Sběrné
suroviny
se
chovají
podle
poptávky
Příčinou
nulového
zájmu
o
starý
papír
a
nízkých
cen
za
něj
byla
hospodářská
recese
v
západních
zemích
Michal
Achremenko
Odpady
vznikaly,
vznikají
a
budou
tu
s
námi
stále.
Nejméně
30
procent
použitých
materiálů
je
možné
nějakým
způsobem
vrátit
zpět
do
oběhu.
Kouzlo
recyklace
spočívá
nejenom
v
úspoře
výchozí
suroviny,
ale
také
ve
zmenšování
objemu
odpadu
na
skládkách.
Samozřejmě
jde
také
o
ceny,
které
v
případě
starého
papíru
naštěstí
zase
vzrostly.
Nejtypičtějším
a
nejčastějším
odpadem
je
papír.
Bylo
by
nošením
sov
do
Atén
vykládat,
že
sbíráním
starého
papíru
šetříme
naše
lesy,
nicméně
je
to
přece
jenom
tak.
A
to
i
přesto,
že
nedávný
nezájem
o
tuto
komoditu
mohl
vyvolávat
dojem,
že
lesů
máme
nadbytek.
V
pozadí
tohoto
stavu
byla
světová
hospodářská
recese,
která
se
podepsala
na
snížení
poptávky
po
papíru
v
západoevropských
zemích.
A
tak
ho
Západ
vozil
na
Východ
a
ještě
za
to
odběratelům
platil.
Zpracovatelské
podniky
získaly
levnou
a
kvalitnější
surovinu
ze
zahraničí,
zatímco
náš
papír
plnil
popelnice.
Hromosvodem
stížností
se
stala
akciová
společnost
Sběrné
suroviny,
a
to
přesto,
že
už
dávno
nemá
ani
monopolní,
ani
dominantní
postavení
na
trhu
druhotných
surovin.
Kritika
byla
neoprávněná.
Tento
podnik,
jak
LN
informoval
jeho
ředitel
Jiří
Volek,
reguluje
sběrovou
politiku
podle
požadavku
odběratelů,
protože
z
finančních
důvodů
není
schopen
papír
vykupovat
na
sklad.
Důkazem
toho
je,
že
jakmile
se
projevila
poptávka,
výkupní
cena
se
rapidně
zvýšila
-
u
lepenky,
která
se
před
časem
nebrala
ani
zadarmo,
dokonce
na
1,40
Kč
za
kilogram.
Do
roku
1989
měl
tehdy
státní
podnik
Sběrné
suroviny
v
Praze
135
sběren,
navíc
rovnoměrně
rozložených.
Po
restituční
smršti
jich
zbylo
pouze
47,
rozmístěných
velmi
nešťastně.
Asi
třetina
starého
papíru
údajně
končí
v
popelnicích.
Lidé
to
mají
do
sběren
daleko.
Nad
mnohými
restituovanými
sběrnami
dosud
visí
stará
firma,
což
budí
dojem,
že
sběrna
je
zavřená
z
vůle
Sběrných
surovin.
Situace
se
řeší
tak
jako
v
ostatních
zemích.
Separovaným
sběrem
do
kontejnerů,
ačkoliv
je
to
poměrně
drahá
záležitost.
Kovový
kontejner
na
papír
o
obsahu
3,2
kubíku
je
výrobkem
německé
firmy
Schäfer
a
stojí
okolo
25
tisíc
korun.
Zvonové
kontejnery
Sběrných
surovin
jsou
od
zlínské
firmy
Reflex
a
stojí
až
13
tisíc.
Kontejnerů
na
papír
je
v
Praze,
kde
Sběrné
suroviny
působí,
185
a
těch
druhých
1350,
přičemž
tato
čísla
nejsou
konečná.
Nejde
však
jen
o
to,
mít
co
nejvíce
kontejnerů,
ale
i
navazující
technologii,
to
jest
automobily
na
odvoz
a
třídicí
linku,
která
se
buduje
nákladem
17
mil.
Kč.
Velkým
problémem
je
podle
Jiřího
Bočka,
vedoucího
oddělení
výroby
a
ekologie
Sběrných
surovin,
zařazení
tohoto
podniku
až
do
druhé
vlny
kuponové
privatizace.
To
oddálilo
vstup
partnera
ochotného
investovat
do
dalšího
rozvoje
firmy.
Pozice
Sběrných
surovin
byla
značně
oslabena
vstupem
soukromých
společností
na
trh,
což
se
projevilo
i
v
poklesu
zisku.
Omezila
se
tak
možnost
investovat
do
dalších
souběžných
aktivit,
které
jsou
nutné
v
prostředí
tržní
ekonomiky.
Na
pražských
ulicích
se
objevují
kontejnery
jiných
firem,
mnohdy
i
mimopražských.
Konkurenti
sami
o
sobě
Sběrné
suroviny
netrápí;
jde
spíše
o
fakt,
že
často
vyzobávají
jenom
rozinky
v
podobě
lukrativního
odpadu.
Sběrným
surovinám
tak
zbývají
takové
lahůdky
jako
autobaterie
a
různé
fotochemické
roztoky.
Podle
vedení
podniku
by
na
tyto
otázky
měl
pamatovat
zákon.
Když
vykupovat,
tak
tedy
všechno.
Cílem
Sběrných
surovin
je
vybudovat
hustou
síť
kontejnerů
tak,
aby
se
občan
mohl
odpadu
zbavit
pohodlně.
U
cen
za
starý
papír
si
budeme
muset
zvyknout
na
rozhodující
vliv
trhu.