PML View

ln95048_038

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-8/ln95048_038.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln95048_038.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln95048_038.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln95048_038.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln95048_038.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-8/ln95048_038.treex.gz

s-1 Krupička štěstí

s-2 Když mi Jiří Krupička poslal rukopis své Renesance rozumu, která nyní vyšla v Českém spisovateli, a já do ní napoprvé nahlédl, rozklepala se mi nejen kolena, ale i nitro.

s-3 A to hned z mnoha důvodů: za prvé jsem se naprosto polekal, že na to se svou filozofickou erudicí nebudu mít, za druhé jsem se ocitl tváří v tvář až goethovské velikosti ducha, která mi ubírala odvahu k posuzování, za třetí na mě čišela životní zkušenost, před níž jsem si s tou vlastní (ač také přebohatou) připadal jako zelenáč.

s-4 A za čtvrté jsem se nemohl ubránit skoku o několik desítek let zpátky, kdy vězeň Jiří Krupička vězně Jiřího Stránského učil nejdůležitějším slovům ve slabikáři života.

s-5 Čas od času se mi stane, že mě někdo slovem či písmem označí za doktora.

s-6 Protože si nemyslím, že by to bylo z důvodu, že tak vypadám, přisuzuji to svému postavení.

s-7 I tak mi to nedělá moc dobře a každému říkám, že nikdo takový nejsem, že jsem to jako jeden z miláčků strany a vlády se štěstím dotáhl jen těsně k maturitě.

s-8 Ale často dodávám, že pokud jsem něčeho doktor, pak jedině vězeňských věd, k čemuž jedině mě opravňuje téměř deset let tam absolvovaných.

s-9 Na téhle univerzitě byl mým hlavním profesorem a vedoucím katedry svěžesti ducha a nauky o rovné páteři Jirka Krupička.

s-10 Bylo mi nějakých čtyřiadvacet, byl jsem plný vzteku a zatrpklosti a nenávisti k těm, co mě pro nic a za nic "šoupli" do uranového lágru;

s-11 plný touhy se pomstít, každou chvíli trestaný, protože jsem si hrál na hrdinu.

s-12 Až jsem se díky jiným moudrým lidem ocitl před člověkem, který dostal zabrat víc než já, seděl už déle než já, a přesto z něj čišela pohoda, klid a jistota, které mě hned "dostaly".

s-13 Až on mě pádně přesvědčil, že je pravda to, co mi už předtím říkali Jan Zahradníček a Josef Knap: že první obětí nenávisti a touhy po pomstě je její nositel.

s-14 To on mě naučil, jak i v hlubině zoufalství najít alespoň kousíček modrého nebe;

s-15 to od něj vím, že není místa na světě, kde nelze objevit krůpěj (nebo krupičku?) štěstí.

s-16 Například na jeho semináře o nezničitelnosti svobodné vůle nikdy nezapomenu.

s-17 O nezničitelnosti svobodné vůle vlastně nepojednávaly, protože Jiří je celý život především geolog s pevnou půdou pod nohama a až pak filozof - a bližší než levitace v oparech filozofických pojmů a protipojmů je mu příklad o hlavě a patě.

s-18 A tak je tomu v Renesanci rozumu.

s-19 Poprvé v životě jsem porozuměl i mnohému z filozofie.

s-20 Tak jsem ale pochopil, že v téhle knížce o filozofii nejde.

s-21 Že je to především veliké varování.

s-22 A burcování.

s-23 Že je nejvyšší čas použít rozumu na záchranu - a ne na zdůvodňování čehokoli, i vlastního sebezničení.

s-24 Jsem hrdý a blažený, že jsem i já trochu přispěl k tomu, že vyšla.

s-25 A že mi její vydání poskytlo důvod, abych Jiřímu Krupičkovi poděkoval nejen za ni.

dependency tree • text view