cmpr9415_044

cmpr9415_044

Date19
Source typej
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genretopic_interv
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

PRIVATIZACE

Konec za 2,5 roku

Pohledávky po lhůtě splatnosti činí skoro sedm miliard korun

I když druhá vlna kuponové privatizace ještě pořádně nezačala, pro Fond národního majetku vlastně skončila. , že tento majetek nové majitele najde. Nachází jej však všechen majetek, o kterém bylo rozhodnuto, že se bude privatizovat?

O tom,jak probíhá privatizace nejen kuponová, Profit diskutoval s Tomášek Ježkem , předsedou Fondu národního majetku.

Miroslav Kaňa, Jaroslav Šulc

* Část majetku privatizovaného přímým prodejem sice našla své majitele, ale ti se občas nemají k jeho zaplacení. Zůstanou dlužit ?

Prezidium Fondu národního majetku hledá řešení, jak náležitě snížit počet dlužníků, kteří jsou s placením v prodlevě.

Jde sice o téměř sedm miliard korun pohledávek po lhůtě splatnosti, ale přesto to vidím - na nepatrné výjimky - ne jako problém morální, či dokonce trestný, ale spíše jako otázku ekonomickou.

* Co tím chcete říci?

Že úrokové sazby jsou vysoké je zřejmé. Proto splatit úvěr za čtyři roky je pro většinu nových vlastníků nemožné. Navrhujeme prodloužit dobu splácení. Potíže se splácením však paradoxně mají i svou dobrou stránku - prolamují nechut některých kruhů vůči prodeji objektů na delší splátky.

* O tom se přece hodně diskutovalo ve federálním parlamentu na podzim 1990.

Tehdy proti sobě stály dvě koncepce privatizace - bud kuponově, nebo na splátky, leasingem a podobně.

To, že tehdy zvítězila první koncepce, považuji za správné. Neštěstí však bylo, že se druhá metoda zcela zavrhla. Život nás po čase a poté, co 70 procent majetku se zprivatizovalo, přiměl se ke splátkám znovu vrátit a teprve teď použít to, co v této dříve zavržené koncepci dnes vidíme jako racionální.

* Budete prodlužovat dobu splácení i v případech, kdy někdo vydražil provozovnu jen tak, že své konkurenty usadil přemrštěně vysokou cenou?

Takovou žádost o odklad splátek bychom považovali za absurdní. Ale určitě bude dost majitelů, kterým nepomohou ani dlouhodobé splátky. Prostě doba se změnila a produkce jejich podniků nemá odbyt. Pak se nabízí možnost přijímat majetek zpět. Ten bychom přeměnovali na obchodní - nejčastěji na akciovou společnost, a pak její akcie běžně prodávali. Fond národního majetku umí mít akcie, ale neumí spravovat fyzický majetek. Těžko si představit, že bude někdo z našeho fondu jezdit třeba do Náchoda kontrolovat jak se tam zachází z naším majetkem.

* Kde tuto metodu použijete nejčastěji?

V případech, kdy někdo dostane restituovaný majetek, k němuž však mezi bylo něco přistavěno. Restituent chce jen to svoje, ale to se od toho nového nedá prakticky oddělit. O to nové většinou nemá ani zájem a taky na to většinou nemá peníze. V těchto případech na ten přistavený majetek náš fond vydá akcie, ty prodá, a restituent - jako čelný člen budoucího představenstva - bude na něm s dalšími spoluvlastníky hospodařit.

* Přesto ale skoro sedm miliard korun pohledávek, které Fond u neplatičů, není zrovna málo.

To byl stav ke konci loňského roku. Když částka rostla - a jde asi o 240 prodanýcch provozních jednotek - zvýšil Fond pozornost jejímu vymáhání. Začínáme upomínkami, těch bylo vloni asi osm set, a končíme soudními žalobami za nedoplatek kupní ceny. Bylo jich podáno na sedmdesát.

* Odkud vyšel impulz, abyste poněkud polevili v tlaku na vymáhání částek a hledali, jak je rozložit na delší období?

