Jestliže
jsou
japonské
firmy
tak
efektivní,
proč
někdy
potřebuje
společnost
Kawasaki-Rikuso
Transportation
týden
jenom
na
to,
aby
svým
klientům
řekla,
jak
rychle
může
dopravit
zboží
odsud
do
Osaky?
Proč,
až
do
minulého
jara,
trvalo
někdy
bance
Long-Term
Credit
Bank
of
Japan
několik
dní
opravit
typografické
chyby
v
dokumentech
pro
mezinárodní
transakce?
Protože
firmám
chyběly
kancelářské
počítače,
které
se
v
USA
a
západní
Evropě
považují
za
standardní
vybavení,
je
reputace
špičkové
technice
japonských
firem
pravdivá
jenom
napůl.
Jejich
továrny
možná
vypadají
jako
kulisy
pro
Spielbergův
film,
ale
jejich
kanceláře
s
řadami
úředníků
shrbenými
nad
účetními
knihami
a
abakusy
jsou
spíše
jako
výjevy
z
Dickensova
románu.
Nyní
konečně
do
Japonska
přichází
revoluce
osobních
počítačů.
Dopravní
společnost
Kawasaki-Rikuso
letos
založila
svou
vlastní
softwarovou
přidruženou
společnost
a
utrácí
téměř
roční
zisk
na
to,
aby
zdvojnásobila
počet
počítačových
terminálů
ve
své
hlavní
kanceláři.
V
dubnu
propojila
Long-Term
Credit
Bank
své
počítače
v
Tokiu
se
svými
třemi
americkými
pobočkami.
Celkově
byl
prodej
osobních
počítačů
v
Japonsku
v
první
polovině
roku
1989
o
34
%
vyšší
než
ve
stejném
období
vloni.
Podle
některých
analytiků
vyskočí
během
následujících
pěti
let
kombinované
využívání
osobních
počítačů
a
pracovních
stanic
v
Japonsku
až
o
25
%
ročně
ve
srovnání
s
cca
10
%
v
USA.
A
spolu
s
nedostatkem
pracovních
sil
a
intenzívním
konkurenčním
tlakem
na
zvýšení
efektivity
dochází
stále
více
japonských
společností
k
závěru,
že
nemají
jinou
možnost.
"Máme
ve
svých
domovských
kancelářích
příliš
mnoho
lidí,"
říká
Yoshio
Hatakeyama,
prezident
Japonské
manažerské
asociace.
"Produktivita
je
v
japonských
kancelářích
relativně
nízká."
Jak
japonské
firmy
v
mnoha
odvětvích
-
od
těžkého
průmyslu
po
cenné
papíry
-
zvyšují
celosvětově
svůj
podíl
na
trhu,
vyhlídka
na
ještě
efektivnější
japonskou
ekonomickou
armádu
může
cizince
vyděsit.
Ale
také
nabízí
příležitosti,
neboť
Američané
jsou
v
dobré
pozici
dodávat
příslušné
zbraně.
Japonsko
je
možná
trhem,
na
který
se
zvnějšku
proniká
těžko,
a
Spojené
státy
jsou
v
některých
technologiích
beznadějně
za
Japonskem.
Ale
alespoň
protentokrát
jsou
Američané
mnohem
lepší
ve
výrobě
osobních
počítačů
a
softwaru,
který
je
ovládá.
Po
letech
debat
o
prodávání
v
Japonsku
se
tam
vážně
hrne
stále
více
amerických
společností.
Společnost
Apple
Computer
Inc.
zde
za
minulý
rok
zdvojnásobila
počet
zaměstnanců.
Společnost
Lotus
Development
Corp.
zkrátila
zpoždění
mezi
uvedením
výrobku
na
trh
v
USA
a
v
Japonsku
ze
tří
let
na
šest
měsíců.
Společnost
Ungermann-Bass
Inc.
má
na
trhu
počítačových
sítí
větší
podíl
v
Japonsku
než
doma.
Ale
Japonci
musí
ještě
hodně
dohánět.
Typická
je
jedna
kancelář
Ministerstva
zahraničního
obchodu
a
průmyslového
provozu
a
Úřadu
pro
informační
průmysl
-
hlavního
úřadu
dohlížejícího
na
počítačový
průmysl.
