Vrcholný
okamžik
kariéry
Josepha
F.
O'Kickiho
přišel,
když
se
loni
300
místních
a
státních
hodnostářů
napěchovalo
do
jeho
elegantní
soudní
síně
s
mramorovými
sloupy
u
příležitosti
jeho
skládání
přísahy
na
pozici
vrchního
soudce
okresu
Cambria.
Jeho
soudcovskou
lavici
zdobily
košíky
růží
a
palem
v
květináčích.
Průvod
vedla
v
plné
parádě
Asociace
válečných
veteránů.
Když
soudce
kráčel
středovou
uličkou
ve
svém
splývavém
černém
taláru,
nadšeně
ho
zdravila
fanfára
trumpet.
Pro
mnohé
to
byl
obřad,
který
spíše
příslušel
králi
než
oblastnímu
soudci,
pracujícímu
na
úpatí
jižních
Allegheny
Mountains,
odříznutých
od
světa.
Soudce
O'Kicki
se
však
často
choval
jako
muž,
který
by
byl
králem
-
a
někteří
lidé
dokonce
říkali,
že
je
arogantní
a
sprostý.
Přestože
jeho
případ
může
být
extrémní,
odráží
zranitelnost
řady
menších
komunit
vůči
dominantním
soudcům.
Loni
v
březnu
tři
čtvrtě
roku
poté,
co
byl
soudce
uveden
do
funkce,
na
něj
úřad
státního
zástupce
podal
dlouhou
řadu
obvinění
z
toho,
že
v
okrese
Cambria,
hospodářsky
slabé
oblasti
v
západní
Pennsylvánii,
která
se
zabývá
těžbou
oceli
a
hornictvím,
přes
deset
let
realizoval
"úřední
útlak".
Tato
obvinění,
uvádějící
prohřešky
od
krádeží
a
úplatkářství
po
nátlak
a
obscénnosti,
vytvářejí
znepokojivý
obraz.
Podle
svědectví
před
veřejností
se
v
80stránkové
zprávě
velké
poroty,
která
byla
předána
státnímu
zástupci,
uvádí,
že
si
soudce
O'Kicki
více
než
deset
let
vynucoval
hotovost
od
právníků,
vybojoval
si
výhodné
půjčky
od
bank
a
zastrašoval
místní
obchodníky.
Žalobci
v
obžalobě
založené
na
zprávě
velké
poroty
uvádějí,
že
O'Kicki
od
roku
1975
průběžně
vlastnil
tajný
a
nelegální
podíl
v
distribuci
piva,
zintrikoval
skryté
majetkové
podíly
v
nemovitostech,
jež
představovaly
uváděný
konflikt
zájmů;
založil
falešnou
společnost,
aby
si
mohl
koupit
auto
a
získat
pojištění
pro
svou
bývalou
přítelkyni
(nyní
jeho
druhou
manželku);
a
vedl
si
54
účtů
v
šesti
bankách
v
okrese
Cambria.
Ve
svědectví
uvedeném
ve
zprávě
velké
poroty
uvedli
zaměstnanci
soudu,
že
soudce,
jemuž
je
nyní
59
let,
obtěžoval
sekretářky,
měl
megalomanské
požadavky
na
zaměstnance
a
pronásledoval
každého,
kdo
ho
rozzlobil.
Soudní
zřízenci
prohlásili,
že
od
nich
požadoval,
aby
ho
vozili
do
práce
a
z
práce,
sekali
mu
trávník,
štípali
mu
dříví,
opravovali
mu
auto,
a
dokonce
aby
mu
domů
jezdili
krmit
dva
dospělé
psí
voříšky,
Dixie
a
Husky.
Jeden
bývalý
soudní
zřízenec
uvedl,
že
ho
soudce
dvojnásobně
pronásledoval
tím,
že
popřel
příslib
lépe
placené
práce,
dá-li
mu
úplatek
500
dolarů.
Některé
výpovědi
jsou
vskutku
bizarní.
Dvě
bývalé
sekretářky
sdělily
velké
porotě,
že
si
soudce
každou
z
nich
nechal
zavolat
do
své
pracovny
za
účelem
diktování,
ovšem
každá
pak
zjistila,
že
soudce
je
v
místnosti
ve
slipech.
