wsj1574.cz

Hon na lišky byl označen jako nepopsatelná honba za nepoživatelným, ale alespoň je to sportování. Alespoň má trochu spád. Většina z nás musí trávit čas činnostmi, které nic z toho nedovolují, jednotvárnými povinnostmi spíš než radostmi. Například snahou koupit si životní pojištění, tedy úsilím značně postrádajícím spád. Nazvěte to dezinformované plahočení za nepochopitelným. Dříve či později však většina z nás bude muset o životním pojištění přemýšlet, stejně jako musíme často myslet na to, abychom si nechali udělat výplň zubního kořenového kanálku. A můj čas přišel. Je mi 33, jsem vdaná, bezdětná a živím se psaním příběhů, jako je tenhle. Kdysi dávno prodejci životního pojištění útočili na hlavy domácností, tedy na muže, ale u nás vyděláváme oba a jsme na to zvyklí. Takže kdyby se mi něco stalo, ráda bych za sebou nechala dost na to, aby byl můj 33letý manžel schopen splatit hypotéku a některé další dluhy (ale, připouštím, zase ne tolik, abych potenciální druhou manželku uvrhla do náručí luxusu). Když si to spočítám, možná by stačilo 100 000 až 150 000 dolarů, ale vzhledem k tomu, že netuším, jaký druh pojistky bych chtěla, dívala jsem se na bezpočet produktů celé řady společností - a zabředla jsem do džungle hatmatilky. Za posledních deset nebo dvacet let, zatímco jsem přemýšlela o honech na lišky, pojišťovací průmysl vychrlil neuvěřitelné množství produktů, variací produktů a variací variací. Kromě termínové životní pojistky a celoživotní pojistky (staré dobré trvalky), teď máme i univerzální životní pojistku, univerzální variabilní životní pojistku, flexibilní přizpůsobitelnou univerzální životní pojistku, pojistky s výhodami za vytrvalost, pojistky ověnčené exotickými pojistnými dodatky, pojistky s výnosem za života a tak dále. Co dělat? Nejdřív zobecňujme. Po odstranění všech pojistných dodatků, speciálních provizí a dalších kudrlinek lze pojistky stále rozdělit do dvou velkých kategorií: na tzv. čistá pojištění, která ve smlouvě nemají žádnou peněžní hodnotu a vyplácejí se pouze při úmrtí, a na trvalá pojištění, která ve smlouvě zaručují nejen peněžní dávku při úmrtí, ale rovněž i peněžní hodnotu, jež může být využita různými způsoby ještě za života pojištěnce. Pokud potřebujete pouze zajištění peněžní dávky pro případ úmrtí, čisté pojištění - termínovaná pojistka - vám za normálních okolností zajistí maximální zhodnocení vašich peněz. Je mnohem levnější než trvalé pojištění zakoupené ve stejném věku. Jenže "termínované" znamená přesně toto; pojistka je sestavená pouze pro přesné časové období, a to když vyprší, je třeba obnovit. Zároveň může být sjednáno, že pojištěnec musí před obnovením absolvovat další lékařské vyšetření; pokud neprojdete - což znamená, že potřebujete pojištění víc než kdy jindy - možná si ho nebudete moci koupit. A i když jste zdraví a můžete pojištění obnovit, pojistné se prudce zvýší, protože jste zestárli. Takže termínované pojištění nemusí být tak levné, jak se zdá. Existuje pestrá škála variant termínovaného pojištění: pojistky určené pro splacení dluhu na hypotéce, termínované pojistné dodatky přičleněné k trvalému pojištění a řada dalších. Jedna varianta, která se mi zpočátku líbila, byla pojistka "Chytré peníze na termínované životní pojistce" ("Money Smart Term Life")nabízená držitelům kreditních karet mateřské společnosti společností Amex Life Insurance Co., jednotkou společnosti American Express. Když jsem si ji však pečlivě prohlédla, přemýšlela jsem, zda tato pojistka vůbec dává smysl. Společnost Amex uváděla, že mi bude účtovat 576 dolarů ročně za pojištění ke krytí 100 000 dolarů - a že mi vrátí všechno pojistné, které jsem zaplatila, když pojistku po 10 letech zruším. To zní skvěle - nebo ne? Zaprvé, kdybych ho zrušila, už bych neměla žádné pojištění, což není bezvýznamná úvaha. Zadruhé, 5 760 dolarů, které bych dostala zpátky, by v důsledku 10 let inflace značně ztratilo na kupní ceně, takže ne já, ale Amex by měl prospěch z investičního příjmu mých peněz, což je příjem, který by přesáhl míru inflace, a společnost by tak dosáhla reálného zisku. Zatřetí, a to je nejdůležitější, by mi Amex v případě pojistky na přesně vymezené období účtoval za stejnou částku mnohem vyšší pojistné než jiné renomované společnosti, takže bych platila tolik peněz jen proto, abych měla možnost navrácení