Jako
herec
není
Charles
Lane
dědicem
ducha
Charlieho
Chaplina.
O
to
už
se
přihlásil
Steve
Martin.
Ale
jako
filmový
režisér,
producent
a
scénárista
je
Lane
posedlý
tím,
že
zmodernizuje
Chaplinův
film
"Little
Tramp
(Malý
tulák)".
V
roce
1976
natočil
Lane
jako
student
katedry
filmu
Newyorské
státní
univerzity
v
Purchase
"A
Place
in
Time
(Místo
v
čase)",
36minutový
černobílý
film
o
pouličním
kreslíři.
Nyní,
po
třinácti
letech,
vzkřísil
Lane
svého
Umělce
v
celovečerním
filmu
nazvaném
"Sidewalk
Stories
(Příběhy
z
chodníku)",
velice
dojemném
díle
o
tulákovi
moderní
doby.
Samozřejmě,
že
kdyby
film
obsahoval
dialogy,
byl
by
Laneův
Umělec
nazván
bezdomovcem.
Ale
ze
stejného
důvodu
by
tak
říkali
i
Malému
tulákovi.
Říkám
"obsahoval
dialogy",
protože
"Sidewalk
Stories
(Příběhy
z
chodníku)"
ve
skutečnosti
vůbec
němé
nejsou.
Laneův
přítel
ze
studií,
skladatel
Marc
Marder,
který
si
vydělává
na
živobytí
hrou
na
kontrabas
v
hudebních
tělesech
provozujících
klasickou
hudbu,
napsal
vzrušující
a
eklektickou
partituru,
která
vám
mnohem
přesněji
než
mezititulky
či
dokonce
mluvená
slova
sdělí,
co
si
postavy
myslí
a
jak
se
cítí.
Život
na
ulici
je
ve
velké
části
Laneova
filmu
pojat
velice
romantizujícím
pohledem
(ačkoli
pravděpodobně
ne
více
romantizujícím,
než
bylo
Chaplinovo
pojetí
tuláka
jako
člověka
svobodné
duše
s
dobrým
srdcem).
Newyorské
ulice
fimu
"Sidewalk
Stories
(Příběhy
z
chodníku",
natočené
v
půvabném
černobílém
provedení
Billem
Dillem,
tu
vypadají
celkem
vlídně.
Po
Wall
Street
kráčejí
lidé
velmi
cílevědomě
a
jeden
druhého
si
všimnou
pouze
tehdy,
když
se
přetahují
o
taxíky.
Náš
Umělec
se
potlouká
po
Greenwich
Village,
onom
pruhu
u
Šesté
avenue
obydleném
žongléry,
kouzelníky
a
dalšími
dobromyslnými
podnikavci.
(Toto
zcela
jasně
není
skutečný
život:
žádní
drogoví
dealeři,
žádní
slepci
prodávající
čtyři
roky
staré
výtisky
časopisu
Cosmopolitan,
nikdo
zachumlaný
v
lepenkové
krabici.)
Umělec
má
svůj
denní
řád.
Tráví
den
kreslením
portrétů
kolemjdoucích
či
se
o
to
alespoň
snaží.
Na
noc
se
vrací
do
opuštěné
budovy,
kterou
nazývá
domovem.
Jeho
život
včetně
šarvátek
s
jiným
konkurenčním
kreslířem
se
zdá
být
bezstarostný.
Je
prostě
sám
sebou.
Pak
ale
Umělec
dostane
za
úkol
navrátit
matce
dvouletou
odloženou
holčičku
(Nicole
Alysiovou),
jejíž
otec
byl
zavražděn
lupiči,
podobně
jako
dostává
tulák
ve
"Světlech
velkoměsta"
slepou
dívku
k
vyléčení.
Z
tohoto
roztomilého
dítěte
se
vyklube
požehnání
i
prokletí
zároveň.
Dává
Umělci
pocit
smysluplnosti,
ale
zároveň
jej
vyzývá,
aby
se
zamyslel
nad
tím,
jak
prázdný
je
jeho
tulácký
život.
