Seznam
laboratoří,
které
tvrdí,
že
produkují
nevysvětlitelné
množství
tepla
z
experimentů
"studené
fúze",
se
pomalu
zvyšuje.
Tyto
experimenty
však
nadále
trpí
nedostatkem
spolehlivých
důkazů,
že
toto
nadbytečné
teplo
pochází
z
fúze
atomů
vodíku.
Nové
experimenty
v
některých
z
velkých
státních
laboratoří
stále
nemohou
nalézt
klíč
k
termonukleární
reakci,
a
nechávají
tak
nález
tritia
v
texaském
experimentu
jako
jediný
důkaz
na
podporu
tvrzení
chemiků
z
Univerzity
státu
Utah,
že
dosáhli
vodíkové
fúze
za
pokojové
teploty.
Poslední
vývoj
ve
výzkumu
studené
fúze
byl
prezentován
ve
24
zprávách,
které
byly
veřejně
předneseny
na
zdejším
podzimním
shromáždění
Elektrochemické
společnosti,
prvním
vědeckém
shromáždění
po
pěti
měsících,
kde
se
vyslechly
formální
zprávy
o
experimentech
se
studenou
fúzí.
Shromáždění
předložilo
jasný
důkaz
dramatického
poklesu
vědeckého
zájmu
o
výzkum
studené
fúze.
Z
celkového
počtu
1 300
chemiků,
kteří
se
zaregistrovali
na
týdenní
shromáždění
společnosti,
jich
koncem
týdne
prosedělo
jeden
a
půl
dne
na
prezentacích
o
studené
fůzi
méně
než
200.
Vrcholem
kontroverze
je
fakt,
že
to
bylo
v
rozporu
se
shromážděním
společnosti
vloni
v
květnu,
kdy
se
více
než
1 500
vědců
spolu
se
spoustou
reportérů
a
televizích
štábů
natlačilo
do
tanečního
sálu
hotelu
v
Los
Angeles
na
bouřlivou
mimořádnou
noční
konferenci
na
toto
téma.
Ani
jeden
ze
dvou
chemiků,
Martin
Fleischmann
a
B.
Stanley
Pons,
jejichž
experimenty
z
Utahu
vyvolaly
povyk
kolem
studené
fúze,
na
shromáždění
nebyl.
V
obecenstvu
ale
byli
někteří
členové
expertního
výboru,
kterou
k
tomuto
účelu
ustanovilo
Ministerstvo
energetiky
s
cílem
zhodnotit
výzkum
studené
fúze.
Výbor
má
na
konci
měsíce
Ministerstvu
energetiky
poradit,
zda
by
mělo
výzkum
studené
fúze
podpořit.
Většina
z
dvacítky
vědců,
kteří
využili
pódia,
informovala
o
výsledcích
nových,
propracovanějších
variantách
zdánlivě
jednoduchých
experimentů
elektrolýzy
vody,
které
Fleischmann
a
Pons
popsali
loni
v
březnu.
Tyto
experimenty
zahrnují
i
omotání
tenké
tyčky
palladia
platinovým
drátkem
a
ponoření
těchto
dvou
elektrod
do
"těžké"
vody,
ve
které
se
nachází
atomy
vodíku
ve
dvojnásobně
těžké
formě,
která
je
známá
jako
deuterium.
Když
se
do
palladiové
a
platinové
elektrody
pustí
elektrický
proud,
začne
se
těžká
voda
rozpadat,
neboli
disociovat.
Normálně
by
elektrolýza,
neboli
rozklad
vody,
spotřebovala
téměř
všechnu
elektrickou
energii.
Fleischmann
a
Pons
ale
uvedli,
že
jejich
experiment
zároveň
vyprodukoval
velké
množství
tepla.
Oznámili,
že
tepelná
energie
plus
energie
spotřebovaná
na
rozklad
molekul
vody
dohromady
vytvořily
mnohem
více
energie,
která
z
onoho
zařízení
vycházela,
než
bylo
elektrická
energie,
která
vstupovala.
Tvrdí,
že
tento
"přebytek"
tepelné
energie
musí
pocházet
z
energie
uvolněné
jadernou
fúzí
atomů
deuteria
uvnitř
palladiové
tyčky,
protože
zároveň
zjistili
tritium
a
náznaky
radioaktivního
záření.
Až
do
minulého
víkendu
tucet
laboratoří
také
ohlásil
naměření
"nadměrného"
tepla
z
obdobných
elektrolytických
pokusů,
i
když
množství
takového
tepla
se
značně
lišilo.
Jeden
ze
sedmi
zde
uváděných
příspěvků
o
nadbytečné
produkci
tepla
přednesl
Richard
A.
Oriani,
profesor
chemického
inženýrství
na
Univerzitě
státu
Minnesota.
Oriani
uvedl,
že
jeho
skepse
k
tvrzením
z
Utahu
se
zpočátku
potvrdila,
když
jeho
první
experimenty
loni
na
jaře
nepřinesly
žádné
výsledky.
Pak
si
ale
půjčil
palladiovou
tyč
od
chemiků
z
univerzity
Texas
A&M,
kteří
tvrdili,
že
přebytečné
teplo
získávají.
"Výsledky
byly
fascinující,"
řekl.
Během
čtvrté
"série
měření"
se
zapůjčenou
tyčí
začal
experiment
produkovat
nadbytečné
teplo.
Experiment
byl
krátce
zastaven,
aby
se
mohl
vyměnit
nástroj.
Řekl,
že
když
byl
znovu
spuštěn,
výroba
tepla
"opravdu
odstartovala",
a
než
ustala,
produkovala
nadbytečné
teplo
po
několik
hodin.
