Tatra:
mlčení
před
bouřkou?
Poznámka
Günter
Motýl
Jestliže
jeden
ze
tří
amerických
manažerů
v
kopřivnické
Tatře,
zástupce
generálního
ředitele
David
Shelby,
pro
ČTK
vysloví
předpověď
o
letošní
výrobě
1200
nákladních
vozů
a
představenstvo
takové
číslo
oficiálně
odmítne
jako
tvrzení
regionálního
tisku,
svědčí
to
přinejmenším
o
váhání
vyrukovat
se
špatnou
zprávou.
Pravda
-
je
zde
obchodní
tajemství.
Ale
také
-
ekonomy
a
veřejností
široce
probírané
-
účinkování
tří
amerických
manažerů
v
rozhodujících
funkcích
v
Tatře,
kteří
přislíbili
světoznámého
výrobce
nákladních
vozů
zeštíhlit
a
vyvést
z
krize.
Po
půlroční
informační
bariéře
ze
strany
Tatry
lze
odhadovat,
že
se
to
spíše
nedaří
než
daří.
K
tomu,
aby
zjistil,
zda
někdo
z
Američanů,
známých
pod
názvem
firmy
GSR,
na
středečním
zasedání
představenstva
byl
fyzicky
přítomen,
spotřebuje
novinář
dvě
hodiny
času:
aby
se
nakonec
dozvěděl,
že
ano,
ale
jmenovitě
vám
to
neřeknu.
Další,
tentokrát
neoficiální
informaci,
že
by
Tatra
od
září
měla
pracovat
jen
čtyři
dny
v
týdnu,
zůstala
rovněž
bez
potvrzení.
Na
názor
Vladimíra
Dlouhého,
že
by
Liaz
a
Tatra
měly
spolu
hovořit
o
spolupráci,
společnost
Liaz
reagovala,
Tatra
dosud
mlčí.
Jisté
je,
že
tlak
k
zodpovězení
otázky,
zda
mají
Američané
dále
v
Tatře
účinkovat,
vyvíjejí
její
rozhodující
vlastníci,
kterými
jsou
fondy.
Pověsti
o
tom,
že
GSR
řídí
Tatru
z
Ameriky
faxy
a
telefony
(opět
ani
nepotvrzené,
ani
nevyvrácené)
má
na
správnou
míru
uvést
valná
hromada
7.
září.
Do
onoho
magického
dne
v
Kopřivnici
platí:
mlčeti
zlato.
Není
těžké
rozluštit
větu
z
komuniké
představenstva,
že
byla
přijata
operativní
opatření
k
zajištění
cash
flow
pro
zbytek
roku.
Každá
firma,
procházející
krizí,
shání
právě
hotové
peníze.