PML View

wsj0089.cz

mrp-layerPCEDT/mrp/wsj0089.cz.mrp.gz
a-layerPCEDT/pml/wsj0089.cz.a.gz
m-layerPCEDT/pml/wsj0089.cz.m.gz
t-layerPCEDT/pml/wsj0089.cz.t.gz
w-layerPCEDT/pml/wsj0089.cz.w.gz
treex-layerPCEDT/treex/wsj0089.cz.treex.gz

s-1 Umění střídavé zvonkohry je typické pro Angličany a stejně jako mnoho anglických zvláštností nepochopitelné pro zbytek světa.

s-2 - Dorothy L. Sayersová, "The Nine Tailors (Devět krejčíků)"

s-3 ASLACTON, Anglie

s-4 - Ze všech scén, které evokují venkovskou Anglii, je tahle jednou z nejmalebnějších: uprostřed polí stojí starobylý kamenný kostel, z jeho věže se rozléhá hlahol zvonů a svolává věřící k večerní mši svaté.

s-5 Farníci z kostela sv. Michaela a Všech andělů se zastavili u dveří do kostela v rozhovoru, tak jak to zdejší členové odjakživa dělávají.

s-6 Pět mužů a žen rytmicky tahá v kostelní věži za lana přivázaná ke stejné pětici zvonů, které se zde poprvé rozezněly v roce 1614.

s-7 V Aslactonu však existuje i disonanční moderní tón, který ale návštěvníci kostela, vychutnávající si hlahol zvonů za tohoto chladného podzimního večera, nemohou slyšet.

s-8 Stejně jako většina ostatních 6 000 britských kostelů se sadou zvonů měl i sv. Michael kdysi svůj vlastní "soubor" zvoníků, který každou neděli oznamoval ranní a večerní mši.

s-9 Dnes zbývá pouze jeden místní zvoník: 64letý Derek Hammond.

s-10 Ostatní, kteří zde dnes jsou, žijí jinde.

s-11 Patří do skupiny 15 zvoníků - včetně dvou osmdesátníků a čtyř mladých lidí v zácviku - která jezdí každou neděli od kostela ke kostelu v někdy vyčerpávající snaze zachovat zvonění v mnoha zvonicích východní Anglie.

s-12 "Abychom zazvonili alespoň na jednu mši z této věže, musíme se vyškrábat nahoru," říká pan Hammond, odborník na vodohospodářství v důchodu.

s-13 "Zkoušeli jsme zacvičit mladé, ale ti mají své diskotéky a zábavy a prostě nám odešli."

s-14 Pan Hammond se obává, že řady této skupiny z východní Anglie, díky nimž se aslactonské zvony stále rozeznívají, prořídnou kvůli vysokému věku zvoníků a nestálosti mladých lidí.

s-15 Historie koneckonců také není na jeho straně.

s-16 Podle celonárodního průzkumu z loňského roku téměř třetina kostelních zvonů v Anglii už o nedělích nezní, protože není nikdo, kdo by na ně zvonil.

s-17 Je snadné pochopit, proč toto starobylé umění visí na vlásku.

s-18 Méně náročnější způsob hry na zvony, jako jsou zvonkohry v kontinentální Evropě, považují Angličané za dětinský, dobrý tak pro cizince.

s-19 Střídavá zvonkohra, cvičení, nad nímž zůstává rozum stát, které Angličané vynalezli před 380 lety, vyžaduje fyzickou obratnost - některé zvony váží více než tunu - spojenou s maximálním duševním soustředěním.

s-20 Pravé anglické zvony se rozeznívají "popořadě", od toho s nejvyšším tónem až po ten nejníže znějící - v jednoduché klesající stupnici, která ve větších kostelech zapojuje až 12 zvonů.

s-21 Zvoníci poté začnou na znamení měnit pořadí, v němž zvony znějí, aniž by měnili pravidelný rytmus úderů.

s-22 Podle pravidel může být každé střídání nebo výměna provedena pouze jednou.

s-23 Zvoníci se učí zpaměti vzorce těchto změn známé jako "metody", které mají podivně znějící názvy, jako Kent Treble Bob Major nebo Grandsire Caters.

s-24 Série přibližně 5 000 výměn se označuje jako "vyzvánění" a trvá asi tři hodiny.

s-25 Pohled na čtvrteční večerní mši v kostele opatství Pany Marie v londýnské čtvrti Kensington naznačuje, jak je vyzvánění namáhavé.

s-26 Deset zvoníků v krátkých rukávech stojí v kruhu, jednu nohu vykročenou vpřed v zápasnické pozici, a každý tahá za lano, které mizí v malém otvoru ve vysokém stropu zvonice.

s-27 Nikdo u toho nemluví a vlnění lan vytváří zdánlivě stejně hlasitý zvuk jako samotné zvony zavěšené u stropu.

s-28 Zcela zabráni do své činnosti zírají zvoníci přímo před sebe a využívají periferního vidění (říkají tomu "lanový zrak"), aby mohli sledovat ostatní lana a načasovat si, kdy táhnout.

s-29 Vysoko ve zvonici se obrovské bronzové zvony upevněné na kolech divoce houpají o celých 360 stupňů a kupodivu vždy začnou a skončí v obrácené pozici, čili srdcem vzhůru.

s-30 Zkušení zvoníci používají pohyb zapěstí, aby zrychlili nebo zpomalili následující kyv a jeden zvon si mohl vyměnit místo s jiným v následující rytmické výměně.

s-31 V jednom známém detektivním příběhu o kostelních zvonech popsala anglická spisovatelka Dorothy L. Sayersová zvonění jako "vášeň, [která] nalézá uspokojení v matematické úplnosti a mechanické dokonalosti".