Téměř
na
každém
stole
jsou
vyrovnány
ročenky
"Personal
Computer"
a
výtisky
Nikkei
Computer
s
oslíma
ušima
jsou
nacpány
do
stojanů
na
časopisy.
Ale
uprostřed
dvou
tuctů
úředníků
a
sekretářek
sedí
pouze
jeden
skutečný
osobní
počítač.
Zatímco
prodej
osobních
počítačů
v
Americe
rostl
od
roku
1984
průměrně
o
25
%
ročně
a
prodej
v
západní
Evropě
o
úžasných
40
%,
prodej
v
Japonsku
byl
po
většinu
této
doby
beze
změn.
Japonští
úředníci
používají
osobní
počítače
dvakrát
méně
často
než
jejich
evropské
protějšky
a
třikrát
méně
často
než
Američané.
Navíc
mají
japonské
kanceláře
tendenci
používat
počítače
méně
efektivně
než
americké
kanceláře.
Ve
Spojených
státech
osobní
počítače
často
vykonávají
mnoho
úloh
a
připojují
se
do
rozsáhlé
sítě.
V
Japonsku
je
mnoho
stolních
počítačů
omezeno
jen
na
jednu
funkci
a
nemohou
komunikovat
s
jinými
stroji.
Například
kancelář
plánování
trhu
a
podpory
prodeje
společnosti
Nomura
Securities
má
pro
svých
60
zaměstnanců
více
než
30
počítačů,
což
je
slušný
poměr.
Ale
stroje
nejsou
na
stolech
zaměstnanců,
jsou
rozmístěny
po
obvodu
velké
kanceláře.
Některé
stroje
vytvářejí
grafy
pro
prezentace.
Jiné
analyzují
data.
Pro
přenos
informací
z
jednoho
do
druhého
pořizují
zaměstnanci
tiskové
výstupy
a
vkládají
data
ručně.
Pro
přenos
grafů
do
pobočkových
kanceláří
používají
fax.
Mezitím
zapisuje
žena
sedící
vedle
nového
terminálu
značky
Fujitsu
do
grafu
informace
o
akciovém
trhu
tužkou
a
sčítá
je
kapesní
kalkulačkou.
Při
efektivním
uspořádání
by
všechny
tyto
úkoly
mohl
vykonávat
jeden
a
týž
osobní
počítač.
Podle
firmy
Lotus
slouží
v
USA
více
než
polovina
prodaného
softwaru
k
osobním
počítačům
pro
tabulkové
procesory
nebo
pro
analýzy
databází.
V
Japonsku
tyto
funkce
pokrývají
jen
asi
třetinu
softwarového
trhu.
Stroje
určené
pouze
pro
zpracování
textu,
které
v
USA
skoro
vymizely,
jsou
v
Japonsku
stále
běžnější
než
osobní
počítače.
V
USA
je
pětina
kancelářských
počítačů
připojena
do
nějaké
sítě.
V
Japonsku
je
propojeno
asi
1
%.
"Zde
se
počítače
používají
pro
sběr
dat,"
říká
Roger
J.
Boisvert,
který
vede
skupinu
integrovaných
technologií
v
tokijské
kanceláři
společnosti
McKinsey
&
Co.
Říká,
že
některé
japonské
provozy,
například
místnosti
burzy
cenných
papírů,
možná
předběhly
své
americké
protějšky,
ale
"v
podstatě
se
v
Japonsku
na
počítačích
dělá
analýza
málo".
Prosté
nakupování
počítačů
samozřejmě
nevyřeší
problémy
vždy,
mnoho
amerických
společností
se
zmýlilo,
když
nakoupily
technologie,
kterým
nerozuměly.
Ale
zdravý
skepticismus
je
jenom
malým
důvodem
pro
zaostávání
Japonska
v
oblasti
osobních
počítačů.
Poptávku
potlačily
různé
kulturní
a
ekonomické
síly.
Protože
japonská
"abeceda"
je
tak
obrovská,
nemá
Japonsko
žádnou
historii
používání
psacích
strojů,
a
tak
"alergie
na
klávesnici"
zůstává
běžnou
bolestí,
zejména
mezi
staršími
pracovníky.
"Nemám
s
tak
složitým
strojem
žádné
předchozí
zkušenosti,"
říká
Matsuo
Toshimitsu,
66letý
výkonný
viceprezident
společnosti
Japan
Air
Lines,
když
vysvětluje
své
zdráhání,
než
letos
v
létě
přijal
do
své
kanceláře
terminál.
