ln94202_19

ln94202_19

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetdtest
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Ve svobodných celních zónách dnes pracují po celém světě čtyři miliony lidí

Jan Vítek, Ženeva Nástup tryskových dopravních letounů koncem 50. let přivedl mezinárodní letiště v jihoirském Shanonu na mizinu. Oproti vrtulovým strojům noví hluční vzdušní obři nepotřebovali při transatlantických letech mezipřistání v Shanonu. Město postihla krize a nezaměstnanost. Zároveň začala nová éra svobodných celních zón.

Kdo na ten nápad přišel a nakolik se inspiroval římskými a středověkými modely, zaznamenáno není. Známo je, že v roce 1959 irská vláda nabídla zahraničním firmám nesmírně výhodné podmínky podnikání v postižené oblasti. Cizí kapitál měl pomoci vytvořit nové pracovní příležitosti a zároveň přispět k oživení vzdušného provozu. Za nabídku by se nemusel stydět ani Don Carleone - nebylo možné odolat. A tak do roka a do dne dostalo práci 440 shanonských občanů a do pěti let jich bylo desetkrát tolik. Během téže doby zaměstnanost na letišti vzrostla z 1250 na 2200 lidí.

Svobodné obchodní zóny, jak Irové pokřtili svůj příspěvek k soudobé světové ekonomice, se rozrostly po zeměkouli jako houby po dešti v rozličných tvarech a uskupeních.

V roce 1971 jich bylo napočítáno 20, o patnáct let později 150 a dnes jich je téměř dvojnásobek. Další jsou v zárodečném stavu a aspoň půl tuctu jich být ve střední a východní Evropě.

Typická svobodná obchodní zóna je jasně oddělena od svého okolí, obvykle vysokým plotem. Ke své životnosti potřebuje letiště, aby firmy mohly rychle dovážet součástky a materiál a vyvážet hotové výrobky. Musí mít zvláštní správu, jejímž úkolem je ulehčit zahraničním podnikatelům život, urychlit dovozní a vývozní proceduru. Od správy se rovněž očekává, že zabezpečí levné a poslušné pracovní síly.

Vlády, které zřizují tyto zvláštní oblasti, doufají, že pozvané firmy dají lidem práci a naplní státní pokladnu cizími valutami. K tomu se připojuje očekávaní, že do země přijdou moderní technologie a nové metody řízení, že dělníci si zlepší kvalifikaci a že tohle všechno časem prosákne do celého národního hospodářství.

Motivace cizího, většinou nadnárodního kapitálu, je přímočařejší: zisk. Firmy jdou za levnou, leč zkušenou či učenlivou pracovní silou a za výhodami, které by doma nedostaly. Patří mezi různé úlevy, jako například bezcelní dovoz anebo lacinější služby, avšak nejvíce jim jde o daňové prázdniny, které mohou trvat patnáct let.

Obvykle dostanou i modré s nebe. A v tom je kámen úrazu. Když vláda jaksepatří nezdaňuje cizí firmy, připravuje se o příjmy, kvůli nimž sňatek z rozumu uzavřela. Může se hojit jenom na dělnících anebo domácích subdodavatelích, což mnoho nepřináší a rozhodně nic ve valutách. Odbornici Mezinárodní organizace práce v Ženevě tvrdí, že ve většině případu by zahraniční kapitál přišel i bez daňových úlev.

V roce 1970 zóny zaměstnávaly 50 000 lidí. O deset let později to bylo již o milion víc a dnes se tento počet odhaduje na čtyři miliony. Téměř polovina z těchto lidí jsou Číňané a půl milionu Mexičané. Třetí v pořadí je Dominikánská republika, kde v zónách pracuje 140 000 lidí.

Hnací silou zón je to, čemu ekonomové říkají přidaná hodnota, čili lidská práce. Podle MOP jsou mzdy v mnoha zvláštních oblastech dvacetkrát nižší než v západní Evropě. Také se tam pracuje déle, často víc než 50 hodin týdně. Dělníci obvykle nemají právo sdružovací a stávky jsou zakázány. Na bezpečnost práce se mnoho nehledí. Během loňského léta vypukly tři velké požáry v čínských zónách, v nichž zahynulo 170 dělníků. Pracovní podmínky v zónách jsou předmětem ostré kritiky západních odborových centrál, které bijí na poplach proti nekalé soutěži. Pod jejich tlakem MOP vytvořila již v roce 1977 kód slušného zacházení s námezdní silou v nadnárodních společnostech, ale výsledky zatím vidět nejsou.

Jiné rozčarování plyne ze zmarněných nadějí, že zóny pomohou snížit nezaměstnanost. Důvod spočívá v tom, že osm z deseti zaměstnanců v zónách jsou dívky do pětadvaceti let. Většina těchto mladých žen nebyla předtím zaměstnána a možná by ani práci nehledala. Na zaměstnanost mužů zóny moc velký vliv nemají.

Odborníci MOP zjišťují, že ve střední a východní Evropě je o svobodné celní oblasti velký zájem, i když chybí hlubší pochopení, v čem je jejich síla a slabost. Základní otázka spočívá v tom, co může zóna v reformní Evropě nabídnout lepšího a víc, než lze získat v rozvojových zemích.

Nemůže to být jen blízkost k západním trhům, protože geografická poloha dnes nehraje roli. Také se nedá moc sázet na levné a šikovné ruce. Jistě, na Východě práce nestojí tolik jako na Západě, ale stejně je mnohem dražší nežli v Asii nebo v Latinské Americe. V Indonésii je minimální denní mzda jeden a půl dolaru a někdy za to musí dělníci pracovat 10-12 hod. Šikovné ruce a hlavy rovněž nejsou tak vzácné. Thajské dívky dnes vyrábějí elektroniku světové úrovně a Indové vyrábí na zakázku počítačové programy.

(Autor je externím spolupracovníkem redakce)


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View