Samozřejmě od nás samotných. Obvykle je snadno vidět, že podmínky splácení jsou neúnosně tvrdé, zvláště když se podnikateli staví do cesty překážky, které on sám nemůže nijak ovlivnit - jsou povolení, na která se čeká měsíce a podobně. Ale také máme signály z bank, kde je rovněž cítit snahu restrukturalizovat dluhy obsluhu do delšího období.

* Vraťme se ještě k případům, že dražbu nebo veřejnou soutěž vyhrál ten, který nasadil neúměrně vysokou cenu, a teď, když splácet dluhy i s úroky, je v koncích.

Vím o spoustě případů, kdy podnikatelé, kteří si udělali seriózní propočty za kolik lze objekt koupit a co s ním, jej nezískali a skončili třeba na třetím, čtvrtém místě za furiantskými projekty. Takový byl třeba prodej Pragolaktosu. Běžné byly tyto případy v malé privatizaci, kdy někdo se dal strhnout atmosférou dražby a koupil objekt vysoko nad ekonomicky odůvodněnou a tedy skutečnou tržní cenu. Vzápětí jsme toho člověka měli tady v úřadě s prosbou, že to za ty peníze nechce, protože z dražební horečky mezitím vystřízlivěl. Řešení máme, i když není jednoduché a celou privatizaci protahuje: Zpátky objekt znárodňovat nebudeme, ale nabídneme ho druhému v pořadí.

* Kolik majetku se vlastně privatizuje celkem?

Za necelých devět set miliard korun. Skoro šedesát procent se ho bezúplatně převádí na nové majitele. Sem patří kuponová privatizace, převody na obce, restituce a rezervní fondy.

* O majetku, který přechází na obce, se moc nemluví.

Protože není lákavé pro novináře, když se třeba mateřská školka, sportovní zařízení či byty z majetku bývalého podniku účetně jednoduše papírově přepíšou na magistrát. Chtěli jsme tak odbřemenit výrobní podniky od majetku, který nemá mnoho společného s jeho vlastní podnikatelskou činností, a spíš mu přidělává starosti a zvyšuje náklady.

* Byly na obce převedeny i nějaké akcie?

Ano, a to v případě, že jsme obce chtěli zainteresovat na užší spolupráci s výrobními závody, ležícími v příslušném regionu. Podobné to bylo u obcí, kde jsou lázně.

*Ale do celkového součtu chybí ještě pár set miliard korun.

To je právě majetek, určený k přímému prodeji, případně k převodu na akcie. Je to jednoduché schéma: Třetinu dostaly domácnosti, v kuponové privatizaci Druhá třetina se rozdala obcím, či vyčlenila na náhrady a teprve třetí třetina majetku státního se fakticky prodává.

* Jak se stavíte k hlasům privatizaci ukončit v co nejkratší době?

Myslím, že by mohla skončit do konce roku 1996. Zůstanou sice závazky a pohledávky, ale ty nemusí vyřizovat Fond. To může zvládnout odbor třeba na ministerstvu financí.

* Dlouhodobý pohled na strukturu vlastnictví v některých zemích západní Evropy naznačuje střídání etap znárodňování a privatizování, často jedné a téže firmy. Uvažuje se také u nás s myšlenkou, že za jistých okolností převezme na nějakou dobu firmu stát, aby ji pak zase prodal?

Naše privatizace výrazně transformační podobu. To nezažila ani Anglie, ani Francie, kde byla v různých dobách váha státního sektoru v ekonomice výrazná. U nich šlo vždy o tržní, byť smíšenou ekonomiku, kdežto u nás byla privatizace skokem do tržního světa. Pokud u nás se trh etabluje stejně jako tomu je tam, tak si docela klidně dokážu představit situaci, kdy se některé firmy, či dílčí úseky v ekonomice vrátí opět státu. Šlo by však nepochybně o výjimku, která by neměla vliv na systém.

citát do linek

Dokážu si představit situaci, kdy se některé firmy vrátí státu


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View