ln94202_86

ln94202_86

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genredescription
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Co teče z vodovodního kohoutku

Dříve se sledovalo deset ukazatelů kvality pitné vody, dnes osmdesát, říká hlavní hygienik města Prahy Vladimír Polanecký GRAF Ivana Kněžínková Před čtyřmi roky byla uváděna denní výroba pitné vody na obyvatele ČR kolem 380 litrů. V Praze dokonce 530 litrů. Podle Mezinárodní společnosti pro zásobování vodou je zcela dostatečná spotřeba 300 litrů, kterou například Vídeň nebo Mnichov. Všeobecně se však dnes , že vyrobená voda u nás nebyla a není fakticky spotřebována. Asi čtvrtina, v Praze 35 procent, totiž mizí při rozvodu, protože vodovodní síť je mnohde v havarijním stavu.

V posledních dvou letech, zejména po zvýšení ceny vodného a stočného, se dřívější stoupající křivka odběrů snížila. Loňská výroba pitné vody na obyvatele ČR byla v průměru 343 litrů, skutečně jím odebraná a zaplacená 233 litrů. Starosti s neúměrným odběrem nás tedy nemusejí tolik trápit. O to víc by se měla pozornost soustředit na kvalitu pitné vody.

Znečištění vod trvá Ze zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 1993 vyplývá, že ve vodách pramenů jsou zjištěny především dusičnany a ropné látky. Podzemní vody vykazují kontaminaci dusičnany, dusitany, amonnými ionty a chloridy. Mezní hodnoty norem jsou však překračovány i u manganu, železa, síranů a ropných látek.

Pokud jde o porchové vody, podíl řek se silně a velmi silně znečištěnou vodou činí v ČR 35 procent z celkové délky významných vodních toků. Vysoké hodnoty koncentrace především rtuti byly naměřeny v Labi (Děčín), Otavě (Písek), Bílině (Ústí nad Labem), Moravě (Lanžhot), Bečvě (Troubky), Svratce (Vranovice a Jihlava). Koncentrace kadmia a PCB nevykazují proti roku 1992 změny, znatelně však poklesly koncentrace olova.

Jak bylo zjištěno v projektu Labe, znečištění sedimentů na dně toků toxickými látkami, například rtutí, olovem, kadmiem, pesticidy nebo radionuklidy, je v některých tocích stále velmi výrazné. Tyto látky, které se pevně vážou na sedimenty, se ukládají v nádržích nebo jsou postupně odnášeny z území ČR.

Čtvrtý rok s novou normou Česká republika v současnosti jednu z nejpřísnějších norem pro pitnou vodu v Evropě. Potvrdil to nedávno i dánský expert, který hodnotil naše předpisy, říká hlavní hygienik města Prahy Vladimír Polanecký. Dříve se sledovalo deset ukazatelů kvality, dnes kolem 80. Podle zprávy o stavu v zásobování pitnou vodou a její jakosti, kterou vypracovalo ministerstvo zemědělství, se kvalita ve veřejných vodovodech za poslední dva roky v podstatě nemění. Přibližně pět procent vody v nich vykazuje vážnější hygienické závady. Ve srovnání s Evropou je podle této zprávy jakost tekutiny dodávané sítí veřejných vodovodů na průměrné úrovni. Na mírném zlepšení kvality se podílí nižší výroba vody, díky níž nejsou tolik přetěžovány úpravny.

V roce 1993 bylo zásobováno z veřejných vodovodů 8,751 milionu obyvatel (v roce 1991 to bylo 8 658 milionu), což je 84,7 procenta. V podmínkách ČR je však možné, aby na veřejné vodovody, které jsou schopny zajistit nezávadnou a kontrolovanou pitnou vodu, bylo připojeno 92 95 procent obyvatel.

Pražané snížili spotřebu vody Spotřeba pitné vody v Praze výrazně klesla, nyní je na úrovni let 1982 a 1983. Pro Prahu ji vyrábí vodárny Želivka, Káraný a Podolí. Největší podíl (60 procent) vodárna využívající vodu z vodního díla Želivka. Káraný a Podolí zásobují hlavní město menším množstvím (po dvaceti procentech). V současnosti je podolská úpravna v rekonstrukci, která by měla skončit v pololetí příštího roku.

Okamžitá zásoba ve městě ve vodojemech je 700 000 800 000 kubíků pitné vody. Nejkvalitnější je podzemní voda z Káraného. Želivka a Vltava jsou přibližně na stejné úrovni. Jde o povrchovou vodu, která se musí upravovat. Vltavská voda je znečištěna o něco více než Želivka, proto je její úprava složitější.