pojistného, kterou bych taktak že nemusela zrušit, aby se celá věc vyplatila. To by se Amexu hodilo, ten by si pak jen pojistil svůj investiční zisk, ale mně by žádné "chytré peníze" nepřibyly. To tedy ukazuje, že první zákon se vztahuje na pojištění stejně jako na cokoli jiného: žádný oběd není zadarmo, jde jen o obchod. A druhý zákon, který je specifický pro pojištění? Když zemřu brzy, vyhraju - prázdné vítězství, protože si ho neužiju - a když budu žít dlouho, vyhraje pojistitel. Pokaždé. Tyto zákony stojí za připomenutí, až se vám pojistitelé a jejich prodejci budou snažit prodat trvalé pojištění, tedy ten druh, který hromadí peněžní hodnotu. Slovo "smrt" nemůže být tímto průmyslem zcela opomíjeno, avšak prodejci se mu vyhýbají, jak mohou, nebo jej halí do eufemismů a raději hovoří o "úsporách" nebo o "investici". Výsledkem toho je, že vaše smlouva o trvalém pojištění je skutečně jakýmsi druhem depozitního certifikátu či společného investičního fondu, který je obohacený o určité rysy. To je pozlacování zlata. Ve skutečnosti je pojištění coby spořící či investiční prostředek obecně řečeno až na ubohém druhém místě za jakýmkoli přímým investováním, které byste v tomto směru mohli provozovat sami, místo toho s vašimi penězi operuje pojišťovací společnost. Je tomu tak proto, že musíte platit za pojistnou část smlouvy a za aktivity spojené s prodejem a správou celého balíčku. Zase žádný oběd zadarmo. To se odráží v automatických nákladech na úmrtnost - což je v podstatě váš podíl na odhadnuté částce, kterou společnost zaručuje vyplatit příjemcům pojistného plnění za lidi, kteří měli tu drzost zemřít v době, kdy byli pod ochranou společnosti. A ve většině případů jde vlastně pořádný díl vašeho pojistného placeného v prvním či druhém roce pojistky také na provizi prodejce; ve skutečnosti je proto návrat investic u většiny pojistek po několik let převážně záporný. Takže posuzujte trvalé pojištění tak, jak je - jako kompromis mezi čistým pojištěním a přímým investováním. Nejjednodušší, nejtradičnější formou trvalého pojištění je přímá celoživotní pojistka. Platíte pevně stanovené pojistné za pevně stanovenou částku krytí, toto pojistné společnost investuje do portfolia podle svého výběru a vaše peněžní hodnota a dividendy v průběhu let rostou. Jeden novější návrh, takzvané jednorázové životní pojištění (celou pojistku zaplatíte najednou), byl v posledních letech neskutečně populární kvůli daním, pojištěnec mohl čerpat peněžní hodnotu ve formě pojistkových "půjček" a žádné výnosy nebyly zdanitelné, ačkoli obsahovaly zisky z investic. Kongres tuto skulinu v zákoně loni zatmelil, či si alespoň myslel, že to udělal. Jenže společnost Monarch Capital Corp. ze Springfieldu ve státě Massachusetts vyvinula "kombinovaný plán" splátek a pojistného krytí, který podle ní neporušuje nová nařízení a umožňuje pojistkové půjčky bez daňových důsledků. Avšak procento vašich peněžních rezerv, které si můžete půjčit bez zdanění, je velice malé. V žádném případě nejsem připravena vložit do pojistky hned tolik peněz, takže se porozhlížím v široké kategorii s názvem univerzální životní pojištění. Je velice populární a mnohem pružnější než přímá celoživotní pojistka. Mohu si, jak chci, upravit výši pojištění vůči výši vkládané do investic; v daném roce mohu platit více nebo méně, než je takzvané cílové pojistné; dokonce mohu platby vynechat platby, pokud mám dostatečné finanční zásoby na to, abych jimi pokryla pojistnou část pojistky. Když se dívám na tyto a na další pojistky, učím se pokládat si zásadní otázky po některých předpokladech, které jsou zabudovány do "ilustrací pojistek" - jde o řady čísel, která mi ukazují, jak se v průběhu let vytváří má peněžní hodnota. Nabízeny jsou běžně dva scénáře: jeden je založen na úrokových sazbách, které společnost zaručuje (obvykle 4 % až 4,5 %), a druhý na úrokové sazbě, kterou společnost v současné době získává z investic, což je obvykle 8,5 % nebo více. Když si promítnu druhý scénář v rámci několika desetiletí, zjistím, že nárůst financí je impozantní - ale copak by mohla jakákoli vysoká úroková sazba vydržet tak dlouho? Nemyslím si, že by to bylo pravděpodobné. Některé ilustrace pojistek rovněž předpokládají, že náklady za úmrtnost poklesnou, nebo že po desátém roce získám určitý druh dividendových bonusů. Ani to však není