Zatímco
většina
amerických
zaměstnanců
má
své
soukromí,
japonští
"řadoví
pracovníci
firem"
většinou
sdílejí
velké
společné
stoly
a
hodně
se
spoléhají
na
staromódní
osobní
kontakt.
Špičkoví
japonští
vedoucí
pracovníci
často
činí
rozhodnutí
založená
na
konsensu
a
osobních
vztazích
spíše
než
na
složitých
finančních
plánech
a
líbivých
prezentacích.
A
při
japonském
systému
vedení
je
těžké
zavést
v
celé
firmě
jediný
integrovaný
počítačový
systém.
Kromě
toho
potřebuje
počítač
zpracovávající
japonský
jazyk
obrovskou
paměť
a
kvalitní
procesor,
přičemž
obrazovka
a
tiskárna
potřebují
mnohem
lepší
rozlišení,
aby
složité
symboly
přesně
zobrazily.
Donedávna
byla
většina
potřebné
technologie
nedostupná
nebo
alespoň
příliš
drahá.
Někteří
analytici
odhadují,
že
průměrný
osobní
počítač
stojí
v
Japonsku
asi
o
50
%
více
než
v
USA.
Ale
složitý
jazyk
není
jediný
důvod.
V
minulém
desetiletí
vlastnila
více
než
polovinu
japonského
trhu
s
osobními
počítači
společnost
NEC
Corp.
a
vládla
mu
téměř
se
silou
monopolu.
S
malou
konkurencí
je
zdejší
počítačový
průmysl
neefektivní.
Americkému
trhu
také
dominuje
obr,
společnost
International
Business
Machines
Corp.
(IBM).
Ale
společnost
IBM
velmi
brzy
nabídla
své
základní
řešení
komukoliv,
kdo
ho
chtěl
okopírovat.
Učinily
to
desítky
malých
společností,
čímž
se
rychle
zavedl
standardní
operační
systém.
To
podněcuje
konkurenci
a
růst,
umožňuje
uživatelům
snadno
vyměnit
a
kombinovat
značky
a
zvyšuje
zájem
softwarových
firem
psát
softwarové
balíky,
protože
je
lze
prodat
uživatelům
téměř
jakéhokoliv
počítače.
Kdyby
hudebnímu
průmyslu
chyběl
společný
standard,
vlastníci
společnosti
Sony
CD
by
mohli
poslouchat
Sony
verzi
skladby
"Like
a
Prayer"
od
Madonny,
ale
již
ne
verzi
vyrobenou
pro
přehrávač
Panasonic.
To
je
stav
japonského
počítačového
průmyslu.
Společnost
NEC
nezveřejní
svůj
kód
a
každý
z
asi
desítky
výrobců
má
svůj
vlastní
chráněný
operační
systém
-
všechny
vzájemně
nekompatibilní.
Firma
IBM
zavedla
svůj
standard,
aby
se
pokusila
přestat
zaostávat
za
mladou
firmou
Apple
Computer,
ale
společnost
NEC
byla
vepředu
od
počátku
a
nepotřebovala
přizvat
konkurenční
spojence.
Velcí
hráči
se
mezitím
ani
nepokusili
okopírovat
standard
firmy
NEC.
Firemní
hrdost
a
úzké
vazby
běžné
mezi
japonskými
výrobci
pomáhají
vysvětlit
proč.
Většina
rivalů
"má
pracovní
vztah
s
NEC,
často
prostřednictvím
křížového
licencování
technologie",
poznamenala
nedávno
Japonská
asociace
pro
software
osobních
počítačů.
"Váhají
s
prodejem
strojů
kompatibilních
s
výrobky
společnosti
NEC,
protože
firma
NEC
takové
stroje
neschvaluje
a
jejich
prodej
by
ohrozil
jejich
vzájemný
vztah."
Výsledkem
jsou
podle
mnoha
analytiků
vyšší
ceny
a
sporadičtější
inovace.
Zatímco
v
USA
jsou
k
dispozici
desítky
tisíc
softwarových
balíků
používajících
standard
IBM,
říká
se,
že
pro
stroje
NEC
je
napsáno
jen
asi
8 000.
Před
rokem
japonská
Komise
pro
spravedlivý
obchod
varovala
společnost
NEC,
že
možná
porušuje
antimonopolní
zákony,
když
odrazuje
maloobchodníky
od
poskytování
slev.