Oriani
řekl,
že
jeho
experiment
byl
"velmi
kolísavý",
což
je
typické
i
pro
jiné
experimenty.
Byl
schopen
běžet
a
nedělat
nic
než
štěpit
těžkou
vodu
a
potom
ve
zcela
neočekávaný
okamžik
začal
produkovat
nadbytečné
teplo
po
celých
10
nebo
11
hodin,
než
se
zcela
zklidnil.
Nadbytečné
teplo
bylo
o
15
až
20
%
větší,
než
energie
potřebná
na
elektrolýzu
vody.
Oriani
uvedl,
že
ony
nápory
tepla
byly
příliš
velké
a
příliš
dlouhé,
než
aby
se
daly
vysvětlit
náhlým
uvolněním
energie,
která
by
se
pomalu
shromažďovala
během
klidové
doby
trvání
experimentu,
jak
tvrdili
někteří
vědci.
"Ta
nadbytečná
energie
má
nějakou
podstatu,"
řekl.
Jiní
vědci
uvedli,
že
také
získali
sporadické
nápory
nadbytečného
tepla,
které
trvaly
několik
hodin
v
kuse.
Řekli,
že
tyto
nápory
se
často
objevily
poté,
co
experimenty
"narušili"
zvýšením
nebo
snížením
množství
použitého
elektrického
proudu,
nebo
jeho
vypnutím
a
zapnutím.
Jeden
chemik
neveřejně
tvrdil,
že
to
naznačuje,
že
by
toto
teplo
mohly
vyrábět
nějaké
"anomální"
chemické
reakce.
Jedním
důvodem,
proč
experimenty
s
teplem
obklopují
otázky,
je,
že
zahrnují
neobvykle
přesná
měření.
Vstupní
energie
se
obvykle
pohybuje
v
rozmezí
mezi
třetinou
wattu
a
jedním
wattem
a
nadbytečná
energie
je
měřena
v
desetinách
wattu.
Jednou
výjimkou
je
stále
probíhající
experiment
na
Stanfordské
univerzitě,
kde
do
elektrolytických
článků
pouští
energii
o
hodnotě
až
10
wattů.
Turgut
M.
Gur,
spolupracovník
materiálně
technického
vědce
Roberta
A.
Hugginse,
šéfa
stanfordského
výzkumného
týmu,
uvedl,
že
článek
naplněný
těžkou
vodou
vyrábí
o
1
až
1,5
wattu
více
tepla
než
identický
elektrolytický
článek
naplněný
obyčejnou
vodou,
který
je
umístěn
vedle.
Jedna
z
těch
málo
stop,
že
nadbytečné
teplo
může
být
produkováno
fúzí,
pochází
z
krátké
poznámky
chemika
Johna
Bockrise
z
univerzity
Texas
A&M.
Bockris
již
dříve
oznámil,
že
získává
nápory
nadbytečného
tepla
a
zjišťuje,
že
se
v
těžké
vodě
tvoří
zvýšené
množství
tritia.
Řekl,
že
během
posledních
několika
dní
získal
důkazy
o
tom,
že
mezi
časem,
kdy
se
objevují
ony
nápory
tepla
a
mezi
produkcí
tritia
je
"slabá
korelace".
Neexistuje
způsob,
jak
soustavně
měřit
množství
tritia
v
těžké
vodě,
takže
je
těžké
říct,
zda
formování
tritia
souvisí
s
nápory
tepla,
nebo
s
jiným
jevem.
Stále
důkladnější
pokusy
o
měření
neutronů,
které
by
byly
silným
důkazem
fúzních
reakcí,
jsou
i
nadále
negativní.
Fleischmann
a
Pons
zpočátku
informovali
o
nepřímém
důkazu,
že
v
jejich
experimentu
jsou
produkovány
neutrony,
ale
později
připustili,
že
měření
byla
sporná.
Výzkumníci
z
laboratoře
Sandia
National
Laboratories
z
Albuquerque
v
Novém
Mexiku
oznámili,
že
došli
až
tak
daleko,
že
umístili
experiment
"studené
fúze"
a
tři
detektory
neutronů
do
tunelu
pod
300
stop
žuly,
aby
zaclonili
detektory
před
kosmickým
zářením.
Mnohokrát
zjistili
neutrony
v
jednom,
několikrát
ve
dvou
ze
tří
detektorů,
ale
jen
jednou
během
411
hodin
trvání
experimentu
zjistili
přítomnost
neutronů
ve
všech
třech
detektorech
-
a
myslí
si,
že
to
byl
nepodložený
výsledek.
Shimson
Gottesfeld
z
Národní
laboratoře
v
Los
Alamos
uvedl,
že
tamější
výzkumníci
zjistili
přítomnost
neutronů
při
prvních
experimentech
studené
fúze
loni
v
dubnu,
ale
rozhodli
se
to
neoznámit,
dokud
to
nebudou
moci
potvrdit.
V
následných
pokusech
jeden
ze
dvou
detektorů
neutronů
přítomnost
neutronů
občas
ukázal,
ale
přítomnost
neutronů
nebyla
nikdy
zaznamenána
oběma
detektory
současně.
Došli
k
závěru,
že
údaje
o
neutronech
pocházejí
spíše
z
chyb
v
detektorech,
než
z
experimentu
se
studenou
fúzí.
Nové
experimenty
v
Laboratoři
Lawrence
Berkeleyho
v
Kalifornii
naznačily,
že
lithium,
které
se
přidává
do
těžké
vody,
aby
vedlo
proud,
může
vytvářet
dosud
neznámé
elektrické
jevy
na
povrchu
palladiové
tyče
-
což
si
Fleischmann
a
Pons
možná
nesprávně
vyložili,
uvedl
Philip
Ross
z
této
kalifornské
laboratoře.