U
nás
v
Kocourkově
Poslední
slovo
Jiří
Hanák
Za
normálních
okolností
se
život
v
Kocourkově
odvíjel
standardně.
Slepice
kradl
Franta
Kejvalů.
Všichni
to
věděli
a
všichni
na
něho
byli
krátcí,
protože
Franta
Kejval
měl
svá
lidská
a
občanská
práva.
Biřice
už
unavovalo
za
Frantou
se
honit.
Po
dopadení
ho
stejně
vždycky
museli
po
sepsání
protokolu
pustit.
Vznikla
z
toho
dokonce
jakási
gentlemanská
dohoda.
Čas
od
času
se
Franta
sám
dostavil
na
biřickou
služebnu,
jako
že
ho
chytili.
A
zase
šel.
Portmonky
měla
v
referátu
rodina
Dunkových.
Všichni
to
věděli
a
všichni
na
ně
byli
krátcí,
protože
Dunků
bylo
moc
a
každý
z
nich
měl
svá
lidská
a
občanská
práva.
Z
pálení
ukradených
peněženek
se
kolem
jejich
chalupy
linul
penetrantní
čmoud.
Radní
pro
bezpečnost
se
pokusil
alespoň
na
ten
smrad
Dunky
nachytat.
Vytasili
se
však
s
vládní
výjimkou
a
radnímu
zmehlo.
V
setmělých
ulicích
tloukli
Kocourkovské
bratři
Kovářovi.
Všichni
to
věděli
a
všichni
na
ně
byli
krátcí,
protože
s
nimi
měli
špatnou
zkušenost.
Biřicové
se
jich
báli,
a
tak
si
na
ně
jednou
počíhala
svépomocná
domovská
domobrana
a
dala
jim
parádní
deku.
Všichni
útočníci
dostali
pět
měsíců
natvrdo,
protože
nepočkali,
až
je
rabijátší
bráchové
alespoň
jednou,
raději
však
dvakrát
říznou
břitvou.
Všechno
se
k
lepšímu
obrátilo
s
blížícími
se
volbami
do
kocourkovského
magistrátu.
V
autobuse,
pendlujícím
mezi
nádražím
a
kocourkovskou
památkou,
řidič
každé
tři
minuty
vykřikoval
upozornění:
Věnujte
pozornost
upozornění
magistrátu!
Projíždíme
zónou
zvýšeného
výskytu
lupičů.
Cestující
jsou
povinni
dávat
si
na
své
prkenice
pozor!
Každého
zadrženého
lupiče
nechť
cestující
předají
radnímu
pro
bezpečnost!
Pro
zvýšení
efektu
řidič
vždy
zastavil
a
ládoval
bambitku.
To
byl
ovšem
jen
začátek.
S
blížícími
se
volbami
přituhlo.
Radní
pro
bezpečnost
spolu
s
primátorem
rozhodli,
že
provětrají
noční
metro.
Na
akci
byli
převedeni
všichni
tři
kocourkovští
biřicové.
Nespala
ani
galerka.
Nejdříve
si
na
magistrátu
zařídila
za
úplatu
dvou
slepic
a
jedné
peněženky
únik
informací
o
rozvrhu
šťár.
Jak
odhalil
nezávislý
Kocourkovský
deník,
v
poslední
chvíli
se
přece
jenom
podařilo
galerku
přemluvit,
aby
ke
každé
plánované
šťáře
dodala
do
nočního
metra
jednu
figuru,
která
bude
zjištěna
a
zajištěna.
Na
závěr
každé
půlnoční
šťáry
se
totiž
měl
dostavit
primátor
a
nechat
se
s
úlovkem
fotografovat.
Snad
právě
proto
bylo
v
dodatku
ke
smlouvě
stanoveno,
že
babu
Peregrinovou
nenastrčí
galerka
biřicům
častěji
než
třikrát
týdně.
Její
specializací
byl
totiž
polní
pych
a
její
časté
zadržování
v
metru
by
nakonec
mohlo
být
podezřelé
i
opozici.
Kromě
toho
byla
ošklivá
a
primátor
byl
estét.
Všechno
klapalo.
Biřici
si
vždycky
v
posledním
vagonu
metra
vyzvedli
svého
člověka,
primátor
se
před
půlnocí
opásal
pendrekem
a
pouty,
které
lapeným
osobně
nasazoval.
Kocourkovský
deník
každý
den
uveřejňoval
dokumentární
fotografie,
jak
radnice
ve
dne
v
noci
bojuje
se
zločinem.
Výsledek
se
ve
volbách
nemohl
nedostavit.
Hlasy
opozice
se
primátorkou
stala
baba
Peregrinová.