wsj0118.cz

wsj0118.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Po děsivém poklesu akciového trhu o 190 bodů dne 13. října zahájilo 1 400 makléřů společnosti Kidder, Peabody & Co. po celé zemi telefonickou a dopisovou kampaň s cílem usadit druhého největšího obchodníka, zabývajícího se programovým obchodováním, v zemi. Na koho se tak zlobí? Na svého vlastního zaměstnavatele, společnost Kidder Peabody. Od říjnového drobného pádu byla Wall Street otřesena výbuchem odporu proti programovému obchodování, počítačově řízeným obchodům obrovského množství akcií a termínových vkladů realizovaným rychlostí blesku, které mohou během několika minut vyhnat ceny akcií do závratných výšin. Jenže při lítém boji kvůli programovému obchodování jde o mnohem více než o nestálý akciový trh. Skutečná bitva se týká toho, kdo daný ovládne trh a shrábne tučnou odměnu. Samotné programové obchodování je podle řady akademiků, kteří se jím podrobně zabývali, jen přistiženo uprostřed bitvy a neprávem označováno za zlomyslnou hnací sílu trhu. Z důkazů vyplývá, že programové obchodování ve skutečnosti nezapříčinilo ostrý propad 13. října, ačkoli ho možná urychlilo. Na jedné straně této bitvy o moc stojí dominantní síla Wall Street - Nová garda - sestávající z mágů vyspělých počítačových technologií, které zaměstnávají hlavní makléřské společnosti, jejich klientů - penzijních fondů s nezměrnými zásobami peněz a obchodníků na rychle rostoucích chicagských burzách s termínovými obchody. To jsou hlavní zastánci programového obchodování. Stará garda na Wall Street si přitom hájí své hradby - tradiční finanční poradce sbírající akcie, desetitisíce makléřů, společnosti registrované u Newyorské burzy cenných papírů a uzavřený klan obchodníků na burzovním parketu, tzv. specialisty, kteří obchodují se svými akciemi. Prozatím se zdá, že bitvu o programové obchodování vyhrává Stará garda na Wall Street, která úspěšně mobilizuje veřejnost a názor kongresu, že je třeba trýznitele ubít. Chicagská obchodní burza, přední trh s termínovými obchody, včera oznámila, že přidává další etapu zákazu obchodování, jejímž záměrem je zpomalit obchodníky, zabývající se programovým obchodováním, při rychlém pádu akciového trhu, a Newyorská burza cenných papírů by dnes měla schválit některá další omezení programového obchodování. Téměř všechny velké investiční bankovní domy, dotčené obviněními, že jejich nenasytnost proměňuje akciový trh v obří hazardní hru, v posledních dnech opustily indexové arbitráže, běžnou formu programového obchodování, prováděné na jejich vlastní na účet. Několik společností, například gigant Merrill Lynch & Co., nyní odmítá realizovat dokonce i indexové arbitráže pro klienty. Útok Staré gardy na programové obchodování a jeho aktéry je intenzivní a rozsáhlý, částečně proto, že někteří členové Staré gardy cítí, že v sázce je jejich živobytí jako takové. Někteří z nich, například tradiční finanční poradenská společnost Neuberger & Berman, sáhli po reklamách v celostátních novinách, které žádají, aby regulátoři trhu "brzdili raketový vzlet čísel na Wall Street". Odborníci na Newyorské burze cenných papírů začali v odvážném palácovém převratu krátce po 13. říjnu telefonovat vedoucím pracovníkům těch společností, jejichž akcie jsou registrovány na Newyorské burze cenných papírů, aby na jejich popud tlačili na burzu, aby zakázala programové obchodování. Charles Wohlstetter, ředitel společnosti Contel Corp., který získává další výkonné ředitele pro zákaz programového obchodování, uvedl, že obdržel "bezpočet" dopisů s nabídkou pomoci. "Všechny, bez jediné výjimky, žádaly: Kompromis ani omylem. Ukončete to," prohlásil. Nová garda na Wall Street však nejspíš nebude toto všechno přijímat moc dlouho bez protestů. Její nové produkty a obchodní postupy jsou