Proč
je
burza
náhle
tak
nestálá?
Dow-Jonesův
index
akcií
průmyslových
společností
včera
předvedl
poslední
dobou
již
běžný
tanec:
dopoledne
spadl
o
60,25
bodu,
přičemž
podstatná
část
propadu
nastala
během
25
minut.
Poté
se
vzchopil
a
skončil
níže
pouze
o
18,65
bodu.
A
tyto
výkyvy
ztratily
na
významu
vedle
pátečního
pádu
o
190,58
bodu
a
pondělního
zotavení
o
88,12
bodu.
"Je
to
šílené
-
během
hodiny
můžete
odepsat
takovou
hodnotu,"
říká
Stanford
Calderwood,
předseda
bostonské
společnosti
Trinity
Investment
Management
Corp.
A
tak
to
nepochybně
i
zůstane.
Richard
Bernstein,
hlavní
kvantitativní
analytik
společnosti
Merrill
Lynch
&
Co,
říká:
"Cítím
v
kostech,
že
se
těmto
výkyvům
nějakou
dobu
nevyhneme."
Skoky
na
burze
mají
mnoho
důvodů:
nové
metody
obchodu,
jako
jsou
termínové
obchody
a
opce
na
akciovém
indexu,
dále
počítačově
řízené
strategie
jako
programové
obchodování
a
též
davová
psychologie.
Většina
z
nich
ale
má
jedno
společné:
likviditu
-
schopnost
rychle
na
burze
nakoupit
a
prodat.
Ceny
se
tak
rychle
nahoru
a
dolů
pohybují
proto,
že
investoři
si
akcie
předávají
ve
stále
rychlejším
tempu
a
stále
více
při
tom
spolupracují.
"Instituce
se
chovají
jako
stádo
zvěře,"
tvrdí
Peter
Anderson,
který
řídí
manažerskou
větev
penzijního
fondu
společnosti
IDS
Financial
Services
Inc.
"Sledujeme
stejné
indikátory
a
nasloucháme
stejným
prognostikům.
Stejně
jako
kobylky
máme
sklon
pohybovat
se
ve
stejnou
dobu
stejným
směrem."
A
to
přirozeně
způsobuje
velké
pohyby
cen.
Instituce
-
které
dnes
mají
na
svědomí
podstatnou
část
obchodování
-
se
spoléhají
na
svou
schopnost
velké
balíky
akcií
v
jednom
okamžiku
koupit
i
prodat.
Avšak
když
objeví,
že
burza
není
vždy
tak
likvidní,
jak
předpokládaly
-
burza
poskočí.
Například
v
pondělí
zjistil
Howard
Ward,
ředitel
společnosti
Scudder,
Stevens
&
Clark,
že
"bezpečné
cenné
papíry
nešly
nakoupit
za
kótované
ceny
bez
připlacení".
A
když
muselo
"připlatit"
mnoho
společností,
byl
pondělní
náhlý
vzestup
na
světě.
Termínové
obchody
a
obchody
s
opcemi
mohou
podle
některých
názorů
nestálost
trhu
ještě
zhoršit.
Investoři
věří,
že
se
mohou
spolehnout
na
to,
že
tyto
deriváty
cenných
papírů
se
na
burzu
dostanou
a
zase
z
ní
odejdou,
aniž
by
se
ve
skutečnosti
nějaké
akcie
prodaly,
toto
je
způsob,
jak
zůstat
likvidní
i
v
případě,
že
vlastníte
akcie.
Tato
a
jiné
moderní
metody
obchodování
"podněcují
dramatické
změny
v
aktivech",
tvrdí
George
Douglas,
první
viceprezident
ve
společnosti
Drexel
Burnham
Lambert
Inc.
"Vše
je
založeno
na
myšlence,
že
co
jde
snadno
dovnitř,
jde
snadno
i
ven"
-
a
tak
budou
k
burze
patřit
i
fáze
vyšší
nestálosti.
Jeden
nový
investiční
styl
nazývaný
"alokace
aktiv"
mění
vyvážení
portfolia
mezi
akciemi,
dluhopisy
a
hotovostí
vždy,
když
počítačové
modely
prohlásí
některý
typ
za
atraktivnější.
