ln94200_124

ln94200_124

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-2
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Experimenty na zvířatech a staré zaběhané stereotypy

Radovan Valeš, Předseda Ligy na ochranu zvířat Na rozdíl od fyzioložky Anny Vašků, která se v závěru svého článku (LN 9. 8.) obává kladné odpovědi na otázku, zda je v Čechách konec experimentům na zvířatech, musím říci, že si to velmi přeji a věřím, že tento stav jednou nastane nejen v Čechách.

Že autorka zcela pomíjí aspekty filozofické a etické mne nepřekvapilo tolik jako to, že zde prezentuje i řadu závažných nepravd a polopravd a celý tento problém ve výsledku zjednodušuje a zlehčuje. Důvody mohou být velmi rozličné - neochota či neschopnost smířit se s tím, že pohledy na použití zvířat k experimentům již i u nás nejsou tak unifikované jako v nedávné minulosti.

Není nutné příliš zdůrazňovat, jakou úlohu přisoudil minulý režim zvířeti - spotřební materiál. Vždyť je přece tak snadné si zvířata v požadovaném množství a s požadovanými parametry namnožit. Může tu ovšem hrát roli i neochota či neschopnost vzdát se dlouhodobě zaběhlých pracovních stereotypů, nebo i neznalost celé šíře problému.

Jsem natolik realista, že si opravdu nepředstavuji, že by bylo možné ukončit všechny experimenty na zvířatech okamžitě a v plné šíři. Lze však ukončit pokusy nesmyslné a zbytečně bezpočtukrát opakované. Existuje mnoho oblastí, kde je již možné pokusy na zvířatech nahradit alternativními metodami, nebo alespoň počet pokusných zvířat podstatně snížit. Přesto se tak dosud děje zcela ojediněle. Že to opravdu možné je, dokazuje právě i projekt Tempus, který s lítostí zmiňuje i autorka článku. Názor, že vyloučení zvířete z experimentů a jeho náhrada alternativními metodami možná je, podpořil i průběh mezinárodního symposia Alternatives to Animal Experimentation, které uspořádala v květnu t. r. v Hradci Králové Univerzita Karlova, a jehož se účastnily vědecké špičky biomedicinského výzkumu ze zahraničí i ČR.

Autorka uvádí v souvislosti s testováním kosmetiky pouze tzv. kožní testy, které dle představují pro pokusného králíka něco jako banální dočasnou nepříjemnost - zarudnutí ušního boltce. Kožní testy jsou však jen jednou součástí souboru zkoušek, kdy se stanovuje či ověřuje toxicita a kdy se přípravek pokusnému zvířeti aplikuje například i do zažívacího ústrojí, do očí apod. Toto testování se týká prakticky všech přípravků, u nichž je předpoklad, že s nimi bude člověk přicházet do přímého kontaktu. Je to tedy i celá tzv. chemie pro domácnost - prací a čistící prostředky, jsou to ale také i velmi toxické a agresivní látky ze skupiny agrochemikálií, nátěrových hmot apod. Pokusné zvíře si v těchto případech opravdu vychutná průběh otravy akutní nebo chronické do samého konce. Škoda, že se autorka opomenula zmínit, jaký význam pro pokusné zvíře odborný termín ukončení pokusu. Zvířata jsou po skončení pokusu všechna utracena.

Možná, že na jednom pracovišti jedné vysoké školy se opravdu jedná jen o několik desítek zabitých pokusných zvířat, na celém světě je to odhadem kolem 50 milionů ročně, v ČR se odhad pohybuje v rozmezí od 1 do 2 milionů za rok. Pokud by etické komise fungovaly v takovém složení a tak, jak popisuje autorka situaci na svém pracovišti, bylo by to obdivuhodné. Mně je naopak známo, že na většině pracovišť jsou v těchto komisí jen lidé, kteří sami pokusy provádějí a jsou profesně a tedy i existenčně s pokusným pracovištěm spjati. Že v činnosti etických komisí není dostatečně obsažena objektivní oponentura a že komise tedy nemohou zájmy zvířat dostatečně hájit, ačkoliv právě toto by mělo být jejich hlavním smyslem.

Mnohé ve prospěch zvířat lze učinit okamžitě, mnohé lze alespoň okamžitě začít. Nesmí k tomu však chybět ta základní a nutná ochota.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View