vysoce ziskové. Finanční poradci v oblasti programového obchodování získali kontrolu nad velkým množstvím investovaných prostředků v této zemi, přičemž tlaky na takovéto finanční poradce, aby vykazovali stálé zisky, jsou u nich spojeny se schopností pohotově vplouvat na trh a zase jej opouštět, a tu jim nabízí právě programové obchodování. A navíc když hlavní wallstreetské firmy naposledy uvedly, že z programového obchodování odcházejí - po pádu v roce 1987, vyčkaly několik měsíců a pak se do něj zase proplížily. Dokonce i někteří členové Staré gardy, navzdory aktuálním výhodám, patrně souhlasí s názorem, že budoucnost patří Nové gardě. Robert M. Bradley, jeden z nejváženějších obchodníků Newyorské burzy cenných papírů na burzovním parketu a ředitel vlivné organizace obchodníků, minulý týden kapituloval. Prodal svůj burzovní mandát a napsal hořký dopis předsedovi Newyorské burzy cenných papírů Johnu J. Phelanu ml., v němž uvedl, že Newyorská burza cenných papírů je příliš orientovaná na stroje místo na lidi. Řekl, že burza "směřuje ke skutečné krizi", nebude-li programové obchodování omezeno. "Nechci, aby se moje peníze investovaly do něčeho, co nepovažuji za nic víc než kasino," napsal Bradley. Bitva se v některých firmách a společnostech proměnila v občanskou válku, zapříčinila rozpory a postavila zaměstnance proti sobě. Ve společnosti Kidder, jednotce společnosti General Electric Co., a dalších velkých makléřských firmách bojují burzovní makléři s obchodníky ve vlastních firmách, zabývajícími se programovým obchodováním, vzdálenými jen pár pater. Korporace jako Contel kritizují programové obchodování, ovšem společnost Contel v minulosti již najala manažery penzijních fondů, například společnost Bankers Trust Co., jež rovněž patří k velkých obchodníkům, zabývajícím se programovým obchodováním. Newyorská burza cenných papírů - celostátní primární akciová burza - je ostře rozdělena na obchodníky na burzovním parketu a nejvyšší výkonné pracovníky. Jejích 49 pevně zavedených firem specializujících se na akcie bojuje proti programovému obchodování jako o život. Jenže vedení Newyorské burzy cenných papírů - navzdory protestům specialistů - před dvěma týdny zahájilo obchodování nového "košíkového" produktu akciového trhu, který podpořit programové obchodování. "Spousta lidí by se ráda vrátila do roku 1970", před programové obchodování, řekl John J. Phelan tento týden. " bych se rád vrátil do roku 1970. Jenže my se do roku 1970 nevrátíme." Kritici programového obchodování stále dokola nadnášejí téma "kasina". Uvádějí, že nenasytní manipulátoři trhů nadělali ze státního systému svobodného podnikání zmatek, čímž proměnili akciový trh ve velkou hernu, kde je drobný investor značně znevýhodněn. "Veřejnost nepřišla na trh, aby hrála nějakou hru, to by mohla jít do sázkové agentury," říká A. Brean Murray, předseda společnosti Brean Murray, Foster Securities, tradiční finanční poradenské firmy. Obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, na druhé straně popisují staromódní sběrače akcií jako neandrtálce v odvětví. Kritici jako Brean Murray "loví čarodějnice a lidi, kteří používají počítače, jsou vhodným strašákem," uvádí J. Thomas Allen, prezident společnosti Advanced Investment Management Inc., pittsburské firmy spravující fond s hodnotou 200 milionů dolarů, která využívá indexových arbitráží. "Jen slepý strach z neznáma stačí k tomu, aby snažně prosili regulační úředníky o ochranu." Navzdory povyku není na principu arbitráže akciových indexů, nejkontroverznějšího druhu počítačově řízeného programového obchodování, nic složitého. Podobně jako další formy arbitráží se jen snaží využít momentálních nesrovnalostí cen jediného produktu - v tomto případě balíku akcií - na různých trzích - v tomto případě na Newyorské burze