ln94200_173

ln94200_173

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-6
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Když začínaly nové vlny

Jan Jaroš Fran?ois Truffaut, Jean-Luc Godard, Jacques Rivette, Eric Rohmer, Claude Chabrol. Všichni se proslavili jako filmaři, kteří otevřeli novou kapitolu dějin filmu. Přitom nevytvořili jednotně zaměřenou skupinu, vlastně je spojovala jen touha dělat film jinak než doposud - a každý si hledal vlastní cestu. Chtěli zaznamenávat všední události našich dnů i všední hrdiny, usilovali o rozbití dosavadních principů výstavby (odmítli dramatické vyklenuté drama a nahradili je neuzavřeným výsekem bez začátku i konce, mozaikou událostí či dokonce složitými a nejednoznačnými vztahy mezi různými významovými rovinami), zavrhli jednoznačné žánrové zakotvení, když prosazovali mnohotvárnost pohledu v propletení veselých i smutných okamžiků. Natáčeli v reálu a vyhýbali se ateliérovým scénám, lehké přenosné kamery jim umožnily větší pohyblivost a výrazně ovlivnily konečný tvar, jenž získal větší dynamiku. Kritizovali hvězdný systém, věříce v autentičnost dosud neokoukaných tváří, které se však záhy také staly hvězdami (a není to jen osud Belmondův).

Nebylo snadné překonat nedůvěru producentů k plánům horkokrevných mladíků (narodili se vesměs kolem roku 1930, jen výjimečně - v případě Rohmera - dříve). Naštěstí jim osud nastavil příznivou tvář. Chabrolově první ženě Agnes znenadání spadlo do klína velké dědictví (babička odkázala značné jmění) a Chabrol jako nezávislý výrobce natáčí svůj první film, Krásného Serge (1958). Dostavil se i značný komerční úspěch, který mu umožnil realizovat další plány. Chabrol zákládá produkční firmu, v níž debutují další jeho kolegové. Nečekaný ohlas prvních novovlnných filmů přiměl i velké výrobce, aby financovali díla např. Truffauta nebo Godarda. Za polovinu nebo dokonce jen třetinu běžných nákladů vytvořili tito umělci díla, která se trvale vepsala do paměti diváků i kritické obce - Nikdo nemá rád, U konce s dechem, Hirošima, láska a další. Neuvěřitelně stoupl počet debutantů - v roce 1959 to bylo 24, o rok později 43 (přičemž celkový počet ročně vyrobených filmů se pohyboval kolem 110).

Česká televize nyní připomene v dalším obšírném cyklu snímky Clauda Chabrola. Je vydáván za typický příklad tvůrce, který zapomněl na ideály, s nimiž bral do ruky kameru, a hlavním mottem svého jednání učinil komerční úspěch. Vedle občasných, ale stále zřídkavějších návratů k náročnější tematice se spoléhá na atraktivní tituly s banálními zápletkami a konfekčním střihem - na přesně takové, proti nimž on i jeho druzi coby kritici ohnivě brojili. Jenže tehdy je ještě natáčeli jiní.

Chabrol ve svých nejlepších filmech portrétoval nižší střední vrstvy, prostředí úředníků, bohémů nebo prodavaček, upozorňoval na bezcitnost a cynismus jako životní program, na sklon využívat důvěřivosti či dokonce neštěstí bližních ke svému prospěchu. Zevrubné, spíše sociologicky orientované studie poznenáhlu přerostly v příběhy poněkud vyspekulovaných vražednických vášní, již vycházejí z chladného kalkulu nebo neodbytné nutkavosti. Často v nich objevíme prvky černého humoru - televizní cyklus nabízí hned několik takových ukázek: Nevěrnou ženu, Řezníka, Doktora Popaula, ale nechybí ani věrohodně pojednané drama zoufalého otce, jenž hledá viníka osudové silniční nehody, ve filmu Bestie musí zemřít. Několik dalších Chabrolových filmů dokonce rekonstruuje skutečné události a snaží se postihnout osudy jejich hrdinů, směřujících k tragickému konci.

Pro Chabrola je dost příznačná orientace na právě módní látky. Když v první půli 70. let si uznání zjednávaly politické příběhy, přispěl k nim i on - na televizních obrazovkách spatříme z této skupiny Krvavé svatby. Nevynechal ani rádoby metaforické historky, v nichž se prolíná hrůzný sen se stejně ponurou skutečností.

V jeho tvorbě stále výrazněji převažují běžná spotřební dílka, uvozená již v 60. letech neumělými špionážními konstrukcemi ? la bondovky a v dalších desetiletích rozvíjená příklonem k banálním morbiditám (v našich kinech jsme kdysi viděli Nevinné se špinavýma rukama) či vyšeptalé erotice, jak dokládá líbivý, beznadějně povrchní přepis Millerových Tichých dní v Clichy. Jeho soudobé filmové snažení ztratilo krok s čímkoli zajímavým, co se ve francouzské kinematografii děje (bohužel ani to neznáme), propadlo k druhořadým aktivitám, které snad již nelze ani označovat za tvůrčí, ale přesto režisérův přínos je nepřehlédnutelný. Pomohl uvést do pohybu celou novou vlnu a za řadu svých snímků se rozhodně stydět nemusí. Mezi patří všechny, které - počínaje tímto pondělím - na obrazovce uvidíme. Vystupují v nich slavní herci: kromě režisérovy druhé manželky Stéphane Audranové, která vévodí většině Chabrolových snímků, jsou to například Jean-Paul Belmondo, Jean-Claude Brialy, Jean Yanne, Mia Farrowová, Orson Welles, Michel Piccoli...


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View