Například
First
Quadrant
Corp.,
společnost
zabývající
se
alokací
aktiv,
se
sídlem
v
Morristownu
v
New
Jersey,
uvedla,
že
využila
pátečního
propadu
cen
a
pozice
akcií
na
svých
"agresivních"
účtech
rychle
vymrštila
z
55
%
na
75
%.
Dalších
5
%
přidala
v
pondělí
před
tím,
než
se
akcie
vzchopily.
Potom
společnost
snížila
podíl
těchto
akcií
přibližně
na
70
%.
Klasickým
příkladem
toho,
jak
se
instituce
pachtí
za
likviditou,
je
pojištění
portfolia,
které
má
nyní
velmi
špatnou
pověst.
Před
pádem
v
roce
1987
se
pod
touto
obrannou
technikou
hospodařilo
s
prostředky
institucí
v
odhadované
výši
60
miliard
dolarů.
Cílem
bylo
"pojistit"
hodnotu
portfolia
prodejem
termínových
obchodů
pro
případ,
že
by
ceny
akcií
klesly
-
a
tak
eliminovat
nutnost
prodat
samotné
akcie.
Ale
v
říjnu
1987,
když
se
pojišťovatelé
portfolií
snažili
prodávat
všichni
najednou,
ochromili
jak
trh
s
akciemi,
tak
i
s
termínovými
obchody.
Dnes
pak
instituce
potichu
praktikují
takovou
formu
pojištění
portfolia,
že
na
burze
nervózně
běhají
nahoru
a
dolů.
Jiní
provádějí
"indexovou
arbitráž",
což
je
strategie
využívající
cenového
nesouladu
mezi
akciemi
a
termínovými
obchody.
Na
rozdíl
od
tradičních
strategií
akcie
nakoupit
a
držet,
vyžadují
všechny
výše
uvedené
strategie,
aby
vždy
byli
po
ruce
makléři
a
v
kritický
okamžik
zajistili
likviditu
nakupováním
a
prodáváním
akcií.
Instituce
ale
tvrdí,
že
makléřské
firmy
na
Wall
Street
nejsou
příliš
ochotné
obchodovat.
Makléři
to
nepopírají.
Obchodníci
z
Wall
Street
tvrdí,
že
firmy
obchodující
s
cennými
papíry
si
s
makléřskými
provizemi,
které
jsou
dnes
mnohem
nižší
než
v
70.
letech,
nemohou
dovolit
riskovat
nákup
příliš
mnoha
akcií.
"Myslím,
že
dnes
je
každý
trochu
více
nedůvěřivý,"
tvrdí
Jack
Baker,
vedoucí
obchodování
s
cennými
papíry
ve
společnosti
Shearon
Lehman
Hutton
Inc.
"Instituce
stlačily
výši
(provize)
k
bodu,
kdy
je
nesmyslné
riskovat
kapitál,"
říká
Tom
Gallagher,
hlavní
výkonný
viceprezident,
který
má
na
starosti
institucionální
obchodování
ve
společnosti
Oppenheimer
&
Co.
"Proč
bych
měl
riskovat
peníze
pro
člověka,
který
mi
platí
pět
centů
za
jeden
tanec?
Jediné,
co
máte,
je
riziko."
Nedostatek
likvidity
mohou
též
způsobit
"reformy"
na
burze.
Mnoho
obchodníků
tvrdí,
že
"pojistky"
zavedené
po
pádu
v
roce
1987
za
účelem
snížení
nestálosti
nestálost
trhu
při
pátečním
propadu
akcií
naopak
zhoršily.
Právě
tyto
pojistky
způsobily
při
propadu
trhu
půlhodinové
pozastavení
obchodování
se
smlouvami
o
termínových
obchodech
na
akciovém
indexu
Standard
&
Poor's
500.
"Při
zastavení
termínového
obchodování
jste
mohli
jen
prodávat
akcie,"
abyste
snížili
působení
burzy,
říká
jeden
finanční
manažer.
"Pro
lidi
byla
strašná
představa,
že
nemohou
uzavřít
své
obchody."