cenných papírů a Chicagském termínovém trhu. Obchodníci s akciovými indexy hledají právě takové rozdíly. Jakmile se objeví, zadají tito obchodníci prostřednictvím počítače objednávku na koupi balíku akcií (například 500 akcií tvořících akciový index Standard & Poor's 500) na tom trhu, kde jsou levnější, a prodají je na nejdražším trhu, přičemž rozdíl cen je jejich zisk. Takovéto programové obchodování, které zahrnuje prodej nebo koupi akcií za miliony dolarů, se uskuteční během několika vteřin. Programový obchod s akciemi za 5 milionů dolarů v typickém případě přinese nepatrný zisk ve výši 25 000 dolarů. Aby tedy byly jednotky programového obchodování v očích vedoucích pracovníků mezi makléři ziskové, obchodníci se musí chopit každé příležitosti, kterou jim počítač najde. Rychlost, s jakou se takové programové obchody uskuteční, a kolísání cen, které mohou zapříčinit, jsou přesně to, čím kritici programového obchodování podle svých slov opovrhují. "Pokud v tom budete pokračovat, investor se vyděsí - jakýkoli investor: drobný nákupčí, investiční fondy i penzijní fondy," uvádí Larry Zicklin, hlavní společník společnosti Neuberger & Berman. Avšak řada odborníků a obchodníků uvádí, že programové obchodování není hlavní důvod nestálosti akciového trhu. "Neviděl jsem zhola nic", co by hovořilo ve prospěch omezení programového obchodování, říká profesor správy finančních prostředků na Vanderbiltské univerzitě Hans Stoll, odborník na dané téma. Pan Phelan z Newyorské burzy cenných papírů uvádí: "Nestálost je horší než programové obchodování." Propad ze 13. října nezapříčinili obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, nýbrž zprávy o zrušení odkupu společnosti UAL Corp. v hodnotě 6,79 miliardy dolarů. Spekulanti s akciemi z převzetí, neboli obchodníci s indexovými arbitrážemi, kteří nedokázali ve velkém prodat akcie UAL ani jiné letecké společnosti, se zbavili všech bezpečných cenných papírů, které měli. Programové obchody hbitě nastoupily, ovšem "zkrat", který zastavil termínové obchody s akciemi v Chicagu, některé programové obchodování znemožnil. Susan Del Signoreová, hlavní obchodnice společnosti Travelers Investment Management Co., říká, že kritici opomíjejí "roli, kterou hraje spekulant [akcií z převzetí] na trhu, jako zdroj nestálosti". Řada arbitráží je "přespekulovaná", uvádí, přičemž "musejí prodávat, když se zdá, že se všechno bortí". Bitva o programové obchodování je prakticky jako všechno na Wall Street kvůli penězům, přičemž zastánci klasického přístupu v posledních letech s Novou gardou výrazně prohrávají. Vezměte si tradiční finanční poradce čili "sběrače akcií", jak je posměšně nazývají počítačoví hráči. Tradiční správci akcií si účtují 50 75 centů za každých 100 dolarů, které spravují pro velké institucionální investory, malým investorům účtují vyšší poplatky. Jenže řada z nich dokonce ani neokáže soustavně udržet krok se zisky standardních obligací jako S&P, o předhánění ani nemluvě Nikoho nepřekvapí, že staromódní finanční poradci ztrácejí klienty ve prospěch obrovských indexových fondů, které žonglují s portfolii prostřednictvím počítačů, takže drží krok s indexem S&P 500. Obchodníci s akciovými indexy si za 100 spravovaných dolarů účtují jen pár pencí. V současné době je indexovými fondy spravováno kolem 200 miliard dolarů, čili 20 % všech investic penzijních fondů do akcií. Nová počítačová Wall Street a automatické obchodování hrozí tím, že smete 49 firem, specializujících se na Newyorské burze cenných papírů na akcie, na smetiště dějin. Tito drobní, ovšem vlivní obchodníci na burzovním parketu dlouho získávali tučné zisky 30 % 40 % ze svého kapitálu ročně, protože měli monopol na obchodování s individuálními akciemi. Specialisté vnímají každý krok směrem k programovému obchodování, jako když