Postele
v
bowerské
misii
se
zdají
být
mnohem
ponuřejší,
když
do
jedné
z
nich
musí
na
noc
strčit
malou
holčičku.
Aby
ještě
zvýšil
napětí,
vymyslel
Lane
pro
Umělce
vysoce
nepravděpodobný
románek
s
mladou
ženou,
která
vlastní
obchod
s
dětským
zbožím
a
žije
v
drahém
věžáku.
Tato
dějová
linie
by
mohla
rezonovat
silněji,
kdyby
se
Lane
projevoval
před
kamerou
stejně
výrazně
jako
za
ní.
Konečným
účelem
pro
Lanea
není
oslavovat
Umělcovu
existenci
vandráka.
Chce
nám
něco
sdělit,
a
dělá
to
s
velkou
silou.
Film
končí
zvuky,
zvuky
hovoru
lidí
na
ulici,
a
v
těchto
nevyzpytatelných,
vyčerpaných
hlasech
není
nic
rozmarného
ani
záviděníhodného.
Francouzský
filmař
Claude
Chabrol
dosáhl
jiného
druhu
zvláštního
výsledku
ve
svém
filmu
"Story
of
Women
(Ženská
záležitost)".
Vytvořil
drsný,
brilantní
obraz
-
navíc
úchvatný
-
postavy,
která
by
se
i
pod
tím
nejshovívavějším
úhlem
pohledu
jevila
jako
nepříjemná.
Tato
žena,
Marie-Louise
Giraudová,
má
však
historický
význam
jako
jedna
z
posledních
žen
popravených
ve
Francii
a
jako
symbol
pokrytectví
režimu
z
Vichy.
Zatímco
vláda
ve
Vichy
kolaborovala
během
druhé
světové
války
s
Němci
při
vraždění
tisíců
bojovníků
odboje
a
Židů,
její
představitelé
potřebovali
pro
odvrácení
pozornosti
symbolického
zrádce.
K
tomu
byla
zvolena
Marie-Louiseová,
bezvýznamná
potratářka.
Stala
se
potratářkou
náhodou
a
pokračovala
v
tom,
protože
si
tak
mohla
kupovat
džem,
kakao
a
další
potraviny
na
příděl.
Nebyla
školená,
a
tak
v
jednom
špatně
provedeném
zákroku
způsobila
smrt
klientky.
Její
výčitky
svědomí
byly
povrchní
a
krátké.
Ačkoliv
byla
laskavá
ke
svým
dětem
a
hrála
si
s
nimi,
k
manželovi
postiženému
ve
válce
se
chovala
hrozně;
domů
si
otevřeně
vodila
svého
milence.
Marie-Louiseová
(ve
filmu
nazývaná
Marie
Latourová),
jak
ji
podává
Chabrol
a
s
nasazením
až
po
semknuté
rty
hraje
Isabella
Huppertová,
nebyla
zrovna
milým
člověkem.
Useknout
hlavu
si
však
nezasloužila.
Na
snímku
"Old
Gringo
(Starý
Gringo)",
zmateném
ztvárnění
románu
Carlose
Fuentese
o
mexické
revoluci,
se
toho
mnoho
doporučit
nedá.
Většinu
filmu
zabírají
nekonečné
scény
velkého
množství
lidí,
buď
bojujících
nebo
oslavujících
vítězství
jídlem
a
pitím.
Zmiňuji
se
o
tomto
filmu
jen
proto,
že
mnoho
špatných
filmů
má
nějaké
světlé
místo,
a
tentokrát
je
to
Gregory
Peck
v
úžasně
uvolněném
a
energickém
portrétu
starého
muže,
který
chce
zemřít
podle
vlastních
představ.
Videotip:
Před
zhlédnutím
filmu
"Sidewalk
Stories
(Příběhy
z
chodníku"
se
podívejte
na
"City
Lights
(Světla
velkoměsta)",
Chaplinova
tuláka
v
jeho
nejlepším.