Vypadalo
to
vše
dostatečně
nevinně:
Vloni
v
dubnu
jistý
Steven
B.
Iken
navštívil
zdejší
Justin
Products
Inc.,
prokázal
se
jako
potenciální
zákazník
a
dozvěděl
se
vše
o
novém
kazetovém
přehrávači
pro
děti
od
této
firmy.
"Je
to
skoro
stejné,
jako
výrobek
Sony,"
poznamenal
pan
Iken
poté,
co
viděl
prototypy
a
obrázky.
Obchodník
Justinu
odpověděl:
"Přesně."
Zboží
Justinu
udržuje
velkoobchodní
ceny
o
nějakých
40
%
níže,
než
ceny
řady
"Můj
první
Sony"
od
Sony
Corp.
of
Japan.
Návštěvník
nadšeně
vyprávěl
a
slíbil
vrátit
se.
Ale
místo
nového
zákazníka
-
jako
součást
z
nadějné
bonanzy
z
prodávání
Sony
pod
cenou
-
se
Justin
dostala
do
nákladné
právní
bažiny.
Pan
Iken,
jak
se
ukázalo,
byl
soukromým
detektivem,
který
použil
skrytý
magnetofon,
aby
získal
informace
pro
Sony.
Jeho
nahrávka
se
později
objevila
jako
soudní
důkaz.
Snažíc
se
udržet
výrobní
řadu
Justinu
"Můj
vlastní"
mimo
americký
trh,
Sony
minulý
květen
podala
žalobu
u
Manhattanského
federálního
soudu
s
obviněním
z
pohrdavého
porušení
ochranné
známky,
nečestné
konkurence
a
dalších
porušení
obchodních
zákonů.
Od
té
doby
se
život
pro
61letého
Leonarda
Kaye,
vlastníka
Justin,
velmi
změnil.
"Nemohl
jsem
se
dobře
vyspat
za
doby,
co
tohle
běží,"
říká.
"Je
to
nejvíce
vyrušující
věc
v
mém
životě
-
nemohu
se
ani
věnovat
svému
podnikání."
Jeho
společnost
(roční
prodej:
okolo
25
miliónů
dolarů)
může
utrpět
nákladnou
ránu
-
ztrátu
odhadovaných
10
%
celkového
prodeje
-
pokud
Sony
(roční
prodej:
okolo
16
miliard
dolarů)
zvítězí.
Vážná
situace
Justinu
ukazuje,
co
se
může
stát,
když
nepatrná
firma
náhle
čelí
plné
právní
síle
rozlícené
nadnárodní
společnosti.
Se
značnou
ironií
případ
také
ukazuje,
jak
zcela
Japonsko
otočilo
stůl
amerického
byznysu.
Američané
si
trpce
stěžovávali
na
pod
cenou
prodávané
napodobené
výrobky
z
Japonska.
Nyní
Sony,
jejíž
inovativní,
draze
placené
výrobky
jsou
mezi
nejvíce
oceňovanou
spotřební
elektronikou,
trpce
protestuje
proti
malé
americké
firmě
s
levnými
napodobeninami
vyráběnými
v
Číně.
"Jádro
je
v
tom,
že
Justin
čmajznul
tu
řadu
Sony
a
Sony
to
chce
zastavit,"
řekl
Lewis
H.
Eslinger,
právní
zástupce
Sony,
který
dříve
chránil
Rubikovu
kostku.
(Sony
sama
se
odmítá
vyjádřit.)
Pokud
Sony
zvítězí,
říká
pan
Eslinger,
bude
se
jeho
malý
rival
muset
pokusit
prodávat
své
výrobky
v
zámoří.
Co
hůře,
dodává,
"Museli
by
je
roztlouci
a
zahodit."
Kan
Kaye
odmítá
soudní
poplatky
a
říká,
že
jeho
jedinou
chybou
je,
že
se
postavil
Sony
na
trhu.
"Udělal
jsem
podobnou
řadu
a
vyrobil
ji
levněji,"
říká.
Očekává
se,
že
americký
soudce
John
E.
Sprizzo
dnes
rozhodne
o
obnoveném
požadavku
Sony
na
předběžné
opatření
blokujícím
prodej
sporného
produktu,
jehož
dodávky
začaly
v
červenci.
Soudce
zamítl
dřívější
žádost
Sony
o
takové
nařízení
-
rozhodnutí
potvrzené
při
odvolání
-
ale
Sony
se
vrátila
s
dalšími
důkazy
a
důvody.
I
když
doufá,
že
se
případ
usadí,
Justin
slíbil
bojovat,
pokud
to
bude
nutné.
Bitva
je
ale
větší,
než
Justin
očekává.
"Netušil
jsem,
že
budu
tolik
zatažen,
"
říká
pan
Kaye,
který
založil
Justin
v
roce
1982.
