PML View

ln94202_58

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-2/ln94202_58.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-2/ln94202_58.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-2/ln94202_58.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-2/ln94202_58.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-2/ln94202_58.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-2/ln94202_58.treex.gz

s-1 Životní prostředí a společenský systém

s-2 Václav Klaus, Premier české vlády

s-3 Otázky životního prostředí a s ním do jisté míry související kvality samotného lidského života jsou právě v dnešní době zcela oprávněně v centru naší pozornosti.

s-4 Je to jak z toho důvodu, že nám odstranění totalitního režimu umožňuje nahlas o tom všem mluvit, tak z toho důvodu, že konečně máme šanci něco změnit.

s-5 Stále více si uvědomujeme, že člověk dvacátého století má daleko mocnější (a tudíž i nebezpečnější) technické prostředky k zasahování do okolní přírody než kdykoli v minulosti a že s nimi proto musí zacházet mimořádně opatrně a zodpovědně.

s-6 Ne náhodou diskutovala česká vláda v polovině srpna koncepci státní politiky ochrany životního prostředí, ne náhodou se v Praze koncem srpna sešel kongres Mezinárodní unie geografů zhruba nad stejným tématem.

s-7 Ne všechno je však jasné a všeobecně přijímané.

s-8 Při obou těchto příležitostech jsem se proto pokoušel tento problém posouvat z dimenze technické či přírodovědecké či aprioristicky fundamentalistické (zjevená pravda) do sféry, kam skutečně patří, do sféry lidského rozhodování a lidského chování.

s-9 Jedině tehdy, mluvíme-li o rozhodování a chování lidí, a ne o poučkách fyziky či biologie, jsme v reálném světě, v existujícím společenském systému, a to je bohužel právě to, na co bývá odborníky té či oné profese často zapomínáno.

s-10 Ve svém projevu na pražské konferenci geografů a ekologů jsem proto vyšel - podle mého názoru - z klíčové teze: kvalita života (jakkoli je tento termín nesmírně vágní a jakkoli nemůže být úzce spojován jen s životním prostředím) je logickým důsledkem fungování společenského uspořádání, ve kterém žijeme;

s-11 je výsledkem milionů rozhodování milionů jednotlivců, kteří v něm žijí;

s-12 je výsledkem jejich spontánního chování.

s-13 To je sice myšlenka pro většinu z nás na první pohled nesporná a naprosto triviální, ale v konkrétních případech to bývá chápáno úplně jinak.

s-14 Spíše se vychází z toho, že kvalita životního prostředí je důsledkem chování nikoli nás všech, ale chování jen někoho z nás, že je dokonce důsledkem chování někoho jiného než nás samých a že je převážně důsledkem toho či onoho chování státu, jeho vědomé politiky přímo v oblasti životního prostředí.

s-15 Musím trvat na tom, že tento postoj představuje zásadní omyl.

s-16 Fakt, že je v diskusi o životním prostředí úloha explicitní politiky osvíceného státu vysoce přeceňována a role autonomního chování svobodných jednotlivců stejně tak podceňována, je - metodologicky chybný jako východisko pro popis reality existující kolem nás, - škodlivý jako návod pro politiku státu, - ideologicky zavádějící, protože odráží nedůvěru v racionalitu chování každého z nás a protože implikuje falešnou víru ve schopnosti některých z nás vytvořit pro nás ostatní lepší, dokonalejší svět.

s-17 Tyto tři aspekty problému zřetelně naznačují, že nejde o věci okrajové, ale že jde o samotnou podstatu našeho světového názoru.

s-18 Jsem hluboce přesvědčen, že uskutečněná likvidace komunismu v oblasti politické i ekonomické a probíhající rychlé vytváření svobodné společnosti a tržní ekonomiky jsou těmi nejvýznamnějšími příspěvky ke zlepšování kvality života a životního prostředí, který jsme jako země vůbec mohli učinit.

s-19 Tržní systém, založený na rozhodujícím podílu soukromého vlastnictví a na deregulovaném cenovém systému, je systémem ve své prapodstatě hospodárným, je systémem přírodu šetřícím, a jako takový nemá žádnou reálnou alternativu.

s-20 Jak přesvědčivě ukázala zkušenost našeho minulého období, žádná, jakkoli dobře míněná aktivita státu, vědců či ekologických iniciativ nemůže tento systém nahradit, může ho jen rozbít.

s-21 Jedině soukromé vlastnictví (a nikoli plamenná hesla) vytváří zodpovědnost, tolik potřebnou pro citlivé zacházení s přírodou.

s-22 Jedině ceny, odrážející skutečné poměry na trhu (poptávku a náklady) nám dávají základní informaci o vzácnosti (a chtěl bych připomenout, že bez tohoto termínu nelze životní prostředí a jeho případné ohrožení vůbec definovat) a tím nás vysvobozují ze světa tmy a naší rozhodovací slepoty a umožňují racionální rozhodování.

s-23 Toto individuální rozhodování z různých důvodů - které jsme vždy velmi pečlivě studovali a specifikovali - nestačí a musí být ve vhodné míře doplňováno rozhodováním státu.

s-24 Vytvoření svobodného, demokratického politického systému znamenalo nejen individuální svobodu a zbavení se komunistické diktatury, ale znamenalo i vytvoření racionálního mechanismu pro společenskou volbu.

s-25 Podstatné je, že na demokratickém základě utvářená společenská volba představuje jakýsi vektorový součet názorů nás všech (zapřisáhlých ekologů i fanatiků nejposlednějších výdobytků reklamou podporovaných zbytečností) a že náš dnešní politický systém nepreferuje - naštěstí - ani jedny, ani druhé.

s-26 Spor o ekologii a kvalitu života není výrazem odlišného názoru na nezbytnost racionálního udržování kvalitního životního prostředí, ale je sporem o to, zda respektovat nutnost podřízení se současným ekonomickým a politickým mechanismům individuální a společenské volby nebo zda se je pokoušet nahrazovat mechanismem jiným - rozhodováním elity, rozhodováním více vědoucích, silněji problém cítících, hlasitějších.

s-27 Přijmout tuto alternativu by nás vracelo ke společenskému systému, který jsme zde už měli a který - aspoň někteří z nás - určitě nechceme znovu vyvolávat v život.

s-28 Chyba (jakkoli dobře míněného rozhodování), učiněná autoritativně mimo tyto základní demokratické mechanismy, je totiž daleko osudovější než nejrůznější dílčí nedostatky těchto mechanismů samotných.

s-29 Právě toto vědomí musí být východiskem našeho uvažování i v oblasti životního prostředí a kvality lidského života.

dependency tree • text view