Japonsko
se
vymanilo
ze
sutin
druhé
světové
války
a
hrubého
národního
produktu
kolem
800
dolarů
na
hlavu
a
zaujalo
přední
místo
mezi
industrializovanými
národy.
Tento
pozoruhodný
ekonomický
růst
nyní
patrně
spěje
ke
konci,
protože
vláda
se
nepřeladila
na
moderní,
demokratický
způsob
vedení
"rozvinuté
země".
Do
roku
1980,
kdy
Japonsko
vstoupilo
do
klubu
vyspělých
zemí
s
HNP
10 000
dolarů
na
hlavu,
bylo
modelovou
rozvíjející
se
zemí.
Vláda
stavěla
přístavy,
mosty,
dálnice,
školy,
nemocnice
a
železnice.
Když
bylo
nějaké
odvětví
průmyslu
slabé,
podpořila
je.
Nabídla
Japoncům
systém
hodnot
založený
na
logickém
zdůvodnění,
že
vzhledem
k
nedostatku
přírodních
zdrojů
v
zemi
musejí
tvrdě
pracovat,
aby
vytvářeli
hodnoty
prostřednictvím
exportu
a
nakupovali
jídlo
se
ziskem.
Nevyhnutelným
výsledkem
bude
blahobyt
jedince.
Tento
systém
dosud
fungoval.
Životní
úroveň
se
v
posledních
40
letech
stále
zvyšovala,
více
než
90
%
lidí
se
považuje
za
příslušníky
střední
vrstvy.
Lidé
v
těchto
čtyřiceti
letech
svěřili
jasnou
a
nepřerušovanou
vládu
vedoucí
a
jediné
spolehlivé
politické
straně,
Straně
liberálních
demokratů
(LDP).
LDP
v
posledních
volbách
v
červenci
1986
drtivě
zvítězila.
Avšak
ani
ne
o
dva
roky
později
se
LDP
začala
hroutit
a
nesouhlas
vystoupal
do
nebývalých
výšin.
Všechny
příznaky
poukazují
na
jedinou
věc:
Japonsko
postrádá
moderní
vládu.
Jeho
vláda
chce
dál
sedět
na
místě
řidiče,
udávat
rychlost,
přidávat
plyn,
používat
brzdy
a
řídit,
přičemž
na
zadních
sedadlech
sedí
120
milionů
lidí.
V
moderním
systému
je
rolí
vlády
poskytovat
lidem
co
nejširší
možnosti
volby
a
řádně
je
informovat,
aby
byli
schopni
se
rozhodnout.
Rovněž
umožňuje
lidem
kupovat
nejlepší
a
nejlevnější
zboží
ze
všech
koutů
světa.
To
japonská
vláda
neumožňuje.
Ministerstvo
zemědělství
a
rybolovu
je
ve
skutečnosti
ministerstvem
pro
zemědělce
a
rybáře
místo
toho,
aby
bylo
ministerstvem
pro
zajištění
potravin.
Ministerstvo
zdravotnictví
je
ministerstvem
lékařů
a
farmaceutických
společností
spíše
než
organizací
věnující
se
ochraně
zdraví
obyvatel.
Ministerstvo
školství
není
nic
jiného
než
kartel
kvalifikovaných
učitelů
a
bezpochyby
nejedná
za
studenty.
Ministerstvo
pro
výstavbu
pokrývá
betonem
celou
zem
a
na
mezinárodních
konferencí
se
holedbá
tím,
že
délka
vydlážděné
vozovky
na
osobu
je
v
Japonsku
největší
na
světě,
avšak
jen
zřídka
si
vzpomene
na
chudáky
dojíždějící
do
práce,
kteří
musí
strávit
tak
mnoho
času
v
dopravních
zácpách.
Ministerstvo
dopravy
slouží
tomuto
průmyslovému
odvětví,
rozhodně
ne
cestujícím,
kteří
musí
platit
nebývale
vysoké
ceny.
A
Ministerstvo
zahraničí
pracuje
samo
pro
sebe
s
podporou
japonských
diplomatů,
kteří
štědře
rozhazují
peníze
určené
na
pomoc
po
celém
světě,
aby
si
zajistili,
že
jejich
místo
u
večerní
tabule
bude
hned
vedle
hostitele.
Toto
ministerstvo
neudělalo
nic
pro
to,
aby
napravilo
nedorozumění
a
mylná
vnímání,
která
stojí
u
kořenů
zhoršujícího
se
obrazu
Japonska.
Místo
toho
spíš
využívá
tlaku
ze
zahraničí,
a
dokonce
i
obchodních
sporů,
aby
ve
srovnání
s
ostatními
ministerstvy
rozšířilo
svou
sféru
vlivu.
To
vše
ukazuje
na
to,
že
japonská
ministerstva
mají
stále
mentalitu
"poskytovatele",
neslouží
lidu,
a
zejména
ne
spotřebitelům.
Slouží
průmyslovým
odvětvím
a
skupinám
se
zvláštními
zájmy.
Zbytek
světa
takovéto
metody
akceptoval,
když
se
Japonsko
rozvíjelo.
Japonci
se
s
tím
rovněž
vyrovnali,
protože
vláda
nabízela
jistotu
zaměstnání
a
rostoucí
platy.
Japonsko
není
politická
země.
Je
to
byrokratická
země.
Parlament
hraje
ve
srovnání
s
mocným
byrokratickým
systémem
vedlejší
roli.
