ml_773.02

ml_773.02

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Už je to tolik let , že už si člověk úplně všechno nevybaví . Doteď jsme říkali ne snad hezké , ale přece jen světlejší stránky . Bylo tam taky něco , na co jste se snažila celý život zapomenout , o čem jste nevyprávěla , něco ošklivého ? To už jsem řekla , to bylo v listopadu . To byl pro mě ten nejhlubší a nejhroznější zážitek . Potom třeba když jsme utekli z Terezína ještě v době karantény , to už bylo zase hezké . Jasně , ale jestli se v průběhu těch dvou let stalo něco , na co se snažíte zapomenout , co jste si zakázala povídat ? Teď to můžete říct . Ani nevím . Opravdu nevím . Nikdo vám tam neublížil ? Určitě ne víc než druhým . Nějaké zařvání nebo strach jsme zažily , když jsme třeba šly z práce z pole a měly jsme okurky zastrčené třeba takhle za výstřihem . Teď tam přijeli na motorce a začalo se mluvit o tom , že udělají prohlídku . Pochopitelně jsme dostaly hrozný strach . To každý okurky odhazuje , vyhazuje . Kdo byl přistižen při tom , že to odhazuje , tak musel vystoupit z řady a my jsme pochodovaly dál . Pak byla slyšet střelba . Někdy stříleli do vzduchu a někdy opravdu zastřelili toho člověka jenom proto , že si z hladu vzal třeba okurku . Vám se nikdy nestalo , že by vám přišli na to , že jste si něco vzala ? Ne , já jsem se bála . Přiznám se , že jsem se bála . Něco si vzít ? Na poli to šlo sníst . Ano . Jak jsem říkala , pan Kuřavý byl sice taky Němec , ale lidovější . Vždycky naopak říkal : " Vezměte si , najezte se trochu . " Ale moc jsme toho nesnědly , protože žaludek to nepobral , že ano . Dobře . Pak ubíhala doba , celý rok 1944 , neztrácely jste naději ? Co jste si mezi sebou povídaly ? Budete se divit , ale zprávy z venku jsme tam měly možná lepší , nežli vy tady v Čechách . Muselo tam být nějaké podzemní hnutí . Dokonce ještě teta Malva , než šla do transportu , vždycky říkala : " Neplač , Aličko . Za dva roky a možná ještě dřív , možná že za dva měsíce , se zase sejdeme v Praze . " Byla hrozná optimistka a udržovala mě svým optimismem při životě . Pak jsme se musely takhle rozloučit , tak jsme se zase navzájem povzbuzovaly písničkami . Jak říkám , hodně mezi nás chodil Nora Frýd a i jiní , ty si tak nepamatuju . Ale pamatuju si , že měl rozštěp . Pamatovala jsem si ho víceméně podle toho rozštěpu a teprve později jsem se dozvěděla , že to byl ten spisovatel Nora Frýd . Pak přišla velice ošklivá zima 1944 - 1945 . To byly mrazy . Ano , to byly mrazy , ale taky už mi to po těch letech vypadlo z paměti . Pak se to začalo trošičku blížit . Jak se začalo projevovat , že se vrací naděje ? Po té zimě už jsme dostávaly zprávy , že už to opravdu nebude dlouho trvat , dokonce už jsme to mohly vypozorovat i z jednání gestapáků . I když jak který . Některý byl horší a některý byl třeba zase lepší . Jako kdyby chtěl , abychom potom řekly , že byl na nás hodný a tak podobně .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View