wsj1936.cz

wsj1936.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Zdá se, že tohle je v Chicagu sezóna revivalů. Ačkoli sezóna obhajoby mistrovství týmu Cubs skončila v play-off národní ligy, obnovení hry "Bleacher Bums (Povaleči z tribuny)", hry o devíti dějstvích situované na tribunu stadionu Wrigley Field, které uvádí divadlo Organic Theater, pokračuje co by kamenem dohodil od baseballového hřiště. Také dva naše velké divadelní soubory Goodman a Steppenwolf nabízejí revivaly různých žánrů. Oba jsou kontroverznější než nečekaná prvenství v baseballové lize, ale oba pomáhají vysvětlit, proč Chicago zůstává živoucím centrem hnutí regionálních divadel v zemi. Soubor Goodman do 4. listopadu nabízí modernizovanou verzi Molierova "Misantropa". Původně to byla komedie o Alcestovi, muži, který vidí ve všech kromě sebe faleš a marnivost. Je žárlivým přítelem Filinta a žárlivým milencem Celimeny. Hra je plná intrik, nečestností a nespravedlnosti. Tuto komedii ze 17. století zmodernizoval před pětadvaceti lety básník Richard Wilbur prostě tak, že vynechal "strašnou spoustu věcí", jak napsal v předmluvě. Dějištěm je jinak stále Celimenin dům v roce 1666. V domnění, že moderní publikum snadno pochopí, že Molierova sociální obžaloba se týká jejich světa stejně jako Paříže 17. století, soustředil Wilbur své impozantní umění na převedení francouzského verše alexandrínu na živý divadelní anglický jambický pentametr. Wilburův překlad je pozoruhodný - určitě stojí za přečtení a ještě spíše za shlédnutí v divadle, budete-li mít tu příležitost. Pokud ale budete mít v příštích několika týdnech náhodou cestu do Chicaga, nezapomeňte se jít podívat na Misantropa od Roberta Fallse, kterou uvádí soubor Goodman. Je-li Wilburův překlad jemně vybroušenou lupou, jíž vidíme malost a zkorumpovanost Paříže 17. století, Fallsova inscenace je zrcadlem, ve kterém vidíme sami sebe. Falls, umělecký ředitel divadelního souboru Goodman, vzal nedávnou adaptaci Neila Bartletta a značně ji upravil. Bartlett zúžil Molierovo obsazení postav na šest a zasadil je do londýnského mediálního světa v thatcherovské Británii. Falls přesouvá prostředí do Hollywoodu a postavy transformuje tak, aby odpovídaly tamější aristokracii - agentům, producentům, hercům, spisovatelům a patolízalům. Funguje to. Bartlettovi se víceméně podařilo víceméně zachovat Molierův alexandrín, 12slabičný verš v rýmujících se dvojverších. Falls formu nechal, ale s další Bartlettovou pomocí ji zamerikanizoval. Se skvělým obsazením v čele s Davidem Darlowem coby Alcestem, Christinou Haagovou coby Celimenou a hlavně Williamem Brownem coby Filintem, který hraje hollywoodskou hru, ale zachovává původní hodnoty a pocity, se představení souboru Goodman nevázaně a s důvtipem řítí celonoční hollywoodskou party. Pokud tato verze s narážkami na Stevena Spielberga, restauraci Spago a "třicátníky" přiláká mladší publikum, které se od klasické verze drží spíš zpátky, pak budou pánové Bartlett a Falls omluveni za to, že se odchýlili od Wilbura. Možná je snazší přepracovat 300 let starou hru, než jen 25letou. Divadelní společnost Steppenwolf, která se vrátila po londýnském úspěchu u kritiky i publika se svojí adaptací Steinbeckových "Hroznů hněvu", zahájila novou sezónu hrou "The Homecoming (Návrat domů)" od Harolda Pintera, kterou poprvé uvedla Královská Shakespearovská společnost v roce 1965. Tehdy byl Pinter nejen rozhněvaný britský dramatik, ale také první, kdo využil mlčení a útržky vět a hrozivé pohledy, přičemž téměř vyloučil to, co bylo dříve považováno za divadelní dialog. Když byla hra "The Homecoming (Návrat domů)" poprvé k vidění na této straně Atlantiku, herci a ředitelé se chovali uctivě. Mlčení byla dlouhá - nikdo se nehýbal ani negestikuloval. Nikdo na jevišti se neusmíval a nic nerozesmálo ani nikoho z obecenstva. Tento druh divadla byl pro nás nový. Kromě toho to tady kvůli vietnamské válce, sjezdu Demokratické strany v roce 68, atentátům a nepokojům nebyly veselé časy. Pod vedením