jim zvoní hrana. A myslí si, že Newyorská burza cenných papírů pod vedením Johna J. Phelana nebere v potaz jejich zájmy. John J. Phelan, syn specialisty, který se stal také takovým odborníkem, se přesto snaží zabránit pomocí produktů typu nový balík akcií, který jeho bývalí kolegové tolik nesnášejí, indexovým fondům a dalším obchodníkům, zabývajícím se programovým obchodováním, v rozšiřování obchodu do zámoří. Mezitím obchodní rizika specialistů v důsledku nestability akciového trhu vystřelila vzhůru. "Jakmile prodejní programy spustí, slyšíte nabíhat tiskárny příkazů" na obchodovacím podlaží Newyorské burzy cenných papírů, uvádí jeden tamní specialista. "Kupci odcházejí a specialista zůstává sám" jako poslední nákupní instance pro svou skupinu akcií, tvrdí. Nikdo není z programového obchodování nešťastnější než zdejší burzovní makléři. Stále se snaží nalákat zpátky drobné investory odrazené pádem akciového trhu v roce 1987 a následnými zvraty na něm. "Drobní investoři jsou naprosto zmatení tím, že Wall Street rozdává karty proti nim, a ty velké zvraty je děsí k smrti," říká Raymond A. Mason, ředitel oblastní brokerské společnosti Legg Mason Inc. v Baltimoru. Objem obchodů makléřů a jejich plat klesá. Vloni průměrný makléř vydělal 71 309 dolaru, o 24 % méně než v roce 1987. Vedoucím pracovníkům korporací se nelíbí, že by se akcie jejich společností měnily v bezejmenné součásti balíku akciových indexů. Obchodníci s indexy, kteří koupí všech 500 akcií na S&P 500 často ani nevědí, čím se vlastně zabývají společnosti, jejichž akcie vlastní, stěžuje si Andrew Sigler, předseda společnosti Champion International Corp. "Vyrábíte trička, nebo zapalovací svíčky? Aha, jste v papírenském průmyslu," je jedna z reakcí, kterou Andrew Sigler podle svých slov zažil u jednoho ze svých velkých institucionálních akcionářů. Toto září dosahovali obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, rekordních 13,8 % průměrného denního objemu obchodování na Newyorské burze cenných papírů. Nejlepší výkony zaznamenaly aristokraté na Wall Street: společnosti Morgan Stanley & Co., Kidder Peabody, Merrill Lynch, Salomon Brothers Inc. a PaineWebber Group Inc. Jenže pak přišel 13. říjen a negativní publicita roznášená Starou gardou, která byla namířená především proti indexovým arbitrážím. Strategie obchodníků s akciovými indexy v tomto okamžiku zní přikrčit se k zemi a nechat zuřivost odeznít. "Teď panuje nálada rozvášněného davu," uvádí nejvyšší představitel programového obchodování jedné wallstreetské firmy. "Dojná kráva na Wall Street teď potí krev, ale podle mého názoru nikdo neprokázal, že problém je indexová arbitráž." Obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, mají ve hře příliš peněz, než aby se vzdali. Například termínové obchody s akciovými indexy začaly v Chicagu v roce 1982 a během dvou let patřily k nejrychleji přibývajícím zakázkám na termínové obchody, jaké kdy byly zahájeny. Termínové obchody s akciemi zrodily desítky milionářů, dvacátníků a třicátníků. A teď, když je úspěšný den, obchodují chicagští obchodníci s akciovými indexy s větším objemem peněz v termínových obchodech než Newyorská burza cenných papírů v akciích. Teď jsou kostky vrženy a ukáže se, jak bitva dopadne. Odpůrci programového obchodování mají v zádech podpůrné hromobití ze strany Kongresu. Obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, "mají takovou schopnost vzbuzovat paniku, že jim nemůžeme dovolit, aby bylo po jejich," říká poslanec Edward Markey, demokrat za Massachusetts. "Musíme mít systém, který těm velkým investorům řekne: 'Sedněte si! Nebudete panikařit, neohrozíte finanční systém.'" Jenže vyhlídky na zákony, které by se zabývaly programovým obchodováním, nejsou v dohlednu. Řada lidí a i Newyorská burza cenných papírů se