Jedna
sekretářka
při
svědectví
vypověděla,
že
si
ji
jednou
nechal
k
sobě
zavolat
a
nic
na
sobě
neměl.
Soudce,
odvolaný
z
funkce
po
dobu
soudního
procesu,
jenž
začal
minulý
týden,
důrazně
všechna
obvinění
proti
sobě
odmítá
a
nazývá
je
"směšnou",
"smyšlenou,
politickou
demagogií".
Obvinění
přisuzuje
místním
politickým
svárům,
zlobě
nad
jeho
agresivními
snahami
vyčistit
soudní
budovu
od
nakupených
soudních
spisů
a
pomstě
státních
vyšetřovatelů
a
žalobců,
které
pobouřili
některé
jeho
rozsudky
v
jejich
případech.
"Nevím,
komu
jsem
stoupl
na
kuří
oko,"
říká
soudce.
"Nakonec
na
to
přijdu,
kdo
roztočil
ten
policejní
kolotoč."
I
kdyby
byla
prokázána
jen
některá
z
obvinění,
představovala
by
rozsáhlé
svědectví
hrůzné
moci
soudců
ve
venkovských
obcích.
Takovou
moc
lze
někdy
zneužít,
především
proto,
že
soudci
v
menších
jurisdikcích
jednají
bez
řady
omezení,
která
ve
větších
oblastech
slouží
jako
opravné
prostředky.
Právníci
a
jejich
klienti,
kteří
zpravidla
zásobují
venkovské
soudní
budovy
prací,
mohou
očekávat,
že
se
budou
rok
co
rok
setkávat
s
týmž
soudcem.
Převládá
strach
z
toho,
že
ztratí
soudcovy
sympatie,
říká
Maurice
Geiger,
zakladatel
a
ředitel
Centra
pro
spravedlnost
na
venkově(the
Rural
Justice
Center)
v
Montpelier,
stát
Vermont,
skupiny
prosazující
zájmy
veřejnosti,
která
se
zabývá
průzkumem
uplatňování
spravedlnosti
ve
venkovských
lokalitách.
Proto
si,
Maurice
Geiger,
uvádí,
právníci
pořádně
rozmyslí,
než
se
proti
soudcově
rozhodnutí
odvolají
a
jen
s
obavami
by
vystoupili
nebo
dokonce
podpořili
výzvy
proti
jeho
znovuzvolení
a
zpravidla
mají
odpor
k
tomu,
aby
podávali
stížnosti,
jež
by
mohly
zpochybnit
soudcovu
bezúhonnost.
Soudce
O'Kicki,
nevlídný
muž
s
odstrašujícím
výrazem,
byl
součástí
inventáře
místní
právní
komunity
přes
dvacet
let.
Jako
syn
imigranta,
kameníka
slovinského
původu,
byl
vychován
v
malé
lokalitě
u
Ebensburgu,
hlavním
městem
okresu
Cambria,
přičemž
vystudoval
právní
fakultu
na
Pittsburghské
univerzitě.
Studium
absolvoval
jako
jeden
z
nejlepších
z
ročníku,
na
škole
se
podílel
na
soudním
přezkoumání
školních
zákonů
s
Richardem
Thornburghem,
který
se
později
stal
guvernérem
Pennsylvánie
a
nyní
je
generálním
prokurátorem.
Právě
na
právnické
fakultě
měl
O'Kicki
a
jeho
první
manželka
první
ze
sedmi
dcer.
Před
třemi
lety
se
s
první
manželkou
rozvedl
a
oženil
se
s
dcerou
svého
soudního
úředníka.
Loni
soudce
pennsylvánského
nejvyššího
soudu
John
P.
Flaherty
nazval
O'Kickiho
jednoho
z
nejvytříbenějších
soudců
"nejen
v
Pennsylvánii,
ale
v
celých
Spojených
státech".
Soudce
bezpochyby
docílil
řady
prospěšných
věcí.
