ln94200_49

Sběrné suroviny se chovají podle poptávky

Příčinou nulového zájmu o starý papír a nízkých cen za něj byla hospodářská recese v západních zemích Michal Achremenko Odpady vznikaly, vznikají a budou tu s námi stále. Nejméně 30 procent použitých materiálů je možné nějakým způsobem vrátit zpět do oběhu. Kouzlo recyklace spočívá nejenom v úspoře výchozí suroviny, ale také ve zmenšování objemu odpadu na skládkách. Samozřejmě jde také o ceny, které v případě starého papíru naštěstí zase vzrostly.

Nejtypičtějším a nejčastějším odpadem je papír. Bylo by nošením sov do Atén vykládat, že sbíráním starého papíru šetříme naše lesy, nicméně je to přece jenom tak. A to i přesto, že nedávný nezájem o tuto komoditu mohl vyvolávat dojem, že lesů máme nadbytek.

V pozadí tohoto stavu byla světová hospodářská recese, která se podepsala na snížení poptávky po papíru v západoevropských zemích.

A tak ho Západ vozil na Východ a ještě za to odběratelům platil. Zpracovatelské podniky získaly levnou a kvalitnější surovinu ze zahraničí, zatímco náš papír plnil popelnice.

Hromosvodem stížností se stala akciová společnost Sběrné suroviny, a to přesto, že už dávno nemá ani monopolní, ani dominantní postavení na trhu druhotných surovin. Kritika byla neoprávněná. Tento podnik, jak LN informoval jeho ředitel Jiří Volek, reguluje sběrovou politiku podle požadavku odběratelů, protože z finančních důvodů není schopen papír vykupovat na sklad. Důkazem toho je, že jakmile se projevila poptávka, výkupní cena se rapidně zvýšila - u lepenky, která se před časem nebrala ani zadarmo, dokonce na 1,40 Kč za kilogram.

Do roku 1989 měl tehdy státní podnik Sběrné suroviny v Praze 135 sběren, navíc rovnoměrně rozložených. Po restituční smršti jich zbylo pouze 47, rozmístěných velmi nešťastně.

Asi třetina starého papíru údajně končí v popelnicích. Lidé to mají do sběren daleko. Nad mnohými restituovanými sběrnami dosud visí stará firma, což budí dojem, že sběrna je zavřená z vůle Sběrných surovin.

Situace se řeší tak jako v ostatních zemích. Separovaným sběrem do kontejnerů, ačkoliv je to poměrně drahá záležitost. Kovový kontejner na papír o obsahu 3,2 kubíku je výrobkem německé firmy Schäfer a stojí okolo 25 tisíc korun. Zvonové kontejnery Sběrných surovin jsou od zlínské firmy Reflex a stojí až 13 tisíc. Kontejnerů na papír je v Praze, kde Sběrné suroviny působí, 185 a těch druhých 1350, přičemž tato čísla nejsou konečná. Nejde však jen o to, mít co nejvíce kontejnerů, ale i navazující technologii, to jest automobily na odvoz a třídicí linku, která se buduje nákladem 17 mil. Kč.

Velkým problémem je podle Jiřího Bočka, vedoucího oddělení výroby a ekologie Sběrných surovin, zařazení tohoto podniku až do druhé vlny kuponové privatizace. To oddálilo vstup partnera ochotného investovat do dalšího rozvoje firmy.

Pozice Sběrných surovin byla značně oslabena vstupem soukromých společností na trh, což se projevilo i v poklesu zisku. Omezila se tak možnost investovat do dalších souběžných aktivit, které jsou nutné v prostředí tržní ekonomiky. Na pražských ulicích se objevují kontejnery jiných firem, mnohdy i mimopražských. Konkurenti sami o sobě Sběrné suroviny netrápí; jde spíše o fakt, že často vyzobávají jenom rozinky v podobě lukrativního odpadu. Sběrným surovinám tak zbývají takové lahůdky jako autobaterie a různé fotochemické roztoky. Podle vedení podniku by na tyto otázky měl pamatovat zákon. Když vykupovat, tak tedy všechno.

Cílem Sběrných surovin je vybudovat hustou síť kontejnerů tak, aby se občan mohl odpadu zbavit pohodlně. U cen za starý papír si budeme muset zvyknout na rozhodující vliv trhu.