domnívají, že na to, aby džin vklouzl zpátky do láhve, je příliš pozdě. Ředitelé Newyorské burzy cenných papírů se dnes sejdou, aby schválili některá omezení programového obchodování, avšak o celkovém zákazu neuvažují, řekli zástupci Newyorské burzy cenných papírů. "Myšlenku obchodování balíků akcií nezastavíte," říká profesor Stoll z Vanderbiltské univerzity. "Programové obchodování je tady a tady taky zůstane, totéž platí o počítačích a my to prostě musíme pochopit." Jelikož chybí plný zákaz programového obchodování, někteří odpůrci tohoto obchodování navrhli reformy spočívající ve zlaté střední cestě, které by podle nich odebraly obchodníkům, zabývajícím se programovým obchodováním, na trhu některé výhody, jež jiní investoři nemají. Jeden takový návrh ohledně termínových obchodů s akciovými indexy zní zvýšit požadavek na marži, neboli platbu v hotovosti "v dobré víře", která by jejich obchodování podmiňovala, na zhruba na stejnou úroveň jako požadavky na marže za akcie. V současné době jsou marže za koupi termínových obchodů s akciemi mnohem nižší - zhruba 7 % ve srovnání s 50 % za akcie - což činí termínový trh rychlejším a patrně i spekulativnějším. Kritici programového obchodování rovněž chtějí, aby takové marže stanovila Rada federálního rezervního systému, nikoli odvětví termínových obchodů samotné. Obchodníci s termínovými obchody odpovídají, že nízké marže jim pomáhají udržet trh aktivní. Vyšší marže by odehnaly desítky drobných obchodníků, kteří pomáhají větším obchodníkům kupovat a prodávat, uvádějí. Další navrhovaná reforma počítá s tím, že by se obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, museli podřídit "pravidlu nárůstu", reformě zavedené po velkém krachu v roce 1929, která chrání akcie před bezohledným srážením ceny těmi, kteří chtějí těžit z nižších cen, konkrétně spekulačními prodejci. Pravidlo nárůstu Newyorské burzy cenných papírů brání spekulačnímu obchodu s akciemi, když akcie klesají. Jenže v roce 1986 obdrželi obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, výjimku z pravidla nárůstu podmíněnou určitými okolnostmi, aby se snadněji propojily trhy s akciemi a termínovými obchody. Znovuzavedení pravidla nárůstu pro obchodníky, zabývající se programovým obchodováním, by výrazně zpomalilo jejich činnost. Obchodníci, zabývající se programovým obchodováním, tvrdí, že znovuzavedení tohoto pravidla by zničilo "cenovou efektivitu" termínových trhů a burz. Na tomto článku se podílel James A. White. Svatá válka fundamentalistů Prezident Newyorské burzy cenných papírů John Phelan včera uvedl, že by možná podpořil federální regulační úředníky v tom, aby během prudkých zvratů v cenách akcií pozastavili programové obchodování. Davová psychóza z posledních dnů tak čerpá novou sílu. Běžnou formou programového obchodování je indexová arbitráž. Obvykle využívá vcelku jednoduchého principu: dva odlišné trhy na různých místech, které obchodují v podstatě stejné položky, je nemohou dlouho obchodovat za výrazně odlišné ceny. Při indexové arbitráži je obchodovanou položkou S&P 500 a jeho cena se neustále srovnává mezi termínovými trhy v Chicagu a akciovými trhy převážně v New Yorku. Když někdo chce na indexové arbitráži vydělat a vlastní obchodovanou položku S&P 500 v New Yorku, musí ji prodat a nahradit je levnější položkou S&P 500 v Chicagu. Pokud je finanční poradce, který tuto operaci provede, placen klienty za to, aby dosáhl stejné nebo vyšší návratnosti jako samotný index S&P 500, bude mít zřejmě pořád co dělat. (Jen málo finančních poradců indexových fondů, pokud vůbec nějací, bude riskovat vylepšování výkonu tak, že přes 100 % portfolia v akciích, a stejně tak málo z nich bude chtít vlastnit méně než 100 % pro případ, že by akcie stouply.) Vzhledem k tomu, že obchodníci s arbitrážními indexy