Poté,
co
pracoval
jako
místní
právník,
byl
v
roce
1971
zvolen
do
svého
prvního
desetiletého
funkčního
období
jako
soudce;
v
roce
1981
byl
úspěšně
opětovně
zvolen.
Před
šesti
lety
byl
soudce
O'Kicki
zvolen
400
státními
zástupci
předsedou
pennsylvánské
Konference
státních
soudců.
Několikrát
byl
zvažován
na
jmenování
na
uvolněná
místa
ve
federálních
oblastních
soudech
a
odvolacích
soudech
v
Pennsylvánii.
Když
v
roce
1983
neúspěšně
kandidoval
na
místo
u
státního
odvolacího
soudu,
pennsylvánská
Právnická
komora
ho
po
pohovorech
s
místními
právníky
označila
za
"jednoho
z
nejlepších
přípustných
kandidátů".
"Pravděpodobně
to
byl
jeden
z
nejchytřejších
lidí,
který
kdy
u
nás
soudcoval,"
řekl
bývalý
předseda
stopadesátičlenné
cambrijské
asociace
právníků,
který
podobně
jako
většina
právníků
v
okrese
Cambria
odmítá
o
soudci
veřejně
hovořit.
"Je
chytrý
jako
liška.
Dokázal
porozumět
problému
ve
vteřině."
Více
než
deset
let
si
na
soudce
O'Kickiho
prakticky
nikdo
nestěžoval.
"A
co
instituce,
které
mají
být
základem
společnosti,
banky
a
právnické
komory
a
soudy?"
napsal
sloupkař
pro
Tribune-Democrat,
tisk
v
nedalekém
Johnstownu,
krátce
poté,
co
aféra
vyšla
najevo.
"Kdyby
před
lety
promluvil
jediný
bankéř
nebo
právník,
soudní
proces
by
nebyl
tak
poskvrněný
jako
teď."
Představitelé
pennsylvánského
Úřadu
pro
soudní
vyšetřování
a
revizní
komisi,
ruka
státu
prošetřující
zneužívání
soudní
moci
v
soudnictví,
dospěli
k
závěru,
že
neměli
žádné
podezření,
že
by
se
v
Ebensburgu
něco
dělo.
"Nikdo
nám
nic
neřekl,
nikdo
nám
nezavolal,"
uvedl
představitel
obeznámený
s
případem,
který
si
nepřál
být
jmenován.
"Nikdo
neměl
odvahu,
aby
si
stěžoval."
Právníci
jistě
ne.
Při
svědectví
před
velkou
porotou
řekl
johnstownský
právní
zástupce
Richard
J.
Green
ml.,
že
dal
soudci
v
průběhu
pěti
let
půjčky
ve
výši
500
dolarů.
"Soudce
se
nikdy
netvářil,
že
by
to
splatil,"
řekl
Richard
J.
Green.
Nakonec,
jak
Richard
J.
Green
dosvědčil,
se
začal
plížit
ze
své
kanceláře,
než
aby
se
se
soudcem
setkal,
byl-li
v
budově.
Richard
J.
Green
řekl,
že
když
v
červnu
roku
1983
vyhrál
případ
zabavení
půdy
ve
výši
240 000
dolarů
proti
státu,
soudce
O'Kicki
mu
nečekaně
přiznal
dalších
100 000
dolarů.
Richard
J.
Green
se
nad
tím
moc
nezamýšlel,
jak
sdělil
velké
porotě,
dokud
za
ním
soudce,jakmile
se
soudní
místnost
vyprázdnila,
nepřišel
a
nevyžádal
si
podíl.
"Nemáte
dojem,
že
bych
měl
dostat
provizi...nebo
část
Vašeho
honoráře?"
zeptal
se
ho
podle
slov
Richarda
J.
Greena
soudce.
Konsternován,
Richard
J.
Green
ve
svědectví
uvedl,
že
mu
peníze
nikdy
nedal.
Ovšem
nestěžoval
si
ani
na
Úřadu
pro
soudní
vyšetřování
a
revizi,
přičemž
pak
uvedl,
že
se
bál
odvety.
Pan
O'Kicki
řekl,
že
bude
reagovat
na
obvinění
Richarda
J.