"Bylo
to,
jako
když
vás
zavřou
do
místnosti
s
gorilou
a
řeknou
vám,
že
tam
jsou
tři
únikové
východy,"
řekl
jeden
obchodník
s
termínovými
obchody
sídlící
v
Chicagu.
"A
pak
dodají:
'Mimochodem,
dva
z
nich
jsou
zamčené.'"
K
nestálosti
trhu
přispívá
také
mánie
přebírání
společností
skoupením
většiny
jejich
akcií.
Dobrým
příkladem
je
společnost
UAL
Corp.
Akcie
této
letecké
společnosti,
ceněné
jako
vhodný
cíl
pro
skoupení,
se
obchodovaly
za
necelých
280
dolarů
za
akcii.
Když
se
obchod
dostal
do
problémů,
akcie
poklesly,
včera
uzavřely
na
198
dolarech.
Akcie
společnosti
UAL
se
nyní
pravděpodobně
obchodují
blíže
ke
své
hodnotě
založené
na
příjmech
společnosti.
Naopak
je
nepravděpodobné,
že
by
náhlé
změny
cen
způsobovali
tradiční
investoři,
kteří
akcie
nakoupí
a
drží.
Scott
Black,
finanční
manažer
zaměřený
na
ohodnocování,
který
řídí
společnost
Delphi
Management
Inc.,
zdůrazňuje,
že
pro
ty,
kteří
investují
podle
základních
pravidel,
"se
hodnota
akcií
ze
dne
na
den
až
tak
nemění".
Někteří
experti
tvrdí,
že
burzy
nejsou
tak
nestálé,
jak
se
široce
předpokládá.
Hans
Stoll,
profesor
financí
na
Univerzitě
ve
Vanderbiltu,
tvrdí,
že
současná
nestálost
na
amerických
trzích
je
zanedbatelná
ve
srovnání
s
30.
léty,
tedy
se
situací
desítky
let
před
tím,
než
byly
zavedeny
deriváty
jako
opce
a
termínové
obchody.
"Nemohu
prostě
uvěřit,
že
by
inovace
na
finančních
trzích
mohly
způsobit
takovou
nestálost,"
říká.
Robert
D.
Arnott,
prezident
společnosti
First
Quadrant,
která
se
zabývá
alokací
aktiv,
k
tomu
poznamenává,
že
v
posledních
týdnech
před
pátečním
zmatkem
dosáhla
denní
míra
nestálosti
na
Newyorské
burze
cenných
papírů
"historicky
nízkých
hodnot".
Někteří
lidé
mají
sklon
přehlížet,
že
posun
o
50
bodů
je
procentuelně
menší,
než
byl
dříve,
kdy
byl
trh
s
akciemi
menší.
John
J.
Phelan
jr.,
předseda
Newyorské
burzy,
trvá
na
tom,
že
"roky
1988
a
1989
byly
dva
z
nejstálejších
za
posledních
30
nebo
40
let".
Avšak
v
době
rychlých
pohybů
na
akciových
trzích
jako
v
minulém
týdnu
neznamená
nízká
průměrná
nestálost,
o
které
Phelan
hovoří,
žádnou
útěchu.
Sanford
Grossman,
profesor
financí
na
univerzitě
Wharton
School,
navíc
tvrdí,
že
nestálé
skoky
cen
akcií
budou
trvat
tak
dlouho,
dokud
likvidita
bude
zaostávat
za
nenasytnými
požadavky
institucí,
"které
mohou
jen
tak
předstoupit
a
říci:'Mám
na
prodej
akcie
za
miliardu
dolarů'".
Někteří
si
myslí,
že
honba
za
likviditou
je
zbytečná.
V
roce
1936
napsal
John
Maynard
Keynes,
že
"žádná
z
maxim
ortodoxních
financí
není
víc
protispolečenská
než
fetišismus
likvidity".
Ten
vede
investory
k
tomu,
aby
se
zaměřili
na
krátkodobé
pohyby
cen
-
nazval
to
"škatulata,
škatulata,
hejbejte
se"
-
než
na
dlouhodobou
základní
hodnotu.
Do
tohoto
článku
přispěl
James
A.
White.