Pan
Kaye
prodal
Capetronic
Inc.,
taiwanského
výrobce
elektroniky,
a
odešel
do
penze,
jen
aby
zjistil,
že
se
nudí.
S
Justinem
začal
prodávat
hračky
a
elektroniku
vyrobenou
převážně
v
Hong
Kongu,
přičemž
začal
s
rádii
myšáka
Mickeyho.
Společnost
vyrostla
-
na
asi
40
zaměstnanců
z
počátečních
čtyř,
říká
pan
Kaye.
Justin
byl
ziskový
od
roku
1986,
dodává
představitel,
který
sdílí
kancelář
s
množstvím
plyšových
medvědů,
všemi
vzorky
své
řady
plyšových
hraček.
Jako
mnozí
jiní,
pan
Kaye
si
všiml
v
roce
1987,
kdy
Sony,
v
klasickém
případu
segmentace
trhu,
změnila
plastový
povrch
a
tlačítka
proslulé
řady
Walkman
přenosného
audiovybavení
a
vytvořila
řadu
Můj
první
Sony
pro
děti.
Jasně
vybarvené
nové
produkty
vypadaly
spíše
jako
hračky,
než
jako
dospělé
modely.
(V
soudních
spisech
Sony
říká,
že
vynaložila
více
než
3
milióny
dolarů
na
propagaci
řady,
s
výsledným
prodejem
více
než
miliónu
kusů.)
Sony
našla
mezeru
na
trhu,
ale
pan
Kaye
si
spočítal,
že
její
ceny
ponechaly
spoustu
místa
pro
levnější
konkurenci.
Jeho
výrobky
nejsou
přesné
kopie
výrobků
Sony,
ale
silně
je
připomínají
velikostí,
tvarem
a
především
barvou.
Sony
používá
hlavně
červenou
a
modrou
se
stopami
žluté
-
a
stejně
tak
Justin
podle
teorie,
že
děti
dávají
přednost
těmto
barvám.
("Aby
byl
úspěšný,
může
mít
výrobek
libovolnou
barvu,
dokud
je
jasně
červená,"
říká
Charles
E.
Baxley,
právní
zástupce
Justin.)
Minulou
zimu
Justin
ukazoval
prototypy
na
hračkářských
veletrzích
v
Hong
Kongu
a
New
Yorku
-
a
Sony
si
všimla.
Vlastně,
znepokojen
tím,
že
prodejní
personál
Sony
připravoval
právní
akci
nebo
jinou
odvetu
-
jako
odepřít
potřebné
výrobky
Sony
-
zákazníkům
Justinu,
pan
Baxley
vystřelil
v
dubnu
dopis
Sony.
On
sám
hrozil
přednést
věc
Federální
obchodní
komisi
nebo
americkému
Nejvyššímu
soudu.
Ale
Justin
v
těchto
obviněních
nepokračoval
(které
byly
podle
pana
Eslingera,
právního
zástupce
Sony,
neopodstatněné).
Vzpomíná
pan
Baxley:
"Naším
cílem
bylo
ovlivnit
je,
aby
nás
nechali
na
pokoji.
Nikdy
jsme
nezamýšleli
postavit
se
Sony
-
nemáme
zdroje."
Sony
na
prázdnou
hrozbu
odpověděla
skutečným
procesem.
Tu
a
tam
se
firmy
u
soudu
pohádaly.
A
Justin
v
tiskové
zprávě
říká
"kdysi
konkurenceschopná
Sony
se
nyní
v
amerických
soudních
sínmích
uchyluje
k
taktice
silných
paží,
aby
si
vybojovala
a
ochránila
mezery
na
trhu."
Právník
Sony
ujišťuje,
že
taktika
firmy
-
včetně
využití
soukromých
detektivů
vystupujících
jako
kupci
-
je
v
takových
případech
běžná.
Také
trvá
na
tom,
že
Sony,
ne
méně
než
ostatní,
má
právo
chránit
svůj
"obchodní
dres,"
v
tomto
případě
především
barvy,
o
kterých
tvrdí,
že
dělají
výrobku
Můj
první
Sony
charakteristickými.
(Justin
tvrdí,
že
začal
používat
stejné
barvy
na
elektronickém
zboží
pro
děti
dávno
před
tím,
než
Sony
vstoupila
na
dětský
trh.)
Ať
je
podstata
jakákoli,
agresivní
obrana
Sony
je
pro
Justin
vysilující.
Je
také
drahá.
Pan
Kaye
říká,
že
dosud
na
soudních
poplatcích
zaplatil
více
než
70 000
dolarů.
O
Sony
pan
Kaye
říká:
"Vědí,
že
nemohou
prohrát.
Pořád
mě
zakopávají
hlouběji,
dokud
nedosáhnu
bodu,
kdy
to
vzdám
a
odejdu."
Prozatím
ale
slíbil
vytrvat.