wsj1387.cz

Japonskem otřásá další politický skandál. Tentokrát však poškozuje opozici i členy vládnoucí strany. A jak se tak odvíjí, odkrývá některé ze složitějších a stinnějších stránek japonské společnosti. Vládnoucí Liberálně demokratická strana (LDP) již požaduje, aby členové opozice svědčili pod přísahou v parlamentu, že oddalovali jedno zasedání rozpočtového výboru a přinutili výbor navrhnout zvláštní dvoudenní vyšetřování na konci měsíce. Samotný skandál je ale tak spletitý, že jsou členové vládnoucí strany rozděleni na ty, kteří chtějí o věci jednat v naději, že podkopou opozici, a na ty, kteří raději chtějí nechat věci, jak jsou. "Nejvíce poškozena může být opozice, protože každému již došlo, že v LDP takoví mizerové jsou," říká Shigezo Hayasaka, bývalý spolupracovník vlivného politika LDP Kakueiho Tanaky a nyní nezávislý analytik. Dodává však: "Nemůžeme říci, kam to všechno povede, protože jsme stále ještě v polovině." Tentokrát se skandál soustřeďuje na dary z ne zcela přijatelného herního odvětví pačinko. Pačinko, druh hry na automatu, je v Japonsku oblíbená forma legálního hazardu. Dary se zatím zdají být malé, zvláště v porovnání s obrovskými částkami, které změnily majitele ve skandálu, který se týkal protěžování společnosti Recruit Co. a vloni postihl vládnoucí stranu. Důsledky by však mohly být velké. Pačinko se nachází v lehce pochybné zóně, je často spojované s nižšími vrstvami japonského podsvětí a pravidelně je na vrcholu každoročního žebříčku daňových podvodníků. Toto odvětví nedávno čelilo hrozbě nových omezení a politické dary byly možná dávány s úmyslem uplácet. Kromě toho kolem 60 % vlastníků provozoven hry pačinko jsou Korejci, mnozí z nich udržují těsné vazby na organizace občanů Severní nebo Jižní Koreje a v Japonsku jsou dary od takových zahraničních skupin nezákonné. Pro mnoho Japonců je pačinko neškodné nebo lákavě neslušné. Markýzy s oslnivými neony s nápisem pačinko září z hlavních ulic a úzkých uliček měst a městeček po celé zemi. Nadšenci tu tráví celé hodiny, sledují blikání světel a naslouchají cinkání kovových kuliček, proto aby si zahráli, stejně jako proto, aby získali krátký čas v anonymitě, sami se svými myšlenkami. Při 500 jenech (3,60 dolaru) za hrst kuliček je pačinko běžnou zábavou a je jí od té doby, co v letech po druhé světové válce zde zapustila kořeny coby levný způsob zábavy. Ale celkový počet všech těch cinkajících kuliček vytvořil odvětví, které ohlašuje roční příjem ve výši 13 bilionů jenů (téměř 92 miliard dolarů), čili téměř ve velikosti vychvalovaného japonského automobilového průmyslu. A protože odvětví hry pačinko je pravidelně na vrcholu každoročního žebříčku daňových úniků, někteří pozorovatelé odhadují, že skutečný zisk bude až 20 bilionů jenů. Pokud by tyto peníze byly zdaněny, přineslo by to vládě nutně potřebných několik bilionů jenů. V roce 1984 byl učiněn pokus zasáhnout proti tomuto odvětví pomocí tvrdších omezení. Potom, v roce 1988, byl v parlamentu předložen návrh, jak pomocí prodeje předplacených karet pro pačinko vést lepší záznamy o zisku. Návrh rozdělil toto odvětví na dvě části podle státní příslušnosti: Severní Korejci jsou proti návrhu, zatímco Jižní Korejci, Japonci a Tchajwanci jej přijímají nebo jsou neutrální. V srpnu informoval konzervativní týdenní magazín o tom, že organizace pro odvětví hry pačinko darovala peníze členům Socialistické strany Japonska (JSP). Magazín uvedl, že dáváním darů mohlo odvětví hry pačinko nabízet úplatky, aby získalo podporu v boji proti předplaceným kartám, nebo mohlo prát peníze jejich přesouváním mezi JSP a touto organizací občanů Severní Korey, organizací Chosen Soren. Organizace Chosen Soren a JSP okamžitě zprávu popřely. A zpočátku se ani opozice ani LDP nechtěly tímto tématem zabývat. Tisk jej však udržoval naživu a jako během skandálu společnosti Recruit začal rozšiřovat seznamy se jmény lidí, kteří přijali peníze. Méně konzervativní magazíny v průběhu několika týdnů informovaly o tom, že členové vládnoucí LDP přijali od organizací pro hru pačinko mnoho větších darů. Až dosud však neexistovala žádná obvinění z toho, že příspěvky, které členové LDP přijali, lze považovat za úplatky. Potom oba tábory zvýšily sázku: na zprávy, že organizace Chosen Soren obdarovala přímo členy JSP, následovala rychlá odpověď v podobě prohlášení, že organizace občanů Jižní Koreje dlouho obdarovávala přímo členy LDP. 13. října JSP připustila, že její členové přijali od organizace pro hru pačinko asi osm milionů jenů, a obvinila členy LDP z přijetí 125 milionů jenů (880 000 dolarů) a další opoziční strany z toho, že vzaly 2,5 milionu jenů. Hlavní tajemník vlády v pátek oznámil, že osm vládních ministrů přijalo od tohoto odvětví pět milionů jenů včetně 450 000 jenů (3 175 dolarů), které přijal premiér Toshiki Kaifu. Nikdo netvrdí, že dary jsou samy o sobě nezákonné. Nezákonné by byly přímé dary od obou organizací občanů, protože skupiny jsou definovány jako zahraniční, ale obě skupiny poskytování přímých darů popírají. Říkají, že je možné, že někteří z jejich členů mohli dávat dary soukromě. Problém ještě více komplikuje to, že ačkoli organizace zastupují korejské občany, tito občané se převážně narodili a byli vychováni v Japonsku a mnozí mluví pouze japonsky. To, že si nechávají korejské občanství a vazby, je odrazem historie - po desítky let, kdy Japonsko před druhou světovou válkou okupovalo Koreu, sem jejich rodiče byli přiváženi jako nádeníci - a diskriminace, se kterou se Korejci v japonské společnosti stále potýkají. Mnoho Japonců si myslí, že je jen přirozené, že organizace nebo jejich členové chtějí obdarovat politiky, toto dělá hodně Japonců, aby získalo přízeň nebo podporu. Obě organizace občanů připouští, že přijaly nějaké prostředky ze zahraničí. Členové LDP a stoupenci myšlenky předplacených karet však mají sklon o údajných darech pro JSP mluvit v narážkách, čímž chtějí naznačit, že peníze ze Severní Koreje budou více podezřelé než z Jižní Koreje, protože Severní Korea je komunistická a Jižní Korea je spojenec.