Nemám
nerudný
vztah
k
církvím,
říká
Václav
Klaus
V
deníku
Telegraf
jste
nedávno
uvedl,
že
reformní
období
v
podstatě
skončilo.
Jak
však
hovořit
o
konci
reformy,
když
není
například
dovršena
privatizace
-
jeden
z
úhelných
reformních
kamenů?
"Záleží
na
tom,
co
si
představujeme
pod
pojmem
reforma.
Pokud
tím
myslíme
základní
institucionální
změny
v
podobě
změny
zákonů,
logiky
hospodářské
politiky
a
mechanismů
jejího
uskutečňování,
pak
jsem
skutečně
přesvědčen,
že
reformní
Rubikon
byl
překročen."
Podle
vás
již
tedy
u
nás
funguje
skutečný
trh?
"Trh
je
mechanismus,
kde
se
k
výsledku
dospívá
vzájemnou
interakcí
rovnoprávných
subjektů,
z
nichž
žádný
nemá
nařizovací
či
donucovací
právo
vůči
druhému.
Takový
mechanismus
již
byl
i
zde
vytvořen.
Samozřejmě
náš
trh
není
ještě
dostatečně
kvalitní,
není
to
'strong
market'
neboli
silný
trh.
Proto
musíme
náš
slabý
trh
dál
kultivovat
a
prohlubovat
a
naplňovat
poloprázdnou
krabičku
plnohodnotným
obsahem.
Ale
to
už
není
reforma."
V
liberálních
společnostech
patří
tradičně
k
trhu
i
určitá
obchodní
morálka
a
etika.
Na
cestě
k
podnikatelským
ctnostem
jsme
se
ale
k
Rubikonu
příliš
nepřiblížili.
"Etika
podnikání
samozřejmě
k
trhu
patří,
stejně
jako
k
chování
člověka
patří
etika
mezilidských
vztahů.
O
tom
nemusíme
diskutovat
a
čím
víc
nás
přijme
principy
tržní
etiky
za
své,
tím
lépe.
Problém
je
v
tom,
že
existuje
poměrně
malá
možnost
etiku
trhu
naoktrojovat
zvnějšku
nějakým
zákonem,
vysvětlovací
či
donucovací
kampaní.
Každý
z
nás
má
své
preference,
každý
hraje
s
okolím
svou
hru
a
snaží
se
své
zájmy
na
trhu
maximalizovat.
Trh
prostě
počítá
s
člověkem,
jaký
opravdu
je.
Čím
je
však
trh
kvalitnější
a
konkurence
silnější,
tím
menší
prostor
zde
zbývá
pro
neetické
jednání.
Cesta
k
etice
podnikání
tedy
vede
zejména
přes
zkvalitňování
trhu
a
nikoliv
přes
zásahy
zvenčí."
Nicméně
jedním
z
morálních
korektorů,
nezávislých
na
podnikatelském
systému,
byla
v
liberálních
společnostech
vždy
církev.
Vy
jste
nedávno
popudil
proti
sobě
klérus
a
křesťanské
strany
prohlášením,
že
katolická
církev
začíná
hrát
neadekvátní
roli
v
této
zemi.
Pan
předseda
Lux
označil
vaše
slova
za
nerudná.
Máte
vskutku
k
církvi
nerudný
vztah?
"Nerudný
vztah
k
církvi
určitě
nemám.
Nerudnost
vidím
spíše
na
straně
druhé.
Pan
předseda
Lux
se
nemůže
smířit
s
tím,
že
podpora
jeho
křesťansky
orientované
strany
je
taková,
jaká
je.
Což
ho,
myslím,
vede
ke
křečovitým
formulacím.
Nic
tak
dramatického
jsem
proti
církvi
neřekl.
Pouze
jsem
upozornil,
že
se
blížíme
do
normální
fáze
vývoje
této
země,
kdy
již
není
třeba,
aby
ti,
co
nemají
s
církevní
ideologií
nic
společného,
cítili
jako
vnitřní
povinnost
účastnit
se
každé
církevní
oslavy
a
říci
při
každé
příležitosti
o
církvi
něco
pozitivního.
A
to
hlavně
proto,
aby
na
každém
kroku
demonstrovali
jasný
rozchod
s
ideologií
komunistického
režimu,
pod
nímž
právě
církev
velmi
trpěla."
Označí-li
však
premiér
televizní
přenos
bohoslužby
z
Velehradu
za
"poslední
kapku",
zní
to
téměř
jako
by
stát
vyzýval
církev
na
souboj.
"Tady
vůbec
nešlo
o
stát
versus
církev.