Greena
při
soudním
procesu.
Podobně
jako
většina
právníků
a
obyvatel
okresu
Cambria,
kteří
měli
se
soudcem
co
do
činění,
Richard
J.
Green
odmítl
rozhovor
pro
tento
článek.
A
nikdo,
kdo
má
na
soudce
stížnost,
nedovolí,
abychom
otiskli
jeho
jméno.
"Nemám
toho
moc
co
říct
a
podle
mého
názoru
vám
to
řekne
každý,
s
kým
tady
budete
mluvit,"
řekl
místní
právní
zástupce
Edward
F.
Peduzzi.
Další
právník
řekl:
"Právní
praxe
je
o
tom,
že
se
člověk
musí
kousnout
do
rtu,
když
žije
na
malém
městě.
Lepší
je
netancovat
na
víku
od
rakve,
dokud
není
pevně
přibité."
Soudce
byl
považovaný
za
panovačného,
neomaleného
a
ambiciózního
člověka,
uvádějí
ti,
kteří
s
ním
měli
profesní
zkušenost.
Upíjel
čaj
oslazený
medem,
seděl
na
kožené
židli
s
vysokou
opěrkou
za
soudní
lavicí
a
sepisoval
poznámky,
v
nichž
nabádal
diváky,
aby
si
nešeptali
nebo
aby
si
v
soudní
místnosti
sundali
klobouk.
Před
čtyřmi
lety
poslal
do
vězení
na
několik
hodin
všech
devět
členů
školní
rady
okresu
Cambria
poté,
co
odmítli
jeho
příkaz
prodloužit
školní
rok
o
několik
týdnů,
aby
se
vynahradil
čas
ztracený
při
stávce
učitelů.
Návštěvníci
v
jeho
úřadovnách
říkají,
že
na
rok,
měsíc,
týden
a
den
přesně
věděl,
kolik
času
zbývá,
než
stávající
předseda
soudu
bude
nucen
odejít
do
důchodu,
čímž
měl
O'Kicki
dosáhnout
povýšení,
které
mu
chybělo
k
tomu,
aby
se
z
něj
stal
nejvyšší
představitel
soudu
daného
okresu.
Soudce,
uvádějí,
byl
velmi
pyšný
na
své
schopnosti
a
úspěchy.
"Jmenuji
se
soudce,"
řekl
soudce
O'Kicki
obchodníkovi
s
auty
v
Ebensburgu,
když
si
v
říjnu
1984
koupil
nový
červený
Pontiac
Sunbird,
jak
uvádí
zpráva
velké
poroty.
Obchodní
zastoupení
poslušně
zaznamenalo
prodej
pod
jménem
"Soudce
O'Kicki".
Navzdory
soudcovu
majestátnímu
chování
však
nikdo
neměl
důvod
podezřívat
ho
z
nepravostí,
uvádí
John
Bognato,
předseda
Právnické
komory
o
150
členech
okresu
Cambria.
"Soudcovská
arogance,
jeho
vystupování
a
způsob,
jakým
jedná
s
lidmi,
není
důvod
pro
podání
žaloby,"
řekl
John
Bognato.
"Než
tohle
všechno
začalo
a
vyšlo
to
v
novinách,
nikdy
nebyl
jediný
náznak,
že
dělá
něco
špatného."
Státní
vyšetřovatelé
nyní
popírají
tento
názor,
především
kvůli
soudcovým
různým
obchodním
transakcím
v
okrese
Cambria.
Soudce
začal
být
sledován
na
konci
roku
1987
poté,
co
úřad
státního
zástupce
zahájil
s
tím
nesouvisející
šetření
korupce
v
okrese
Cambria.
Šetření
se
brzy
zaměřilo
na
soudce.
Problémy
zapříčiňovaly
dokonce
i
jeho
běžné
obchodní
transakce,
jak
se
uvádí
ve
zprávě
velké
poroty.
Když
si
soudce
v
Ebensburgu
před
pěti
lety
koupil
nový
Sunbird
od
firmy
James
E.
Black,
mělo
obchodní
zastoupení
o
jeho
pověsti
"jasné
představy",
jak
uvádí
zpráva
velké
poroty.
