále?
Hierarchie
si
určitě
uvědomuje,
že
v
zemi
vládnou
dědicové
lidového
Polska.
Nyní
už
není
důvod
se
při
kritice
vlády
brzdit.
Biskupové
na
válečné
stezce
Biskupové
proto
vstoupili
na
válečnou
stezku.
O
vlastních
postojích
-
politických
i
nepolitických
-
však
nebudou
rozhodovat
sami.
Budou
tak
či
onak
determinováni
situací.
Parlament
rozšířil
zákon
o
přerušení
těhotenství,
ale
prezident
ho
vetoval.
Je
málo
pravděpodobné,
že
by
se
poslancům
podařilo
jeho
veto
zrušit.
Kdyby
se
to
však
povedlo,
boj
o
životy
nenarozených
by
se
stal
jedním
z
hlavních
námětů
prezidentské
kampaně
Lecha
Wal
v
budoucím
roce,
a
nejen
jeho.
Vysloví-li
se
hierarchie
v
této
záležitosti,
bude
chtíc
nechtíc
podporovat
odpůrce
rozšířeného
zákona
o
potratech.
Když
se
však
poslancům
nepodaří
zrušit
veto
prezidenta
Wal,
potom
se
snaha
prosadit
rozšíření
potratového
zákona
ve
jménu
práva
žen
a
rodin
v
těžké
materiální
situaci
může
stát
v
prezidentské
předvolební
kampani
zbraní
postkomunistické
levice.
V
takové
situaci
si
lze
jen
těžko
představit,
že
by
biskupové
zůstali
neutrální.
Podobně
tomu
je
i
s
konkordátem,
který
bude
do
prezidentských
voleb
jen
těžko
ratifikován.
A
nikdo
neočekává,
že
biskupové
zůstanou
lhostejní.
Církev
si
přeje
mír,
ale
nemá
strach
z
boje,
prohlásil
nedávno
polský
primas
kardinál
Józef
Glemp,
což
mělo
být
memento
politikům
i
voličům
pro
prezidentskou
kampaň
v
příštím
roce.