hs_030.04

hs_030.04

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Moje teta . To bylo všechno . Sestra se švagrem nemohli . Brali se v říjnu před námi a ona už čekala miminko , takže sem do Plzně jet nemohla . Vlastně jsme sem do Plzně jeli jenom v jednom autě . Tady jsme se oddali a šli jsme do kostela . Když jsme tam přišli , to jsem vůbec nevěděla , najednou začaly hrát varhany a začala zpívat nějaká paní . Podle hlasu jsem poznala , že je to jedna známá mých rodičů . Byla to paní mistra v pivovaře . Mistr v pivovaře , to bylo tehdy něco . Pan mistr se ženou a s jejich dítětem vždycky jezdívali k nám do Kbela na prázdniny . Ve válce to bylo něco , měli jsme nějakých tři a půl hektaru , takže aspoň bylo živobytí . Paní toho mistra a jejich chlapec Zdenek , ten byl o něco mladší než já , tam vždycky byli celé prázdniny . Ona zpívala ve sboru tady v divadle . Dodneška vůbec nevím , jak se to tehdy dověděla , nebo jestli v tom kostele taky zpívala . Najednou začala zpívat . To bylo pro nás pro oba něco tak nádherného ! Vůbec jsme to nečekali , nic takového jsme neměli připraveného . Měli jsme to domluvené jenom s panem farářem , že nás tam oddá . Moje maminka byla velká křesťanka , tak jsem vždycky chtěla mít svatbu v kostele . Kdybychom v kostele bývali nebyli , bylo by ji to asi hrozně mrzelo , i když by o tom už nevěděla . Můj manžel byl voják , poručík , tehdy se to takhle moc nebralo , ale nic z toho nebylo . Nikdo se neozýval , že jde ve vojenském do kostela . Takhle to v roce 1954 bylo . Můj muž byl moc hodný . To muselo být pěkné . Bylo to pěkné . Pak jsme jeli domů , sestra nám připravila hostinu . Než jsme si šli o svatební noci lehnout , museli jsme si doma vydrbat ložnici . Bylo to v prosinci , tak se tam našlapalo . Museli jsme zakleknout , vydrbat a pak jsme si s tátou teprve mohli jít lehnout . Takhle to tehdy dopadalo . Kolik vám tehdy vlastně bylo ? Osmnáctého jsem se vdávala a devatenáctého mi bylo dvacet . Bylo mi dvacet let a tátovi 23 , byli jsme od sebe o tři roky . Jak se jmenuje váš muž ? Ladislav , ale už nežije , už jedenáct let je po smrti . To mě mrzí . Kde byla svatební hostina ? Jedině doma u sestry , nikde jinde , protože na nějaké velké slavení jsme neměli , já ani on . Tenkrát jsem dělávala v Armastavu , to byl stavební vojenský podnik tady v Plzni , a manžel vyšel z vojenského učiliště . Dělal pár měsíců , takže taky žádné peníze neměl . Jeho tatínek byl už starý , důchodce , protože manžel byl ze šesti dětí to poslední . Jeho bráchové byli už daleko , byli všichni ženatí . Měl jednu sestru , ta byla vdaná . Byl vlastně dvacet let od nejstaršího bratra . Žádné koruny jsme tehdy neměli , abychom mohli dělat nějaké svatby . Můj tatínek byl taky sám , to už maminka nežila . Dělával inseminátora , tak taky moc velké peníze neměl . Nějaké velké vybavení nebo aby nám oba dva zaplatili svatbu , to opravdu nešlo .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View