neustále chtějí vlastnit nejlevnější položky, doufají, že získají 1 % 3 % nad meziroční návratnost S&P 500. To znamená velmi malý zisk "navíc", bezesporu mnohem menší, než o jaký usiluje většina tradičních sběračů akcií jako hlavní cíl své práce. Skutečnost, že podstatná většina tradičních finančních poradců nedokáže S&P 500 překonat, může přispívat k hysterii spojené s tímto tématem. Protože o strategii arbitrážních indexů usiluje stále více poradců, nepočetných příležitostí mezi trhy ubude a nakonec zmizí. Současné příležitosti vznikají, protože proces vyřizování objednávky prodeje nebo koupě aktuálních akcií, které tvoří S&P 500, je mnohem nepohodlnější než obchodování na termínovém trhu. Pokus Newyorské burzy cenných papírů zavést nový košík portfolií je důkaz touhy investorů provádět rychlé a snadné transakce s velkým počtem akcií. Takže pokud indexová arbitráž prostě jen využívá nepatrných nedokonalostí mezi dvěma trhy se stejnými položkami, jak se "programové obchodování" vyvinulo ve zlou příšeru, na niž tolik pozorovatelů nadává? Všechny argumenty proti programovému obchodování, dokonce i ty nepodložené, docházejí po zavedení "reforem" ke třem očekávaným výsledkům: 1) redukci nestálosti, 2) důrazu na dlouhodobé investování a 3) rovným podmínkám pro drobného investora. Jenže řada zmíněných reforem není potřebná, dokonce je škodlivá. Redukce nestálosti. Indexová arbitráž neproběhne, pokud není dostatečný cenový rozdíl mezi trhy v New Yorku a Chicagu, aby se pokryly všechny náklady na transakci. Arbitráž nezapříčiňuje nestálost, ona na ni reaguje. Zamyslete se nad tím, co zapříčiňuje cenové rozdíly mezi oběma trhy s akciemi S&P 500 - obvykle je to tak, že velcí investoři podnítí prodej nebo koupi v Chicagu. Velký investor s velkou pravděpodobností způsobí, že ve chvíli, kdy své termínové obchody prodá, termínové trhy poklesnou. Arbitráž jednoduše přesune jeho prodejní tlak z Chicaga do New Yorku, zatímco v Chicagu vystupuje jako kupec. Klíčem je začátek celého procesu - někdo musí zásadním způsobem rozšířit nebo omezit své vlastnictví obchodovaných položek, aby se ceny daných položek pohnuly. Proč vlastně tento hypotetický velký prodejce obchoduje v Chicagu, a ne v New Yorku? Možná chce obětovat obchodníkovi s arbitrážemi malý zisk, aby dospěl k rychlému a jistému vyřízení svého velkého obchodu. Na konkurenčním trhu tento investor k dispozici mnoho způsobů, jak může své transakce zrealizovat, a bude mít více možností (v zahraničí i doma), je-li jeho obchod pro trh ziskový. Pokud ne v Chicagu, pak v New Yorku, pokud ne ve Spojených státech, pak v zámoří. Nestálost kolem jeho obchodů nevzniká v důsledku indexové arbitráže, nýbrž kvůli tomu, že na trh s touto položkou hodně přidá nebo mu hodně odebere v rámci stálého objemu likvidity. Vyloučíme-li arbitráž, likvidita klesne, místo aby stoupala, čímž vytváří vyšší nestálost, nikoli nižší. Ani rychlost jeho transakce není nijak hrozivá, protože rychlejší a čistší vyřízení je žádoucí, nikoli opovrženíhodné. Pokud by zpomalení procesu dokázalo zredukovat nestálost, pak by se budoucností obchodního světa měly stát kamenné tabulky. Podpora dlouhodobého investování. Při označování investorů jako "dlouhodobí" a "krátkodobí" musíme být velmi opatrní. Snahy s cílem podpořit jeden druh investora oproti druhému jsou podobné, jako by se nad vstupem na Newyorskou burzu cenných papírů vyvěsila cedule "Kupci jsou vítání, prodejci prosím odejděte!". Největším cílem každého investora je vidina zisku a regulační úředníci by se neměli zabývat tím, zda jsou investoři dostatečně orientováni na dlouhodobé termíny. Volný trh motivovaný ziskem naláká každého investora na takovou likviditu a rizika, s jakými se dokáže srovnat. Nestálost zjišťovaná podle roční standardní odchylky každodenních