Vodou z Káraného je nyní zásobován po dostavbě dalšího vodovodního řadu sever Prahy. Střed města dostává z bývalých centrálních vodojemů na Floře směs ze všech tří zdrojů. Do východní, jižní a západní okrajové části je převážně dodávána voda ze Želivky, objasňuje Zdeněk Brachtl, ředitel Pražské vodárny, závodu Rozvod vody.

Dusičnany v Želivce neklesají Želivka nezásobuje jen Prahu. Druhý přivaděč z této nádrže směřuje do Humpolce, Pelhřimova a Pacova. Třetí do Ledče nad Sázavou a Zruče nad Sázavou. Před dokončením je řad pro Havlíčkův Brod a buduje se další pro Vlašim. Voda v Želivce je zatížena především nadměrným přísunem živin. Přes značný pokles spotřeby fosforečných hnojiv v zemědělství není pozorován pokles koncentrací fosforu, což se projevuje eutrofizací vody v Želivce.

Tento problém, který zřejmě souvisí s velkou spotřebou fosfátových pracích prášků v domácnostech, se objevuje i na Orlíku, Slapech, Kružberku, brněnské nádrži a na Mostišti. V těchto vodách i v Želivce je zjištěn také vyšší obsah dusičnanů. Každý rok stoupne jejich obsah v želivské vodě o jedno procento.

Pitná voda v Praze splňuje normu i pokud jde o organické látky a polychlorované bifenyly. Jen pro kojence není vhodná z hlediska dusičnanů, říká hygienik hlavního města Prahy Vladimír Polanecký.

Problémy v okolí Prahy S kvalitou vody jsou problémy ve všech okrajových obcích hlavního města, kde byly budovány v letech 1986 1990 veřejné vodovody. Z rozhodnutí tehdejší hlavní hygieničky doktorky Zuskové nesmělo mít potrubí asfaltové nátěry. Přitom však nebylo uvedeno, jaké jiné mají být použity. Vodovody se pokládaly do země nechráněné. Litinové roury začaly rezavět. Zdravotně závadné to není, ale ve vodě se zvyšuje obsah železa, což je velice nepříjemné. Teď musíme všechny tehdy vybudované rozvody pracně cementovat a stojí to velké peníze. Vycementovali jsme asi 60 km potrubí, říká Z. Brachtl.

Nový zdroj pro Brno Moravská metropole je zásobována pitnou vodou z podzemního zdroje v Březové. Do moravské metropole je odtud dodávána od roku 1913. K doplnění potřeby je k dispozici ještě povrchový zdroj vody ze Svratky. Úpravna je umístěna v Brně Pisárkách. Tato voda podstatně horší kvalitu, což souvisí se znečištěním řeky. Zejména v letních a podzimních měsících nevyhovuje normě ve fyzikálních a smyslových parametrech jako je teplota, chuť, pach, což spotřebitelé bezprostředně vnímají. Nejde sice o ukazatele, které přímo souvisejí se zdravotním stavem obyvatelstva, jsou však stanoveny normou a nesplňují její požadavky, vysvětluje Miroslav Staněk, vedoucí úseku vodního hospodářství Městské hygienické stanice v Brně.

Sever Brna je zásobován podzemní březovskou vodou. Západ města - Kohoutovice, Bosonohy, Bohunice - naopak jen vodou z Pisárek. Pro největší část města se pitná voda míchá z obou zdrojů.

V současnosti je pitné vody pro Brno dostatek. Z hlediska kvality je však doplňkový pisárecký zdroj nevyhovující. Jeho umístění a možnosti ochrany jsou naprosto nepřijatelné. Proto se buduje nový zdroj - od roku 1989. V budoucnosti umožní krýt spotřebu pitné vody a vyřadit zdroj v Pisárkách, kterému nikdy nebyl přiznán statut vody vhodné pro úpravu na pitnou, dodává M. Staněk.

Pisárky jen pro průmyslovou vodu Oblastní vodovod, který bude napájen z nádrže Vír, prochází pěti okresy. Vedle Brna bude zásobovat i na vodu chudé oblasti v Brně-venkově a jinde. Měl být hotov již koncem letošního roku, ale finanční problémy dokončení stavby zpozdily. Nyní se hovoří o polovině roku 1995.

Nový zdroj se sice nachází v povodí Svratky, ovšem je umístěn v jeho horní části, nad zdroji znečištění. Jde o klasickou vodárenskou nádrž, kde bude možné odebírat vodu z různých hloubek. A je také chráněná, to znamená, že tam například není povolena rekreace. Tato pitná voda všechny předpoklady pro to, aby si udržela i do budoucna svou dobrou kvalitu, což u Pisárek vůbec nepřichází v úvahu. Ty budou vyřazeny ze systému zásobování pitnou vodou a začnou sloužit, alespoň takový je záměr, pro zásobování závodů tzv. technologickou vodou.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View