zaručené. Společnostem "se hraní takových her nelíbí, ale uvědomují si, že jsou pod tlakem, který je nutí sestavovat pojistky tak, aby vypadaly dobře," říká Timothy Pfiefer, pojistně technický poradce společnosti Tillinghast, jednotky velké newyorské poradenské firmy Towers Perrin Co. Další faktor ke zvážení: některé společnosti vydělávají v současné době velmi vysoké zisky prostřednictvím značných investic do rizikových obligací a sami víte, jak ohledně nich byl v poslední době trh nervózní. Univerzálním životní pojištění má zdánlivě nekonečné množství zákrut a vyplatí se ptát se na všechny z nich. Při grilování na zahradě se například kamarádka chlubí tím, že při své pojistce u Johna Hancocka bude muset platit pojistné pouze sedm let a tím bude mít "zaručené" peněžní dávky v případě úmrtí. Volám jejímu agentovi Davidu Dominicimu. Ano, odpovídá, pojistné u tohoto krytí s proměnlivou sazbou může být strukturováno tak, aby po určité době "zmizelo" - ale obvykle jen tehdy, zůstanou-li úrokové sazby dostatečně vysoké na to, aby vyprodukovaly potřebné množství financí pro krytí ročních nákladů na zabezpečení pojištění. Pokud úrokové sazby klesnou, pojistitel mi může zaťukat na dveře a vyžadovat horentní platby pojistného, aby byla zachována stejná výše zabezpečení. To se mi nelíbí. Někteří pojistitelé rovněž začali nabízet "trvalé bonusy", například mimořádné dividendy nebo omezeně vyšší výnosy z úroků, pokud pojistka trvá 10 let. Avšak Glenn Daily, finanční konzultant působící v New Yorku, varuje, že řada těchto bonusů jsou "jen fantazie", protože většina z nich není společnostmi zaručena. Tento jev je natolik nový, dodává, že žádný pojistitel ještě nestačil zavést záznamy o tom, že skutečně tyto platby uskutečňuje. Takzvané poskytování dávek ještě za života si rovněž zaslouží detailní prozkoumání. Jsou nabízeny pojistiteli včetně Security-Connecticut Life Insurance Co., Jackson National Life Insurance Co. a National Travelers Life Insurance Co., jejich pojistky mi umožňují vytěžit část mých dávek určených pro případ úmrtí, dokud ještě žiji. Některá jiná ustanovení mi dovolují vybrat jedno procento z nominální hodnoty pojistky, abych uhradila dlouhodobou péči, jako je například pobyt v nemocnici; jiné umožňují platby za tragické nemoci a okolnosti, jako je rakovina, infarkt, selhání a transplantace ledvin. Nicméně tragické události, za něž si může majitel plánu vybrat peníze, jsou úzce vymezené, liší se od pojistky k pojistce a obecně umožňují využití pouze malého zlomku nominální hodnoty pojištění. Finanční plánovači poskytující rady v rámci pojištění rovněž uvádějí, že pokud je jim známo, dosud nebylo vydáno rozhodnutí, které by tyto předběžné platby osvobozovalo od daní. A zváží-li někdo mimořádné náklady na takové provize, dojde k závěru, že by se lidem zajímajícím se, řekněme, o úhradu za dlouhodobou péči v nemocnici, spíš vyplatilo, kdyby si prostě koupili zvláštní pojištění, které poskytuje právě tyto úhrady. Spíše na mě udělal dojem ?život bez nákladů", ačkoli se ukazuje, že jde spíš o ?život s nízkými náklady". Pojistitelé nabízející tyto pojistky je přímo prodávají veřejnosti, prodejce účtující si provize nevyužívají; stále jsou však nutné náklady - roční administrativní poplatky a vstupní "zřizovací" poplatky - ale domnívám se, že absence provize a "poplatků za odstoupení" v případě ukončení pojistky mi pořád může hodně ušetřit. Srovnala jsem jednu univerzální pojistku na nominální výši 130 000 dolarů takovéhoto pojistitele, společnosti American Life Insurance Corp. z Lincolnu ve státě Nebraska, s podobnou nabídkou společnosti Equitable Life Assurance Society of the U.S., která funguje prostřednictvím 11 000 prodejců, jimž je vyplácena provize. Po jednom roce bych mohla odejít od Ameritas s 792 dolary, ale od Equitable bych dostala jen 14 dolarů. S postupem času se rozdíl ještě znásobuje. V 65 letech, kdybych přestala platit pojistné, by nabídka Ameritas vyprodukovala peněžní hodnotu o 14 000 dolarů vyšší než druhá společnost, ačkoli ilustrace pojistky společnosti Equitable předpokládala nepatrně vyšší úrokovou sazbu. Koupila jsem to? No, ještě ne. Uvažuji o tom, že bych roční pojistné ve výši 871 dolarů nejdřív využila na financování výletu do Paříže. Tam člověk ohledně pojištění může hodně přemýšlet - a přitom si koupit něco zajímavějšího.