Většinu
návrhů
zákona
připravují
byrokraté,
nikoli
politici.
Parlament
návrhy
zákonů
obvykle
ani
neprojednává,
protože
opoziční
strany
jsou
velmi
často
v
opozici
ke
všemu,
co
LDP
udělá,
takže
by
to
bylo
plýtvání
časem.
Většina
návrhů
zákona
je
proto
schválena
bez
úplného
projednání,
především
obtížné
návrhy
jsou
schvalovány
v
nepřítomnosti
opozičních
stran.
Nedávným
příkladem
je
3%
spotřební
daň
na
všechny
komerční
činnosti.
To
je
ovšem
v
Japonsku,
kde
přímá
daň
činí
více
než
70
%
příjmů
a
míra
pokrytí
přímé
daně
je
velmi
nespravedlivá,
naprosto
smysluplné.
Pokud
máte
stálý
plat,
amen!
pak
máte
100%
pokrytí.
Jste-li
živnostník,
50%,
a
pokud
jste
zemědělec,
30%.
Pro
napravení
této
nerovnosti
by
většina
lidí
upřednostnila
nepřímé
daně,
jako
je
spotřební
daň.
Jenže
návrh
zákona
byl
schválen
bez
diskuze
v
parlamentu
v
nepřítomnosti
opozice.
V
důsledku
toho
Japonci
nevěděli,
co
mají
očekávat,
když
1.
dubna
vstoupil
nový
zákon
v
platnost.
Zlobily
je
delší
fronty
u
pokladen
a
spousta
drobných
mincí,
které
dostávali
nazpět.
Z
ničeho
nic
už
ceny
nebyly
v
hodnotách
100
nebo
200.
Byly
v
hodnotách
103
nebo
206.
Kapsy
byly
nadité
k
prasknutí
mincemi
v
hodnotě
jednoho
jenu.
A
zatímco
si
lidé
cinkali
drobnými,
politici
LDP
uvízli
ve
skandálech.
Peníze,
jako
byly
například
politické
dary
od
společnosti
Recruit,
a
ženy
jako
v
případě
ministerského
předsedy
Sosukeho
Una
a
generálního
tajemníka
Tokua
Yamashity
bývaly
v
Japonsku
jen
zřídka
příčinou
politických
skandálů.
Většina
mužů
byla
ohledně
sexuálních
skandálů
poněkud
ambivalentní
(ačkoli
zuřili
kvůli
politickým
darům),
zato
ženy
se
zlobily
v
obou
případech
a
hrnuly
se
do
volebních
místností.
V
nedávných
volbách
do
horní
sněmovny
a
tokijského
metropolitního
sněmu,
při
nichž
Socialistická
strana
získala
jasné
vítězství,
volilo
60
%
žen
oproti
obvyklým
40
%.
Je
těžké
posoudit,
nakolik
se
ženy
rozzlobily
kvůli
politickým
darům,
sexuálním
skandálům
nebo
drobným
mincím
v
peněženkách
v
hodnotě
jednoho
jenu,
ale
evidentně
volily
tak,
aby
potrestaly
LDP.
Zaskočená
Socialistická
strana
má
plné
ruce
práce
s
obměnou
svých
doktrín.
Nyní
je
v
pořádku
jednat
se
Spojenými
státy,
nikoli
se
Sovětským
svazem.
Jaderné
elektrárny
jsou
přijatelné.
Americko-japonský
pakt
o
bezpečnosti
může
pokračovat,
aspoň
trochu.
A
tak
dále.
Tváří
v
tvář
rychlým
kosmetickým
úpravám
Socialistické
strany
je
LDP
paralyzována.
Nyní
přišel
čas
přeměnit
vládu
z
poskytovatele,
z
avantgardní
role
rozvíjející
se
země
na
vládu
moderní,
industrializované
země,
v
níž
mají
spotřebitelé
hlavní
slovo.
Pokud
LDP
ve
stávajícím
složení
nedokáže
provést
transformaci,
měla
by
se
rozštěpit
na
dvě
strany.
Jedna
strana
by
mohla
zastávat
zájmy
spotřebitelů,
nepříliš
mocnou
vládu,
volný
obchod
a
globalizaci
s
jasným
cílem
zařadit
Japonsko
mezi
nejrozvinutější
a
nejotevřenější
země
světa.
Druhá
strana
by
mohla
pokračovat
v
původních
kolejích
LDP
a
zastávala
by
preference
výrobců
požadujících
mocnější
vládu,
kontrolu,
regulaci
a
ochranitelství.
LDP
se
musí
rozhodnout
okamžitě,
volby
do
dolní
sněmovny
se
musí
uskutečnit
do
konce
května.
V
současném
rozpoložení
Japonců,
novinářů,
a
dokonce
některých
průmyslníků
by
pro
LDP
mohlo
být
předání
moci
socialistům
dobré,
očistilo
by
je
od
hříchů
minulosti.
Nesmíme
však
zapomenout
na
to,
že
by
takový
politický
experiment
mohl
vyvolat
celosvětovou
přílivovou
vlnu
šoků
na
trzích
s
nemovitostmi
a
na
finančních
trzích.
Než
pojistka
LDP
shoří,
má
před
sebou
nanejvýš
devět
měsíců.
Pan
Ohmae
je
výkonným
ředitelem
společnosti
McKinsey
&
Co.
v
Japonsku.