Jerryho Perryho však současná inscenace souboru Steppenwolf, která být na programu do 19. listopadu, překonává ten mdlý a nudný rituál, jímž se hra "The Homecoming (Návrat domů)" stala. Ze hry, které dominuje téměř dokonalý výkon Alana Wildera v roli Maxe, otce, se najednou stává děsivý i humorný rozbor vzteku, zahořklosti, strachu a izolovanosti jedné rodiny. Publikum, povzbuzené Wilderovými potměšilými úšklebky, rozpačitými grimasami a výbuchy vzteku, tomu humoru porozumí a před koncem prvního jednání se začne smát. Tři členové rodiny, Max a jeho dva synové Lenny a Joey, se živí masem: Max je řezník v důchodu, Lenny pasák a Joey začínající boxer. Sam, Maxův bratr, unikl od masa prací livrejovaného řidiče a nikdy se nesnažil se oženit. Únik Teddyho, Maxova nejstaršího syna, byl nejdramatičtější, protože se stal profesorem filozofie na jedné americké univerzitě. Ačkoli je jasné, že hlavou rodiny byla do smrti Maxova žena, žádný z obyvatel mužského pohlaví v této špatné domácnosti se nyní nedokáže Maxovi postavit. Hra se soustředí na Teddyho návrat domů s manželkou Ruth, se kterou je již šest let. Randall Arney coby Teddy se kupodivu zdá být jediným členem souboru, který se nedokáže přenést přes mrtvolný přístup k této Pinterově postavě. Moira Harrisová coby Ruth, velká a krásná žena, která by mohla být naší další Colleen Dewhurstovou, si začne téměř okamžitě podmaňovat všechny muže. Na konci se Teddy vrací do Ameriky sám a Ruth nechává v Maxově křesle. Během několika hodin sledujeme její vývoj z plaché, neznámé švagrové, v bohyni masa, která nahradí zemřelou matku, a pak i ostatní. Když byl soubor Steppenwolf v Londýně s "Hrozny hněvu", vrátil se Bruce Sagan, prezident jeho správní rady, tiše do Chicaga, aby koupil nemovitost na ulici North Halsted Street s restauracemi a divadly, která znovu rychle přichází do módy. Doufá, že do roka se soubor Steppenwolf přemístí na toto místo do nového divadla, které bude mít 500 sedadel. Nyní společnost hraje v přestavěné mlékárně, která 211 míst k sezení a kromě jednoduché inscenace s jednou scénou poskytuje jen málo možností pro dramatizaci. "Kdybychom chtěli hrát 'Smrt obchodního cestujícího'," říká Sagan, "Willie Loman by kvůli nízkému stropu musel bydlet v přízemním domku." Ještě více než volný prostor potřebuje soubor Steppenwolf další místa k sezení. Teď je divadlo nuceno odmítat mnoho potenciálních předplatitelů kromě těch 13 000, které lze do současného podnájmu posadit. I přes všechen zájem, který toto chicagské divadlo za posledních deset let získalo, mu nebyla věnována ani jedna nová budova. Sagan, bývalý vydavatel a stavební investor, dal dohromady finanční balík v hodnotě 8 milionů dolarů, který obsahuje nezdanitelné dluhopisy v přibližné hodnotě 4 miliony dolarů vydané státem Illinois (to je poprvé, co nějaký stát využil své právo coby vzdělávací instituce na podporu stavby divadla) a přibližně 1 milion dolarů v příspěvcích od Národní umělecké nadace, MacArthurovy nadace a několika dalších organizací s velkými finančními zdroji. Je si jistý, že ten zbytek lze dát dohromady. Samotní členové jeho rady přislíbili 800 000 dolarů a on právě začíná tlačit na místní nadace a společenství. Sagan srovnává důležitost souboru Steppenwolf s divadlem Mercury Theatre Orsona Wellese ve 30. letech. Ukázalo se však, že Wellesova divadelní společnost měla krátkou - dalo by se říci prchavou - existenci. Co bude Sagan dělat se svoji novou divadelní budovou, když se ukáže, že svody Hollywoodu a Broadwaye jsou pro věrné členy souboru Steppenwolf, jako jsou John Malkovich ("Nebezpečné známosti"), Joan Allenová ("The Heidi Chronicles (Kronika Heidi)") a Glenne Headlyová ("Osamělá holubice") příliš silné a soubor se rozpadne? "To je v pořádku," odpovídá Sagan. "Nechť je tato budova odkazem souboru Steppenwolf chicagskému divadlu." Pan Henning je poradce pro oblast řízení jedné právnické firmy se sídlem v Chicagu a spisovatel.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View