s-32 Zvoníci, dodala, jsou "prodchnuti slavnostním opojením, které vychází z rafinovaného, dokonale provedeného obřadu".

s-33 "Zvonění se opravdu stává trochu posedlostí," přiznává Stephanie Pattendenová, vedoucí souboru při opatství Panny Marie a jedna z nejlepších ženských zvoníků v Anglii.

s-34 Je to vášeň, která však obvykle zůstává ve věži.

s-35 Zvoníci dost často kostel považují za něco, co je přilepené k dolní část zvonice.

s-36 Když zvoníci celí zpocení ukončí střídavou zvonkohru, zaskočí si často do místní hospůdky a bohoslužbu přenechají těm ostatním dole.

s-37 To některým duchovním nesedí.

s-38 Jelikož členů anglikánské církve neustále ubývá, nutí zanícení faráři stejně zanícené zvoníky, kteří jsou často bez náboženského vyznání, aby se účastnili bohoslužeb.

s-39 Před dvěma lety měl reverend Jeremy Hummerstone, farář z Great Torringtonu v hrabství Devon, už dost zvoníků, kteří nechodili na bohoslužby, a celý sbor propustil; zvoníci okamžitě uspořádali na protest stávku.

s-40 "Byl to samozvaný klub, který s věží zacházel, jako by šlo o samostatné prostory," říká farář Hummerstone.

s-41 V Great Torringtonu dnes zvoní úplně nový sbor a někteří zvoníci jsou členy církevního sboru.

s-42 Jenže stále není dostatek zvoníků, kteří by zvonili na víc než šest zvonů z osmi.

s-43 V kostele sv. Panny Marie v Ilminsteru v hrabství Somerset utichly zvony po sporu kvůli účasti na bohoslužbách.

s-44 Zdejší farář W. D. Jones o tom odmítá mluvit a říká, že by to jen "znovu otevřelo starou ránu".

s-45 C. J. B. Marshall, farář z nedalekého kostela, má však pocit, že problém tkví ve schodech ze zvonice, které jsou umístěny blízko oltáře.

s-46 "Buch buch buch a dup dup dup - to jdou zvoníci velmi okázale dolů, zatímco farníci jsou pohrouženi v modlitbách," říká.

s-47 Farář Marshall přiznává, že má v této záležitosti smíšené pocity, neboť sám je farářem a zároveň aktivním zvoníkem.

s-48 "Hlas zvonů je jako síť, která má vtáhnout lidi do kostela," říká.

s-49 "Žiji v naději, že i samotní zvonící budou vtaženi do tohoto plnějšího života."

s-50 Ústřední rada zvoníků na kostelní zvony, jakýsi parlament skupin zvoníků, si klade za cíl zlepšení vztahů s faráři, říká její předseda John C. Baldwin.

s-51 Rada doufá, že osloví studenty teologických fakult a ukáže jim radost ze hry na zvony a že brzy vydá brožuru s názvem "Zvony ve vaší péči", určenou všem farářům v zemi.

s-52 Baldwin říká: "Uvědomujeme si, že církevní život a prožitky už pro nás možná nejsou tak velkou prioritou."

s-53 Baldwin rovněž poukazuje na větší problém: na nedostatek zvoníků.

s-54 Podle jednoho průzkumu dnes v Anglii zvoní jen 40 000 z více než 100 000 vyškolených zvoníků.

s-55 Navíc zvoníci vždy nežijí tam, kde je třeba zvony rozeznít, například na malých venkovských farnostech nebo v kostelech v centrech měst.

s-56 Program rady, jak získat a vyškolit zvoníky, je jen zčásti úspěšný, říká Baldwin.

s-57 "Teď máme štěstí, když si po pěti letech udržíme jednoho zvoníka z deseti," dodává.

s-58 Dobrým znamením je, že do kdysi muži ovládaného oboru vstupuje stále více žen; více než třetina zvoníků jsou dnes ženy.

s-59 Nicméně všude k nim nejsou vstřícní.

s-60 Nejstarší sbor zvoníků v zemi, Ancient Society of College Youths, založená v roce 1637, zůstává výlučně mužskou záležitostí, což je skutečnost, která ženy obzvláště roztrpčuje, protože tento sbor představuje výhradní zdroj zvoníků pro nejprestižnější britské kostely, katedrálu sv. Pavla a Westminsterské opatství.

s-61 Jelikož jsme v Británii, žádná žena zatím nepodala žalobu ve věci nerovných příležitostí, ale rozsah problému vyšel na povrch letos v létě v řadě dopisů pro týdeník zvoníků "The Ringing World (Zvonící svět)".

s-62 "Jeden z pisatelů, který svůj dopis podepsal jako "plnokrevný vyrovnaný muž", upozornil na "četnost žen omdlévajících během zvonění" a navrhl, aby "se uchýlily zpět ke své tradiční roli přípravy čaje na schůzkách".

s-63 V záplavě odpovědí, které následovaly, poznamenala jedna zvonice ze Solihullu, že "průměrný mužský zvoník postrádá mnohé, co by bylo žádoucí: je špatně oblečený, ozdobený akné a velkým pivním břichem, často nemytý a při zvonění nesnesitelně nadmutý".

s-64 Jiná žena ze Sheffieldu napsala, že za svých 60 let zvonění "jsem v životě nepoznala ženu, která by ve zvonici omdlela.

s-65 Zato jsem viděla jednoho nebo dva muže zemřít, bůh jim žehnej.

dependency tree • text view