Tady
šlo
o
to,
že
Václav
Klaus
polehává
s
bolavými
zády,
má
více
času
sledovat
televizi
a
poslouchat
rozhlas,
a
když
mu
ze
všech
stran
zabírají
obrazy
bohoslužeb,
tak
si
říká:
Ejhle,
to
byla
právě
ta
kapička,
kdy
jsem
si
naplno
uvědomil,
že
se
blížíme
do
té
nové,
normálnější
fáze."
Normální
fáze
však
předpokládá
i
odluku
církve
od
státu.
"Čím
dříve
se
tak
stane,
tím
lépe.
Mám
ale
pocit,
že
církev
s
odlukou
až
tak
nespěchá.
Takový
ten
smíšený
systém,
jakési
polosvětlo
či
polostín
je
pro
mnohé
velmi
výhodný.
Ale
to
není
jen
případ
církve."
Jak
byste
dnes
charakterizoval
naše
vztahy
se
Slovenskem?
"Řekl
bych,
že
i
zde
se
dostáváme
do
normální
situace
standardních
vztahů
se
sousedem."
Pokládáte
za
standardní,
když
se
s
Mečiarovou
vládou
nelze
téměř
na
ničem
rozumně
dohodnout?
"To
je
optický
klam.
My
jsme
se
v
posledních
šesti
měsících
dohodli
se
slovenskou
vládou
na
neskonale
více
věcech
než
s
ostatními
vládami
dohromady.
Vaše
otázka
nepostrádá
minulé
vidění,
kdy
vztahy
se
Slovenskem
byly
něčím
vysoce
specifickým
a
my
jsme
byli
povinni
dohodnout
se
ve
jménu
udržení
stability
na
mnoha
věcech
včetně
klidného
rozdělení
federace.
Nyní
jsou
zde
ale
dva
svébytné
státy,
které
když
se
na
něčem
neshodnou,
neznamená
to
žádné
fundamentální
ohrožení.
S
Rakouskem
jsme
se
neshodli
třeba
v
záležitosti
Temelína,
s
Polskem
nedošlo
k
dohodě
o
odstranění
diskriminačních
opatření
vůči
našim
škodovkám
na
tamním
trhu.
Ale
normální
sousedské
vztahy
přitom
nijak
narušeny
nebyly."
Jenže
neschopnost
dohodnout
se
na
hraničním
režimu
je
problém
vyššího
kalibru
než
problém
vývozu
aut.
"Náš
rozhovor
jsme
začali
debatou
o
tom,
že
svět
se
dělí
na
interakční
subjekty,
z
nichž
každý
hájí
svůj
zájem
a
žádný
není
nadřazen
druhému.
V
našem
zájmu
je
rychle
vyřešit
otázku
hranic,
zatímco
zájem
Slovenska
je
opačný.
A
my
v
tomto
interakčním
světě
nejsme
vůči
Slovensku
v
situaci,
kdy
si
můžeme
něco
vyvzdorovat
nebo
prosadit
příkazovým
systémem.
Máme
pouze
možnost
dohody
nebo
jednostranného
aktu.
Jiné
řešení
prostě
neexistuje
a
není
důvod
to
jakkoliv
dramatizovat."
Můžete
potvrdit,
že
česká
vláda
byla
připravena,
pokud
by
Maďarsko
zablokovalo
vstup
Slovenska
do
Rady
Evropy,
pozastavit
naše
členství
v
této
organizaci
do
doby,
než
bude
přijata
také
Slovenská
republika?
"Vláda
o
něčem
takovém
nikdy
nejednala.
Podobný
názor
existoval
pouze
v
kategorii
úvah,
které
jsem
konzultoval
s
řadou
ministrů
i
dalších
politiků.
Šlo
o
variantu,
jež
by
byla
výměnou
za
něco
z
toho,
co
se
nám
právě
nedaří
dohodnout
například
v
oblasti
dělení
majetku
nebo
již
zmíněné
hranice.
Skoro
jsem
měl
pocit,
že
takovýto
'pay
off'
by
mohl
být
v
konečném
výsledku
pro
nás
pozitivní.
Ale
opakuji,
byly
to
jen
nezávazné
úvahy."
Mluví
se
často
o
jakési
rozeklanosti
české
zahraniční
politiky,
kdy
na
jednom
názorovém
pólu
stojí
prezident,
na
druhém
premiér
a
někde
mezi
nimi
balancuje
ministr
zahraničí.
Pociťujete
něco
takového?
"Absolutně
ne.
