wsj0790.cz

wsj0790.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Na hladových ulicích Káhiry Naguiba Mahfouze je život nepěkný, brutální i hříšně zábavný. Zaita, "aranžér mrzáků", nastavuje žebrající do správné polohy - a bere si část z každého centu, který vyžebrají. Hassan Kamel Ali je podvodník s narkotiky a drogový dealer, jehož krédo je prosté: "Žiju na tomto světě v přesvědčení, že neexistuje žádná morálka, Bůh ani policie." Vrah a zloděj Saida Mahrana se proslavil přes hlaveň své pistole. "Někdo řekl, že dokážeš lidi povzbudit," říká mu jedna prostitutka, "a v tom jsi jiný, člověk se s tebou nenudí." Mahfouzova Káhira i uctívače súfi a zbožné manželky, které hledají své spasení v Bohu, ne ve zločinech. Ale proslavil ho a v roce 1988 mu získal Nobelovu cenu právě tento obraz života káhirské spodiny - šarlatánů a drogově závislých na ulicích plných "prachu, odpadu ze zeleniny a zvířecího trusu". Tři romány, "Začátek a konec" (412 stran, cena 19,95 dolaru), "Zloděj a psi" (158 stran, cena 16,95 dolaru) a "Svatební píseň" (174 stran, cena 16,95 dolaru), které nedávno vydalo nakladatelství Doubleday, nabízejí nevyvážený vzorek talentu 77letého Mahfouze. Ukazují však celou šíři neutuchajícího intelektu, jehož 30 různorodých románů, mezi nimiž jsou sociálně realistická, protestní i alegorická díla, přežilo pět desetiletí. Také dávají představu o vývoji města, které se za autorova života zdesetinásobilo z koloniální základny pašů s fezy na hlavě na dno třetího světa dusícího se vlastními odpadky. "Brzy tu bude tak přelidněno," stěžuje si jeden komentátor, "že se lidi začnou pojídat navzájem." "Začátek a konec", určitě nejlepší z těchto tří románů, patří do Mahfouzovy "realistické" doby a právě tento mu přinesl největší věhlas. Byl vydán v roce 1949 a s rozmachem ságy a bohatými detaily, které kritikové často srovnávají s Dickensem, Balzacem a Galsworthym, sleduje pád káhirské rodiny. Nevýznamný byrokrat náhle umírá, jeho rodina tak zchudne a nakonec podlehne nepřízni osudu. Jeho dcera začne navrhovat oděvy, ale pak se začne pro pár piastrů prodávat. Jeden syn obětuje svou kariéru, aby mohl uspět jeho hrabivý bratr, další podporuje rodinu penězi pocházejícími ze zločinu. Skutečná tragédie však nespočívá v okolnostech, jimž je rodina vystavena, ale v tom, že se stará o to, jak se navenek jeví. Zármutek po otci je zastíněn ostychem pohřbít ho do hrobu chudých. Rodina se v noci stěhuje do jiného domu, aby před sousedy skryla ošuntělý nábytek. A úspěšný syn přeje svým sourozencům, kteří nejsou tak obratní, smrt. Jako kritika způsobů střední třídy je tento příběh těžkopádný. Ale v tom, jak umí ztvárnit káhirský život, je Mahfouz špičkový. Vidíme, cítíme a slyšíme slumy plné "volání podomních obchodníků nabízejících své zboží, prokládané vulgárním jazykem, chrčivého kašle a zvuků lidí, kteří si v hrdle schraňují sliny a pak je na ulici vyplivují". A potkáváme bandy zlodějů, jako Hassana, "šéfa", kterého proslavily souboje, kdy se protivníci střetávají čely, děvkaření a hašiš. "Bůh zatím nenařídil, že bych si měl vydělávat," říká své ustarané matce. Hassan končí špatně, stejně tak jako skoro všichni v této knize. V líčení exotického prostředí je tato próza bližší Balzacovu "Otci Goriotovi" než "Arabským nocím". Mahfouz