Když
se
Rune
Andersson
na
začátku
80.
let
rozhodl
oživit
umdlévající
švédský
konglomerát
Trelleborg
AB,
odmítl
rady
moderně
uvažujících
poradců
pro
management.
"Všichni
ti
poradci
za
námi
neustále
chodili
a
říkali
nám,
že
bychom
se
měli
zaměřit
na
nejnovější
technologii,
elektroniku
či
biotechnologii
a
oprostit
se
od
již
rozvinutých
základních
průmyslových
oblastí,"
vzpomíná
pan
Andersson.
Přesto
se
společnost
Trelleborg
pod
vedením
svého
45letého
prezidenta
agresivně
vrhla
přesně
do
těchto
nemoderních
oblastí
těžkého
průmyslu
-
nejprve
posílila
svou
stávající
divizi
vyrábějící
kaučuk
a
umělé
hmoty,
později
přidala
hornické
a
dále
stavební
a
konstrukční
materiály.
Málo
známý
manažer
tak
pouhé
dva
měsíce
poté,
co
byl
jmenován
prezidentem
své
předchozí
společnosti,
učinil
velmi
odvážný
krok.
Jít
proti
proudu
však
pro
pana
Anderssona
nebyl
nikdy
problém.
Během
nedávného
rozhovoru
hladí
drobný
Švéd
svou
typickou
bílou
kozí
bradku
a
vtipkuje:
"Ukázalo
se,
že
jsme
měli
štěstí.
Když
si
celý
trh
o
vašem
počínání
myslí,
že
je
šílené,
nehrozí
vám
velká
konkurence."
Pan
Andersson
se
usilovně
snaží
posílit
obchodní
bilanci
společnosti
Trelleborg.
Jako
obvykle
při
rozjezdu
neplýtval
časem.
V
úterý
ředitelé
společnosti
Trelleborg
oznámili
plány
na
rozdělení
dvou
velkých
divizí
-
divize
pro
zpracovávání
minerálů
a
divize
stavebnictví
a
distribuce
-
do
dvou
samostatných
společností,
jejichž
akcie
mohou
být
kotovány
na
Stockholmské
burze
cenných
papírů.
Analytici
uvádějí,
že
při
současných
tržních
cenách
by
tato
dvojí
veřejná
nabídka,
jejíž
dokončení
se
plánuje
na
příští
rok,
přinesla
do
pokladny
společnosti
Trelleborg
přibližně
2,5
miliardy
švédských
korun
(386
milionů
dolarů).
Představenstvo
mělo
rovněž
podle
očekávání
schválit
mezinárodní
nabídku
nových
akcií
společnosti
Trelleborg
ve
výši
1,5
miliardy
švédských
korun.
Jak
uvádějí
lidé
obeznámení
se
situací,
tato
emise
akcií,
jenž
měla
společnost
Trelleborg
více
zviditelnit
v
řadách
mezinárodních
investorů,
však
byla
odložena
do
doby,
než
dojde
ke
stabilizaci
tržních
podmínek.
Při
pondělním
rychle
se
měnícím
obchodování
ve
Stockholmu
se
mezinárodně
obchodované
akcie
společnosti
Trelleborg
série
"Bfree"
propadly
o
29
švédských
korun
(4,48
dolaru)
na
205
švédských
korun
(31,65
dolaru).
V
úterý
akcie
znovu
posílily
o
20
švédských
korun
a
uzavíraly
na
225
švédských
korunách.
Pan
Andersson
vyjadřuje
své
přesvědčení,
že
zpřístupnění
částí
společnosti
veřejnosti
z
ní
pomůže
sejmout
"cejch
nesourodosti",
který
drží
cenu
akcií
společnosti
Trelleborg
na
nízké
úrovni.
Trelleborg
má
v
plánu
zůstat
v
obou
divizích
dominantním
akcionářem
s
podílem
v
rozsahu
o
něco
menším
než
50
%.
Rozdělení
by
mělo
mateřské
společnosti
pomoci
vyřešit
jeden
problém.
Rodinná
nadace
založená
již
zemřelým
zakladatelem
Henry
Dunkerem
kontroluje
59
%
akcií
společnosti
Trelleborg
v
oběhu
spojených
s
hlasovacím
právem.
Avšak
stanovy
nadace
vyžadují,
aby
byl
veškerý
podíl
společnosti
Trelleborg
prodán
na
otevřeném
trhu,
pokud
podíl
na
ovládání
společnosti
klesne
pod
50
%.
Tato
možnost
se
stávala
čím
dál
reálnější,
neboť
opakované
nabídky
akcií
za
účelem
financování
rychlého
rozvoje
společnosti
Trelleborg
vytrvale
rozpouštěly
majetek
nadace.
Růst
je
důsledkem
nákupní
horečky
pana
Andersona,
během
níž
za
posledních
pět
let
koupil
a
prodal
více
než
100
společností.
Většina
nových
přírůstků
nebyla
příliš
zisková,
ne-li
přímo
ztrátová.
