ln94202_59

ln94202_59

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

trh v ekologii místo?

Jiří Jonáš, Autor je zástupcem ČR v Mezinárodním měnovém fondu Jedním z často diskutovaných témat v souvislosti s probíhající ekonomickou reformou jsou možnosti a omezení trhu při řešení ekologických problémů, nahromaděných ve vydatné míře za komunistického režimu. Především ze strany ekologických hnutí, ale nejen od nich, často slýchávám, že trh nemá při řešení ekologických problémů místo, a někdy dokonce i to, že jsou principy tržní ekonomiky ekologicky škodlivé.

Problém, před kterým stojíme, je zřejmý. Ekologické škody (současný stav) a ekologicky škodlivé činnosti (které tento stav dále zhoršují či které zpomalují jeho zlepšení) jsou rozsáhlé a jejich odstranění či utlumení finančně nákladné. Ekologie není přitom jedinou oblastí, činící si nároky na finanční zdroje státu. Otázkou je jednak to, kolik zdrojů být na odstraňování ekologických škod a na útlum ekologicky škodlivých činností věnováno, a dále to, jak zajistit, že budou tyto zdroje využity tím nejefektivnějším způsobem.

Rozhodnutí - kolik zdrojů na oblast ekologie vynaložit - je rozhodnutí politické. Zatímco ekonomie nemá mnoho co říci, diskutujeme-li o výši prostředků, jež mají být na ekologii vynaloženy, může naopak poskytnout užitečnou pomoc při formulování mechanismu, který zvýší efektivnost jejich využití. Myšlenka je velice jednoduchá: využít mechanismus trhu.

Myšlenka využití tržních sil při omezování činností způsobujících nežádoucí vedlejší efekty je poměrně stará; přišel s již v 60. letech nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase. Jde o to, vytvořit trh s právy na znečišťování. Ti výrobci, kteří si nejvíce cení práva vypouštět určité emise, budou za jeho získání ochotni nejvíce zaplatit.

Tato myšlenka není pouze teoretickým výplodem, ale byla s překvapivě pozitivními výsledky vyzkoušena v praxi. V roce 1990 byl americkým Kongresem schválen zákon o čistotě ovzduší, který záměrně využil tržní systém snížení emisí oxidu siřičitého vypuštěného podniky poskytujícími veřejné služby - především elektrárnami. Kongres uložil těmto podnikům omezit do konce roku 2000 tyto emise na polovinu. Zároveň tento zákon vytvořil trh s právy na znečištění; obchodovanou jednotkou je právo emise jedné tuny oxidu siřičitého ročně. Pokud některý podnik sníží emise oxidu více, než kolik je požadováno v zákoně, může prodat svá nevyužitá práva emise jiným podnikům, které tak mohou snížit emise v menším rozsahu. Celkový rozsah snížení emisí zůstane přitom zachován.

The Washington Post přinesl minulý týden některé zajímavé údaje o dosavadním fungování tohoto zákona - tyto údaje jsou velmi povzbuzující.

The Washington Post přinesl minulý týden některé zajímavé údaje o dosavadním fungování tohoto zákona - tyto údaje jsou velmi povzbuzující. Především stojí za povšimnutí, že výrazně poklesly náklady na snížení emisí; před tím, než zákon vstoupil v platnost, odhadovali znečišťovatelé náklady snížení emise o jednu tunu na 1500 amerických dolarů. Vládní odhady byly mnohem optimističtější, pouhých 600 dolarů. Trh však ukázal svou sílu a odkryl rezervy při snižování nákladů redukce: tržní cena povolení na jednu tunu emisí je nyní pouhých 150 dolarů! Vedle toho, že bude dosaženo cíle snížení emisí podstatně levněji, je zajímavé i to, že Úřad pro ochranu životního prostředí nyní odhaduje, že v roce 2000 bude překročeno plánované snížení emisí (16 milionů tun) o celých 6 milionů.

Podle pozorovatelů bylo tohoto pozitivního výsledku dosaženo dvěma mechanismy: za prvé největší znečišťovatelé mají zájem na větší redukci emisí, než požaduje zákon, protože je to pro obvykle levnější než pro menší znečišťovatele; a za druhé zákon podporuje konkurenci mezi ostatními metodami kontroly znečištění - přispěl například ke značnému poklesu ceny uhlí s nízkým obsahem síry.

Tento mechanismus lze použít pouze pro kontrolu současného znečišťování, nikoliv pro odstranění minulých ekologických škod. Ale ani to není málo. Dočkáme se brzy na pražské burze obchodování s právy na emisi oxidu siřičitého, jako je tomu dnes na burze v Chicagu?


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View