V
Japonsku
"je
software
čtyři
až
pět
let
za
USA,
protože
hardware
zaostává
o
čtyři
až
pět
let,
neboť
firma
NEC
využívá
monopol",
stěžuje
si
Kazuhiko
Nishi,
prezident
společnosti
Ascii
Corp.,
jedné
z
vedoucích
japonských
společností
vydávajících
časopisy
o
osobních
počítačích
a
zabývajících
se
softwarem.
"Nejsou
cenové
války,
není
konkurence."
Mluvčí
firmy
NEC
odpovídá,
že
ceny
jsou
v
Japonsku
vyšší,
protože
zákazníci
kladou
větší
důraz
na
kvalitu
a
služby
než
v
USA.
Dodává,
že
některé
technologické
novinky
jsou
pozadu
za
americkými,
protože
Japonci
stále
dováží
základní
operační
systémy
od
amerických
firem.
Ale
trh
se
mění.
Vláda
financuje
několik
projektů
na
podporu
používání
osobních
počítačů.
Během
následujících
tří
let
dostanou
veřejné
školy
1,5
milionu
osobních
počítačů,
patnáctinásobek
současné
úrovně.
V
soukromém
sektoru
vytyčuje
prakticky
každá
velká
společnost
jasně
vyjádřené
cíle,
aby
zvýšila
kontakt
zaměstnanců
s
počítači.
Prodejní
kanceláře
firmy
Toyota
Motor
Corp.
v
Japonsku
mají
desetinu
počítačů
na
zaměstnance
ve
srovnání
s
tím,
kolik
mají
jejich
vlastní
americké
pobočky,
a
během
následujících
pěti
let
se
mají
zhruba
vyrovnat.
Velká
kosmetická
firma
Kao
Corp.
plánuje
do
roka
zrušit
1 000
úřednických
míst
tím,
že
svěří
určité
práce,
například
zpracovávání
úvěrových
zpráv,
které
v
současné
době
provádí
nezávisle
22
poboček,
centrální
počítačové
síti.
Společnost
Omron
Tateishi
Electronics
Co.
se
sídlem
v
Kjótu
doufá,
že
zvýšení
počtu
osobních
počítačů,
které
používá,
z
66
na
1 000
nejen
některé
úkoly
usnadní,
ale
také
přetransformuje
způsob,
kterým
společnost
funguje.
"Manažeři
byli
dlouho
těmi,
kdo
dohlíží
na
své
podřízené,
aby
se
správně
plnily
příkazy,"
říká
mluvčí.
"Ale
noví
manažeři
budou
muset
být
tvůrci
a
inovátoři...
a
k
tomu
je
nutné
vytvořit
prostředí,
kde
je
přístup
k
informacím
zevnitř
i
vně
firmy
snadný
stejně
jako
jejich
sdílení."
Mezitím
většina
výrobců
počítačů
nyní
soutěží
o
nové
obchody.
Společnost
Seiko
Epson,
nováček
v
oboru,
odrazila
právní
námitky
a
začala
loni
prodávat
klony
počítačů
NEC.
Získala
asi
15
%
maloobchodního
trhu
s
osobními
počítači.
Společnost
Sony,
která
před
třemi
lety
z
oboru
osobních
počítačů
dočasně
vystoupila,
začala
v
roce
1987
prodávat
svou
pracovní
stanici
a
rychle
se
na
tomto
trhu
stala
vedoucí
japonskou
společností.
V
zemi,
kde
je
o
nouze
o
osobní
prostor,
připadne
velká
část
budoucího
růstu
odvětví
na
laptopy.
Společnost
Toshiba
tento
sektor
letos
v
létě
prolomila
se
strojem
velikosti
sešitu,
který
se
v
maloobchodě
prodává
za
méně
než
200 000
jenů
(pod
1 500
dolarů)
-
jedním
z
nejmenších
a
nejlevnějších
osobních
počítačů
dostupných
v
této
zemi.
Společnost
Fujitsu
Ltd.
nešetří
na
nejdražší
reklamní
kampani
ve
své
historii
-
včetně
večírku
pro
100 000
hostů
v
Tokyo
Dome
-
na
svůj
sofistikovaný
zvukový
a
grafický
stroj
FM
Towns,
který
propaguje
pro
vše
od
vedení
rodinného
účetnictví
po
trénování
karaoke,
barového
zpěvu.
