hg_974.04

hg_974.04

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Povídali : " Tady je nějaká stanice , která se jmenuje Kněl , a tam jsou kontroly všech dokladů všech pasažérů vlaku . Ty nic takového nemáš , tak tebe z vlaku vyndají . " Samozřejmě jsem chtěl , aby mi poradili . Poradili mi . Povídali : " Nás nikdo kontrolovat nebude , vlez si nahoru . " Nahoře ve vagónech je obrovský prostor , měli veliká zavazadla . " Lehni si někde mezi zavazadla a kontrola si tě nevšimne . " Tak jsem to tak udělal . Skutečně to tak proběhlo , na nic tam nekoukali . Když jsme byli u Kujbyševa , to bylo asi tak mezi pátou , šestou ráno , tma jak v pytli , povídá jeden plukovník : " Teď nepůjdeš na peron . Musíš vyjít druhou stranou vlaku , vlak obejdeš a potom nějak nenápadně , tam už to nikdo nebude hlídat , se dostaneš z nádraží ven . " Skutečně bezvadně poradil . Dostal jsem se ven z nádraží , bylo tak k šesté hodině ráno . Co mám teď zmrzlý dělat ? Bylo tam minimálně 35 pod nulou , v té době jsme v Buzuluku měli čtyřicet , 45 normálně . Rozhlížel jsem se a najednou vidím nápis " Pariksmacherskaja " , to je kadeřnictví . Vlezl jsem tam , bylo tam teplo . Sedl jsem si tam , jako že tam na někoho čekám . Seděl jsem tam , a to víte , že Rusové jsou národ skutečně dobrý a dobrosrdečný . Nějaká žena si mě tam všimla , v jakém jsem stavu . Krátce jsem jí řekl , co jsem zač , co chci . Vzali mě dozadu , tam byla kuchyňka . Tam mi udělali čaj , chleba s marmeládou , nejhorší hlad se zahnal . Povídá : " Tady budeš sedět , půjdeš až tak po osmé hodině , když už bude světlo . Půjdeš hlavní třídou , my nevíme , kde to vyslanectví máte . Ale milicionář tě bude posílat jeden k druhému , až tam dojdeš . " To byla u nich tehdy taková organizace . Věděli všechno , kde jsou ty zastupitelské úřady , a nikdy vám první milicionář neřekl přímo , kde to je . Číslo , název ulice , nic . Řekl : " Idite prjamo . " Šel jsem zase dvě stě metrů : " Idite prjamo . " Tak to šlo , až jsem došel k šestému : " Pjervuju vlevo . " Šel jsem vlevo , zašel jsem a z dálky už najednou vidím " Čechoslovac " . Zajásal jsem , že jsem na místě , ale zase omyl . Na té budově byla obrovská pamětní deska , že v tomto domě vyvraždili českoslovenští bandité sedmnáct komisařů Rudé armády . To bylo v legiích z první světové války , tam se to stalo , protože naši hoši tehdy bojovali v Kujbyševě . Prosím vás , jak to , že milicionářům nevadilo , že nejste voják , když to bylo tak uzavřené město v lese ? To jim už nevadilo , protože byla kontrola . Věděli , že když tam někdo už je , tak tam je legitimně . Jak jste se tam jednou dostal , tak už tam jste . To ho nezajímalo , to nebyla jeho práce . To byl normální dopravní policista , to nebyl žádný tajný nebo něco . Asi sto metrů dál byla skutečná budova našeho velvyslanectví . Koukám , tam byla tehdy zasněžená plocha . Ledovatka tam byla , schody tam byly a před budovou chodil ruský policista . Hlídal budovu , aby se tam snad nějaký terorista nedostal , nebo já nevím co . Dostal jsem strach , že kdybych tam šel rovnou , tak je schopný mě zastavit a nepustí mě tam nebo někam zavolá a sbalí mě . Tak jsem za rohem opatrně koukal na vzdálenost takových deseti metrů a viděl jsem , jak tam chodí . Vyčíhl jsem si , že chodí pryč určitým směrem a nějak si podupává . Asi mu taky byla zima .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View