Obchodní
zastoupení
učinilo
mimořádné
kroky
a
předem
nechalo
ebensburským
místním
věřitelem,
Laurel
Bank,
schválit
všechny
administrativní
náležitosti
kvůli
koupi.
Z
dodatečné
obezřelosti
si
prodejce
aut
vyfotil
soudce,
když
stál
vedle
svého
nového
auta
s
dokumenty
o
prodeji
v
ruce
-
jako
doklad,
že
obdržel
dokumenty
k
půjčce.
Když
však
soudce
obdržel
rozpis
plateb,
od
obchodu
se
distancoval.
"Žádná
půjčka
nebyla,
není
a
nebude,"
napsal
bance
na
hlavičkovém
papíře
soudu,
jak
se
uvádí
ve
zprávě.
Pak
soudce
zašel
ještě
dále.
Poté,
co
Laurel
Bank
učinil
pokus
o
navrácení
auta,
viceprezident
soudce
požádal,
aby
zasáhl
v
právní
při
ve
zcela
jiném
kontextu,
který
se
týkal
svěřenského
účtu.
Soudce
psal
znovu.
"Nacházím
se
s
Laurel
Bank
v
nepříznivém
vztahu
a
nehodlám
nikomu
prokazovat
žádné
laskavosti,"
odepsal
mu
soudce
v
dopise,
který
byl
přiložen
ke
zprávě
velké
poroty.
"Kdyby
byly
v
dohledné
době
vyřízeny
mé
osobní
záležitosti
s
Laurel
Bank,
eventuálně
bych
vaši
žádost
znovu
mohl
zvážit."
Soudce
nyní
uvádí,
že
rozhodnutí
napsat
onen
dopis
bylo
"nešťastné",
avšak
dodává,
že
"bezesporu
neobsahoval
záměr
vynucovat
nic
hrozbami".
Banka
se
podvolila.
Refinancovala
soudcovu
půjčku,
snížila
mu
úrokovou
sazbu
a
přijala
protiúčet,
který
původně
nebyl
součástí
dohody
-
zcela
zničené
auto
Chevy
Citation
z
roku
1981,
které
musel
autoobchodník
opravit,
než
ho
vůbec
mohl
dále
prodat.
Tento
incident
nebyl
jediný
případ,
kdy
soudce
docílil
zvláštního
zacházení
ze
strany
místní
banky.
Po
dalších
dvou
letech
napsal
stížnost
na
to,
že
úrok,
který
platí
na
nezajištěnou
půjčku
10 000
dolarů,
je
"neúnosně
tíživý".
Paul
L.
Kane,
tehdejší
ředitel
Laurel
Bank,
pohotově
zareagoval.
Banka,
odepsal
mu,
"okamžitě"
sníží
sazbu
o
3,5
%
"pro
Vaše
zajištění".
Soudce
uvádí,
že
nemůže
dopodrobna
sdělit,
jak
se
bude
při
soudním
líčení
hájit,
ačkoli
tvrdí,
že
kdyby
byl
tak
zkorumpovaný,
jak
prohlašují
státní
žalobci,
byl
by
mnohem
bohatší,
než
je.
Jeho
dům
s
šesti
ložnicemi,
postavený
z
cedru
a
cihel
na
okraji
Johnstownu
je
na
prodej,
aby
měl
z
čeho
zaplatit
své
právníky.
Soudce
prohlašuje,
že
věří,
že
se
vrátí
za
svou
soudní
lavici.
Už
teď,
poznamenává,
bylo
76
žalob,
které
proti
němu
byly
původně
vzneseny,
zredukováno
na
27.
Většina
těchto
obvinění
se
týkala
etických
otázek,
avšak
státní
žalobci
je
stáhli
v
rámci
předsoudní
dohody.
Jádro
případu
-
"úřední
útlak"
-
zůstává
nezměněno.
"Pokud
prohraju,
ztratím
své
postavení,
kariéru,
penzi,
dům
i
investice,"
říká
soudce.
"Můj
Bůh
a
já
víme,
že
mám
pravdu
a
že
jsem
nevinný."