pohybů cen akcií ve skutečnosti často bývala vyšší než nyní. Časová období před zahájením termínových obchodů nebo programového obchodování bývala nestálejší, zpravidla tehdy, když základní podmínky na trhu procházely změnami (například v letech 1973-75, 1937-40 a 1928-33). Je zajímavým postřehem, že tradiční sběrači akcií křičí na programové obchodování "je to nečestné", jakmile trhy klesají, ovšem když trh stoupá, nadšeně opěvují jeho hodnoty. Mohla by stoupající nestálost souviset s nejistotou spojenou s ekonomickou stránkou akcií, namísto s ďábelskými skutky šotků z programového obchodování? Některé navrhované opravy toho, co je označováno za "nestálost programového obchodování", by mohly být mnohem horší než problém jako takový. Bude-li se programové obchodování používat jako fackovací panák, tradiční investoři budou získávat náskok tím, že budou lákat drobné investory na akciové produkty ve stávající nabídce. Možná však sami budou riskovat škodlivé zásahy z oblasti mimo samotné trhy. Jak zní hezká nová, řekněme 5%, daň za jakoukoli finanční transakci? Měla by zajistit, abychom všichni uvažovali dlouhodobých investicích. Rovné podmínky pro malé investory. Tento argument je z hlediska zákazu programového obchodování možná nejzajímavější - nikoli kvůli svým výhodám, ale kvůli firmám bojujícím za tuto věc. Nejhlasitější reformátoři jsou finanční poradci pečující o drobné investory. Ustavičně doporučují svým klientům, jaké individuální akcie mají koupit nebo prodat, zatímco jejich klienti stále doufají, že hodně vydělají. Drobný investor dokonce i v případě investičních fondů nadále toleruje vysoké poplatky, vysoké provize a ubohý zisk, zatímco manažeři indexového fondu pomalu hromadí lepší výsledky za nižší poplatky, nižší provize a menší riziko. Stejně je naše úsilí poněkud méně elegantní než snahy investičního odborníka, který snaživě hromadí výstřižky z novin o každé společnosti, která ho zajímá. Téměř všechny nové předpisy se zavádějí v zájmu ochrany malého človíčka, který je vždy nejméně schopný vyrovnat se s jejich důsledky. Je-li rozpětí vyplývající z indexové arbitráže tak rozsáhlé, pak by bezesporu každá středně velká společnost zabývající se otevřenými podílovými fondy mohla vytěžit z toho, že je nabídne drobným investorům. Smutná skutečnost je, že malý investor i nadále v prvé řadě usiluje o vynikající zisk a zároveň nechává instituce, aby chytily za pačesy možnost zisku velkého finančního objemu mince po minci. Lukrativní indexové fondy zkrátka nejsou dostatečně přitažlivé, aby oprávnily vysoké poplatky a provize, které drobní investoři nezřídka platí a jež institucionální zákazníci odmítají platit. Každou novou překážku obchodování pravděpodobně pokoří instituce usilující o lepší způsoby péče o své klienty s velkým objemem prostředků, a to jak doma, tak v zámoří. Zákonem nařizované nové snížení efektivity obchodování jen znepříjemní život nejméně znalým investorům. Tak co teď na programové obchodování čeká? Indexové arbitráže budou odkázány na vlastní zdroje a budou stále výkonnější, takže bude stále obtížnější při nich dosahovat zisku. Rozdíly budou tak malé, že nebude záležet na tom, který trh si investor vybere - arbitráž mu zabrání v tom, aby dospěl k jakémukoli přechodnému zisku. Pokud ovšem bude vláda nebo soukromí hlídací psi trvat na tom, že vyvolají vyšší tření mezi trhy (omezení pohybu cen, dvoufázové realizace, požadavky vysoké marže, zdanění apod.), nakonec budou nejvíce tratit samotné trhy. Spíše bychom se měli otevřít větší likviditě včetně levnějších způsobů obchodování a přesunování kapitálu mezi všemi účastníky. Pittsburská společnost pana Allena, Advanced Investment Management Inc., realizuje programové obchodování pro instituce.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View