wsj1158.cz

wsj1158.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Středověcí filozofové se drželi rozumného názoru, že je lepší existovat než neexistovat a že nejlepší ze všeho je existovat z nezbytnosti. Nyní existuje z absolutní nezbytnosti jen Bůh a tato nezbytnost je vetkána přímo do jeho podstaty. Avšak od dob Darwina bychom my lidé mohli alespoň tvrdit, že existence našeho rodu je svého druhu přírodní nezbytností. Koneckonců, nejsme nevyhnutelným vyvrcholením oné velkolepé podívané jménem evoluce? Pokud mutace a přirozený výběr pomalu, ale jistě plodí stále vyspělejší formy života, bylo jen otázkou času, kdy na scénu vstoupí úžasné bytosti obdařené rozumem, vědomím sebe samých a vkusem. A teď si přijde nějaký Stephen Jay Gould a tuto lichotivou iluzi rozbije. Jeho diplomy ho k tomuto úkolu plně opravňují. Gould, přednášející hvězda z Harvardu, autor řady populárních knih o vědě a metla stoupenců kreacionismu, je patrně nejvýznamnějším evolučním teoretikem na světě. Jenže on ten starý příběh tradovaný od dob Darwina poněkud překroutil. Pro něj je totiž přírodní historie všelicos, jen ne postupný a předvídatelný pochod od prapůvodního slizu k lidskému vědomí; je to vratká, chaotická záležitost, v níž byl vznik neopeřeného dvounožce trefou jedna ku milionu. Ve své knize "Wonderful Life: The Burgess Shale and the Nature of History (Báječný život: Burgess Shale a podstata dějin)", (Norton, 326 stran, 19,95 dolaru), prokazuje Gould "závratnou nepravděpodobnost lidské evoluce". Své tvrzení staví na objevu úžasného lomu s fosíliemi v roce 1909 vysoko v horách Canadian Rockies, který byl pojmenován Burgess Shale. Tam, na ploše menší než je městský blok domů, ležely pohřbeny zbytky bezpočtu podivných bytostí, jež tady skotačily před více než 500 miliony lety - bytostí, jejichž anatomická různorodost dalece přesahovala cokoli, co dnes můžeme najít ve všech světových oceánech dohromady. Pro Charlese Doolittlea Walcotta, muže, který objevil Burgess Shale, bylo toto matoucí bohatství nemyslitelné. Uznávaná darwinská moudrost doby říkala, že zvířata, která žila před tak dávnými dobami, musela být tvarově jednoduchá, početně omezená a musela být předchůdci soudobých druhů. Úzkoprsí tradicionalisté proto zrekonstruovali z burgesských fosílií hypotetické organismy tak, aby je bylo možno zařadit do známých kategorií. Teprve na začátku sedmdesátých let dvacátého století začal cambridgeský profesor Harry Whittington a jeho dva bystří studenti publikovat novou interpretaci fosílií z Burgess Shale. Toto trio učinilo bystré závěry o tom, jak rozmačkané a zdeformované fosílie stále korespondují s trojrozměrnou stavbou, a dokázali sestavit řadu pozoruhodných zvířátek, zcela nepodobných čemukoli na současné planetě. Jedno vypadalo dokonce tak úchvatně, že dostalo přezdívku Hallucigenia. Kdyby tak Gouldovy podrobné popisy těchto bytostí byly vždycky natolik barvité. Převážná část knihy je nudná, především nekonečné narážky na vysokou a lidovou kulturu a časté vtipy, kterými je text vyšperkován. Ani ony však nedokážou čtenáři poskytnout dostatečné odlehčení od vět jako: "Většina moderních chelicerátů na prosomě šest uniramózních přívěsků." Zajímavé to začne být tehdy, když se profesor Gould dostane k diskusi o významu burgesských zvláštností pro evoluční teorii. Nedlouho po vzniku života evidentně došlo k prudkému nárůstu počtu zvířecích forem na zemi. Většina z nich však byla smetena celou řadou změn životního prostředí, které přišly tak náhle a byly tak katastrofické, že se běžná pravidla přirozeného výběru nemohla uplatnit. Tento tříbící proces připomínal loterii, "v níž každá skupina [měla v ruce] sázenku bez ohledu na své anatomické přednosti". Tolik tedy k přežití jen těch nejzdatnějších. A tolik i k teorii o tom, že my lidé jsme zvítězili v darwinovské bitvě tím, že se nám vyvinul velký mozek. Naši předchůdci ze třídy savců šťastně přežili mimozemské vlivy, které dopadly na dinosaury, protože byli malí, nikoli chytří. -li někdo potíže s představou světa, v němž by se historie šťastně odvíjela i bez nás, profesor Gould mu několik takových představ načrtne. V jedné z nich jsou dominantními masožravci ptáci, v jiné oplývají moře "malými penisy". V době, kdy byla v plném rozkvětu burgesská fauna, závisely podle všeho evoluční naděje lidstva na přežití malého červíčka s páteří, který byl nazván pikaia. Profesoru Gouldovi to připadá podivně obveselující, z pohledu tradičního existencialisty považuje naši eventualitu za "zdroj svobody a z vyplývající morální odpovědnosti". se naopak nemohu ubránit pocitu, že kdyby namísto toho přežila nějaká jiná kuriozita z Burgess Shale, nadvlády nad zemí by se možná nakonec ujaly bytosti, které by byly současně chytřejší a méně neomalené než Homo sapiens. Ale i kdyby se tu nevyvinul žádný uvědomělý život, vesmír je velké místo, které je za vhodných podmínek nakloněno vzniku nějaké formy života. Na nějaké jiné kosmické adrese by se z bláta nepochybně vynořila gouldoidní bytost, aby vysvětlila proč, paleontologicky řečeno, "to je vskutku báječný život". Autor článku Holt je fejetonistou časopisu Literary Review v Londýně.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View