Koryta
vodních
toků
najdou
zřejmě
své
majitele
Praha
(mrk)
-
Koryta
vodních
toků
by
v
budoucnu
měla
být
chápána
jako
jakýkoli
jiný
pozemek,
a
měla
by
proto
najít
své
konkrétní
vlastníky,
tj.
právnické
i
fyzické
osoby.
Vyplývá
to
z
vládou
projednávaného
návrhu
zásad
státní
vodohospodářské
politiky.
Podle
ústavního
zákona
z
roku
1960
mohl
být
vlastníkem
vodních
koryt
pouze
stát.
Podle
právní
analýzy,
kterou
vypracoval
Kalvodův
Úřad
pro
legislativu,
je
možné,
aby
bylo
jiné
majetkové
řešení
vodního
koryta
a
jiné
v
něm
tekoucí
vody.
Koryta
by
se
proto
mohla
stát
předmětem
soukromého
vlastnictví
bez
ohledu
na
to,
jak
bude
dořešeno
vlastnictví
vody.
Tato
otázka
je
podle
premiéra
Klause
stejně
složitá
jako
vlastnictví
nerostů,
léčivých
zřídel
apod.
Jak
LN
sdělila
Magda
Konvičková
z
vodohospodářského
odboru
ministerstva
zemědělství
(MZe),
s
výjimkou
uplynulých
desetiletí
byly
u
nás
již
od
římských
dob
vodní
toky
(tj.
voda
a
koryto)
veřejným
statkem.
Vlastník
koryta
by
proto
musel
nově
uzavřít
smluvní
vztahy
s
vlastníkem
vody
a
vlastníkem
vodohospodářských
děl
na
svém
pozemku.
Veškerá
práva
a
povinnosti
by
se
pak
řídily
občanským
právem.
MZe
soudí,
že
by
šlo
o
vážný
zásah,
neboť
vlastník
pozemku
by
mohl
kupř.
vypovědět
z
koryta
elektrárnu
či
celý
tok
posunout.
Nájem
z
vodních
staveb,
který
by
jejich
majitelé
museli
platit,
by
se
navíc
promítl
do
cen
surové
vody,
čímž
by
se
zdražila
pitná
voda
pro
občany.
Podle
Konvičkové
by
proto
koryto
i
voda
měly
zůstat
veřejným
statkem,
aby
měl
stejná
práva
a
stejné
povinnosti
každý,
kdo
vodu
potřebuje.
Podobně
je
tomu
např.
ve
Francii
a
v
Rakousku,
jejichž
území
je
s
ČR
morfologicky
a
klimaticky
srovnatelné.