PML View

wsj1655.cz

mrp-layerPCEDT/mrp/wsj1655.cz.mrp.gz
a-layerPCEDT/pml/wsj1655.cz.a.gz
m-layerPCEDT/pml/wsj1655.cz.m.gz
t-layerPCEDT/pml/wsj1655.cz.t.gz
w-layerPCEDT/pml/wsj1655.cz.w.gz
treex-layerPCEDT/treex/wsj1655.cz.treex.gz

s-1 Španělský autor Camilo Jose Cela včera překvapivě získal Nobelovu cenu za literaturu, ale s ohledem na dřívější podivná rozhodnutí švédské Akademie se ani nejedná o nezaslouženější či absurdnější poctu, než jsou ceny, které již udílející výbor předal.

s-2 Ve Španělsku je 73letý Cela rozhodně uznávaný za romány a cestopisy, které napsal během neplodných let Francovy diktatury, v atmosféře každodenní chudoby a strnulosti, kterou popsal v surově přímé, barvité próze, počínaje románem "Rodina Pascala Duarta" (1942).

s-3 Na rozdíl od ostatních spisovatelů, kteří buď bojovali proti fašistům během občanské války, nebo po Francově vítězství Španělsko opustili, bojoval Cela krátce na straně generála a válečná zranění jej bezpochyby naučila jisté shovívavosti, když dále popisoval zemi s početnou populací pobudů, vrahů a venkovských idiotů, plahočících se bez cíle vyprahlou zemí.

s-4 Přesto si až v argentinských vydáních jeho krajané poprvé přečetli příběh o Pascalovi Duartovi, terénním pracovníkovi, který ubodal k smrti svou matku a necítí lítost, když čeká na svůj konec ve vězeňské cele: "Některé lidi vede osud po cestách lemovaných květinami, jiné po cestách lemovaných bodláky a kaktusy.

s-5 Ti šťastní se dívají na svět klidným pohledem a usmívají se nevinnou tváří na své navoněné štěstí.

s-6 Ti druzí snášejí horké slunce plání a mračí se jako divoká zvěř zahnaná do kouta."

s-7 Cela sám byl jedním z těch šťastných, jeho majetek se po desetiletí, která strávil psaním asi 70 cestopisů, románů, souborů povídek a poezie, stále zvyšoval.

s-8 Dnes je znám svým okázalým vkusem a mladickou inspirací, která je součástí jeho života tak, jako on je součástí svých knih.

s-9 Muž, který prošoupal boty toulkami po Guadalajaře v roce 1958 a který ve svém cestopise "Viaje a la Alcarria" popisuje, jak žebral o jídlo a přebýval ve špinavých putykách, nyní cestuje Španělskem v automobilu Rolls-Royce.

s-10 Jeden z jeho 10 románů, "La Colmena" (Úl) z roku 1951, plný břitkých miniatur madridského života, situovaný do kavárny vedené Donou Rosou, prostořekou obtloustlou ženou se začernalými malými zuby pokrytými špínou, je k dispozici v angličtině, přeložil jej J. M. Dojen a vydalo nakladatelství Ecco Press, které bezpochyby lituje, že se vzdalo autorských práv.

s-11 Zde je ukázka:

s-12 Osamělá žena kráčí směrem na Plaza de Alonso Martinez.

s-13 Dva muži rozmlouvají za jedním z oken kavárny na rohu bulváru.

s-14 Oba jsou mladí, jeden něco přes dvacet, druhý něco přes třicet.

s-15 Ten starší vypadá jako člen poroty udílející literární cenu, mladší vypadá jako spisovatel.

s-16 Je zřejmé, že jejich rozhovor se odehrává víceméně takto: "Odevzdal jsem rukopis svého románu s názvem 'Teresa de Cepeda', ve kterém jsem vyjádřil několik opomenutých aspektů onoho věčného problému, který..."

s-17 "Jistěže.

s-18 Nalil byste mi kapku vody, prosím?"

s-19 "Rád.

s-20 Několikrát jsem jej přepsal a myslím, že mohu s pýchou říci, že v celém textu není ani jedno slovo, které by tam nepatřilo."

s-21 "Jak zajímavé."

s-22 "Také myslím.

s-23 Neznám kvalitu děl, která zaslali mí kolegové, ale tak jako tak se cítím natolik sebevědomý, že zdravý rozum a upřímné posouzení..."

s-24 "Buďte si jistý, že postupujeme exemplárně spravedlivě."

s-25 "Ani na okamžik o tom nepochybuji.

s-26 Nezáleží na tom, je-li člověk poražen, pokud dílo, které cenu získá, má nepochybné kvality.

s-27 Co ale tolik odrazuje, je..."

s-28 Seňorita Elvira, procházející kolem okna, jim věnuje úsměv - čistě ze zvyku.

dependency tree • text view