Mnoho
společností
se
dokonce
vzdává
své
tradiční
nezávislosti
a
pokouší
se
spojovat
dohromady,
aby
vytvořily
nějaký
standard.
Před
dvěma
lety
se
většina
menších
výrobců
spojila
pod
deštníkem
společnosti
Microsoft,
aby
zavedli
verzi
amerického
standardu
IBM
AT.
Nebyl
z
toho
výrazný
prodej,
ale
letos
v
létě
společnost
Microsoft
shromáždila
všechny
hlavní
konkurenty
firmy
NEC,
aby
zajistili
kompatibilitu
svých
nových
strojů
se
standardem
IBM
OS/2.
Zdravý
a
soudržný
japonský
trh
by
také
mohl
japonským
společnostem
výrazně
usnadnit
prodej
v
zámoří,
kde
je
jejich
podíl
stále
minimální.
Ale
stejně
tak
by
mohl
pomoci
americkým
společnostem,
které
se
také
začínají
pokoušet
trh
otevřít.
Jako
u
mnoha
jiných
druhů
zboží
je
americký
podíl
na
japonském
trhu
osobních
počítačů
mnohem
menší
než
ve
zbytku
světa.
Američtí
výrobci
mají
podíl
pod
10
%
ve
srovnání
s
polovinou
trhu
v
Evropě
a
80
%
doma.
Ačkoliv
neexistují
žádné
formální
obchodní
bariéry,
vstupuje
se
outsiderům
do
japonského
počítačového
průmyslu
obtížně.
"Kdyby
byl
trh
otevřený,
byli
bychom
tam
v
roce
1983
nebo
1984,"
říká
Eckhard
Pfeiffer,
který
vede
evropské
a
mezinárodní
operace
firmy
Compaq
Computer.
Jeho
společnost
prodává
bez
většího
úsilí
více
strojů
v
Číně
než
v
Japonsku.
Ačkoliv
otevřela
přidruženou
společnost
na
Novém
Zélandu,
Japonsko,
jedinou
zemi,
která
nepřijala
specifikace
orientované
na
IBM,
stále
jenom
"studuje".
A
protože
se
všeobecná
maloobchodní
centra
jako
ComputerLand
v
Japonsku
vyskytují
málo,
zůstává
prodej
v
železném
sevření
zavedených
výrobců
počítačů.
Ale
vinu
nesou
i
Američané.
Dlouho
se
zde
málo
snažili.
Ačkoliv
společnost
IBM
dlouhodobě
vede
japonský
obchod
se
sálovými
počítači,
představila
svůj
první
osobní
počítač
v
Japonsku
až
pět
let
poté,
co
tak
učinila
firma
NEC,
a
ten
nebyl
kompatibilní
dokonce
ani
s
americkým
standardem
IBM.
Společnost
Apple
představila
stroj
s
kanji
-
takový,
který
zvládne
čínské
znaky
psané
japonštiny
-
až
tři
roky
po
vstupu
na
trh.
Kritikové
také
říkají,
že
si
americké
společnosti
účtují
příliš
mnoho.
Japonská
společnost
FTC
prohlašuje,
že
vyšetřuje
Apple
pro
nařčení
z
odrazování
maloobchodů
od
slev.
Ale
americké
společnosti
znásobují
své
úsilí.
Společnost
Apple
nedávno
najala
svého
prvního
japonského
prezidenta
a
přetáhla
představitele
evropských
provozů
firmy
Toshiba
a
celý
japonský
tým
špičkových
manažerů.
Na
začátku
tohoto
roku
představila
mnohem
výkonnější
operační
systém
s
kanji
a
laserovou
tiskárnu
s
kanji.
Firma
IBM
loni
začala
prodávat
svůj
první
stroj,
který
může
běžet
v
japonštině
i
angličtině
a
který
výrazně
zlepšuje
kompatibilitu
s
americkými
výrobky
firmy.
"Bude
možná
trvat
i
pět
let,
než
se
podaří
prorazit
i
v
Japonsku,"
říká
John
A.
Siniscal,
který
řídí
asijsko-tichomořskou
kancelář
pro
americkou
softwarovou
společnost
McCormack
&
Dodge.
"Ale
je
to
obrovská
obchodní
příležitost.