začal psát v době, kdy romány v arabštině neměly žádnou tradici, tudíž ve svém díle vychází ze západní klasiky. Na jednu stranu ho to omezuje, protože na rozdíl od spisovatelů, jako je např. Gabriel Garcia Marquez, který svůj zvláštní latinskoamerický styl, Mahfouzův styl nenabízí moc toho, co by se dalo nazvat "egyptským". Ale výstižnost jeho stylu jeho práci zpřístupňuje, takže káhirské ulice jsou pro západního čtenáře stejně živé jako Dickensův Londýn či Dostojevského Petrohrad. Román "Zloděj a psi", který napsal v roce 1961, je napjaté psychologické drama, které připomíná "Zločin a trest". Jeho záporný hrdina Said Mahran je egyptský Raskolnikov, který se snaží krádežemi a zabíjením dosáhnout šlechetnosti. "Jsem naděje a sen, spása zbabělců," říká v jednom z mnoha tichých monologů. Později připomíná slova svého marxistického učitele: "Lidé! Krádeže! Svatý oheň!" Saidův příběh odráží úpadek socialismu za Nassera, jehož diktatura nastoupila po , co byla v roce 1952 svržena monarchie. Do roku 1961 se však Mahfouzův idealismus vytratil nebo zdeformoval, stejně jako v případě Saida. Jeho vyšňořený sen o tom, že zachrání životy zmařené "špatně mířenými kulkami" tím, že potrestá "opravdové zloděje" - bohaté "psy", kteří okrádají chudé - vede jen ke smrti nevinných a nakonec i k jeho vlastní. Káhirská opilá špína také získala šedivé odstíny. Zde je město tmavé a obtěžkáno symbolismem: Said odešel z vězeňské cely, jen aby vstoupil do většího vězení káhirské společnosti. Ačkoli námět je přesvědčivý, u zápletky ani postav tomu tak není. Na Saidovi ani "pokrytcích", po kterých jde, nám nezáleží. "Zloděj a psi" je průkopnická práce, první román v arabštině pracující s proudem vědomí, ale západní čtenáře pravděpodobně zklame. Román "Svatební píseň" z roku 1981 je také experimentální a je to další špatně mířená kulka. Příběh divadelního debutu jednoho dramatika se otevírá v monolozích v první osobě, po způsobu Faulknerova díla "Hluk a vřava". Název ale spíše zatemňuje než osvětluje. V této práci je hluboko ukryta úvaha o morálce umění a boji za integritu v nespravedlivém světě. Ale zápletky se opět v Mahfouzově nejasném vyprávění zamotávají. Nepřímost v jeho pozdějším díle odráží chuť pustit se do nových žánrů, ale i nebezpečí číhající na umění v arabském světě. Mahfouz byl pranýřován a cenzurován, protože zpochybňoval islám a obhajoval mír s Izraelem. Své poselství sděloval skrytě, což mu pomohlo vydržet. Umění, říká dramatik ve "Svatební písni", je "náhražka činu, který idealista jako není schopen vykonat". "Svatební píseň" ukazuje záběry na Káhiru, která od dob jeho mládí, kdy, jak jednou řekl, "si i nejchudší člověk dokázal bez velkých problémů obstarat svou denní skývu chleba", hodně zdrsněla. Chaos 40. let zůstal, ale jeho barevnost zmizela a vůle zvítězit byla poražena. Auta se nemohou pohnout kvůli přetékajícím stokám. Lidé si neustále stěžují na fronty na potraviny, ceny a korupci. A všudypřítomní drogově závislí jsou nyní cyničtí a samolibě brblají: "Dnes si to mohou dovolit jen vládní ministři!" Káhiřanům, kteří ztratili svou víru v Boha, sociální reformu i opium, nezbývá nic než smysl pro humor. Horwitz je reportérem časopisu Journal a zabývá se Středním východem.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View