Díky
obratnosti
získané
v
předchozích
funkcích
u
výrobce
spotřebičů
AB
Electrolux
se
pan
Andersson
spolu
s
hrstkou
loajálních
spolupracovníků
agresivně
zbavil
přebytečných
pracovníků
a
dospěl
k
rychlým
výsledkům.
Tento
postup
učinil
ze
společnosti
Trelleborg
jeden
z
největších
a
nejrychleji
rostoucích
průmyslových
koncernů
ve
Skandinávii.
V
letech
1985
až
1988
se
prodej
znásobil
více
než
desetkrát
a
zisk
před
zdaněním
narostl
téměř
dvanáctkrát.
Řada
analytiků
očekává,
že
pan
Andersson,
který
vlastní
1,7
%
společnosti,
bude
příští
rok
po
odchodu
Ernsta
Herslowa
jmenován
novým
předsedou
představenstva
společnosti
Trelleborg.
Avšak
toto
povýšení
patrně
nezmění
styl
řízení,
který
Andersson
popisuje
jako
"vedení
vojska,
nikoli
jako
řízení
z
křesla
s
doutníkem
v
ruce
a
čekání
na
to,
až
mi
někdo
přinese
nějaké
nápady".
Minulý
měsíc
Anderssonův
Trelleborg
ve
svém
dosud
nejodvážnějším
kroku
spojil
síly
s
kanadskou
společností
Noranda
Inc.
při
společném
nepřátelském
ovládnutí
dalšího
velkého
kanadského
hutního
koncernu
Falconbridge
Ltd.
v
hodnotě
2
miliard
dolarů.
Průmysloví
analytici
se
domnívají,
že
dobytí
společnosti
Falconbridge
by
mohlo
Trelleborg
posunout
z
regionální
skandinávské
senzace
na
pozici
světového
hutnického
koncernu.
"Trelleborg
ještě
nedorostl
do
stejné
kategorie
hutních
gigantů,
jako
jsou
RTZ
Corp.
nebo
Anglo-American
Corp.,"
říká
Mike
Kurtanjek,
hutní
analytik
londýnské
společnosti
James
Capel
&
Co.
"Ale
rozhodně
se
nám
zamlouvá
to,
co
jsme
až
doposud
viděli."
Trelleborg
však
ještě
musí
překonat
několik
těžkých
překážek.
Pan
Andersson
přiznává,
že
hutní
divize
společnosti
"bude
mít
nějakou
dobu
spoustu
práce
s
tím,
aby
strávila
své
nedávné
rozšíření".
Rostoucí
ceny
kovů
podnítily
nedávný
růst
zisků
společnosti
a
způsobily
letošní
zvýšení
podílu
hutnické
divize
na
zisku
před
zdaněním
na
68
%
ve
srovnání
s
velkou
ztrátou
před
dvěma
roky.
Analytici
však
upozorňují
na
to,
že
očekávaný
pokles
cen
kovů
v
příštím
roce
by
mohl
růst
zisku
zpomalit.
Hutnictví
zřejmě
zůstane
i
nadále
hlavní
činností
společnosti
Trelleborg.
Analytici
uvádějí,
že
její
naděje
na
úspěch
budou
patrně
záviset
na
tom,
jak
dobře
Trelleborg
zvládne
spolupráci
se
společností
Noranda
v
případě
pohlcení
společnosti
Falconbridge.
Společnosti
Noranda
i
Trelleborg
se
před
úspěšnou
společnou
nabídkou
znatelně
přiblížily
k
získání
Falconbridge
samy
pro
sebe.
Někteří
analytici
tvrdí,
že
společnost
Noranda
by
upřednostnila
rozdělení
Falconbridge
a
že
Švédové
-
v
mezinárodních
hutních
operacích
ještě
poměrně
nezkušení
-
by
mohli
mít
problémy
s
udržením
své
pozice
vedle
mnohem
většího
partnera,
jako
je
právě
společnost
Noranda,
která
nadto
působí
na
domácí
půdě.
Andersson
trvá
na
tom,
že
společnosti
Trelleborg
a
Noranda
dosud
o
rozdělení
společnosti
Falconbridge
nejednaly.
Tvrdí,
že
Falconbridge
bude
i
nadále
fungovat
ve
své
stávající
podobě.
"S
přijetím
rovnocenného
50%
podílu
ve
výrobní
společnosti
bychom
váhali.
Avšak
taková
partnerství
jsou
v
hutnictví
běžná,
jelikož
neexistují
problémy
či
konflikty
zájmů
či
rizika
podvodu
ze
strany
druhého
partnera,"
uvádí
prezident
společnosti
Trelleborg.
Možná
ještě
důležitější
je,
že
obě
společnosti
sdílejí
názor
pana
Anderssona
na
blížící
se
obrození
těžkého
průmyslu.
"Pokud
byla
80.
léta
desetiletím
spotřeby,
pak
90.
léta
budou
desetiletím
investic,"
říká
Andersson.
"Celá
Evropa
a
industrializovaný
svět
trpí
zhroucením
investic
do
infrastruktury,"
tvrdí.
To
se
však
začíná
měnit.
Investice
je
klíčové
slovo
pro
základní
kovy
a
většinu
dalších
obchodů,
jimiž
se
Trelleborg
zabývá.