Prezident,
ministr
zahraničí
i
já
neustále
odpovídáme
novinářům,
pronášíme
desítky
projevů
a
všechna
tato
vystoupení
prostě
nemohou
být
zcela
identická.
Někdo
z
nás
zdůrazní
více
jednu
věc,
druhý
další,
někdo
si
troufne
jít
do
exponovanějšího
a
emotivnějšího
problému,
další
zase
pronese
úřednický,
sterilní
projev,
který
je
bezvadný
jenom
tím,
že
si
ho
nikdo
nepovšimne.
Když
mi
například
kdosi
z
x-tého
odboru
ministerstva
zahraničí
pošle
projev
pro
vystoupení
v
Budapešti,
který
je
na
computeru
napsanou
neutrální
kašičkou,
tak
ho
prostě
hodím
do
koše
a
přednášet
ho
nebudu.
To
neznamená,
že
by
míra
rozeklanosti
projevů
prezidenta,
ministra
zahraničí
a
mých
nějak
překročila
únosný
rámec."
Je
pravdou,
že
vám
v
minulých
dnech
předal
ministr
zahraničí
Zieleniec
písemnou
žádost
o
demisi?
"To
je
naprostý
nesmysl."
Názorové
rozdíly
mezi
premiérem
a
ministrem
zahraničí
se
projevily
například
po
vašem
oznámení,
že
koalice
hodlá
vytvořit
komisi
pro
dialog
se
sudetskými
Němci.
Zveřejnění
tohoto
úmyslu
jen
několik
hodin
po
sudetoněmeckých
dnech
označil
ministr
Zieleniec
za
chybu.
"Respektuji
názor
pana
ministra,
ale
za
chybu
to
nepovažuji.
Myslím,
že
načasování
zmínky
o
dlouho
diskutovaném
úmyslu
zřídit
tuto
komisi
je
naprosto
irelevantní.
Vždyť
sudetoněmecký
problém
je
dlouhodobý
a
permanentní.
A
jeho
zesílení
v
poslední
době
je
dáno
jak
rozpadem
Československa,
tak
blížícími
se
volbami
v
Německu.
Právě
v
této
souvislosti
považuji
za
dobré
každému
sdělit,
že
lze
očekávat
ještě
další
eskalaci
tohoto
problému,
kterou
prostě
budeme
muset
ustát.
Já
jsem
na
to
připraven."
Nepůsobí
však
dojmem
bezradnosti,
když
vláda
oznámí
svůj
úmysl
vést
na
vhodné
úrovni
dialog
se
sudetskými
Němci,
pak
od
toho
ODA
uteče
a
sám
premiér
nakonec
oznámí,
že
signalizovanému
dialogu
nedává
zelenou?
"Takovýmto
úvahám
opravdu
nerozumím.
Svou
aktivitu
vyvíjíme
v
neustále
se
měnícím
vnějším
prostředí,
podle
něhož
musíme
své
chování
korigovat.
Když
je
teplo,
tak
si
vezmete
plavky,
když
prší,
tak
roztáhnete
deštník.
Mé
základní
stanovisko
k
sudetským
Němcům
je
neměnné,
ale
reaguji
na
vnější
okolnosti.
Prostě
jednou
si
beru
plavky,
jindy
deštník.
Což
neznamená,
že
pochybuji
o
potřebě
takovéhoto
dialogu.
Ten
však
se
sudetskými
Němci,
jakožto
sdružením
občanů,
nemůže
vést
vláda,
ale
také
ne
kdosi,
kdo
postrádá
jakýkoliv
kredit.
Musíme
hledat
skupinu,
která
by
byla
někde
mezi
oběma
těmito
extrémy."
Dovedete
si
představit
podobný
dialog
bez
účasti
ODA?
"Samozřejmě.
ODA
je
pouze
jednou
z
parlamentních
stran."
Prvního
výročí
činnosti
vlády
se
ve
funkci
ministra
zdravotnictví
nedožil
Petr
Lom.
Byl
jste
kritizován
za
způsob
jeho
odvolání,
o
němž
jste
rozhodl
během
několika
hodin.
Co
způsobilo
dynamický
vývoj
vašich
názorů?
"Urychlený
způsob
byl
dán
pouze
a
jen
vlastní
dynamikou
události.
O
zcela
volné,
nezávazné
debatě
několika
členů
vedení
ODS
byly
informovány
sdělovací
prostředky
s
tím,
že
přitom
došlo
k
rozhodnutí
odvolat
ministra
Loma.
To
nebyla
pravda.
Reakce
a
samovývoj
ve
sdělovacích
prostředcích
však
vytvořily
situaci,
kdy
bylo
zbytečné
toto
odvolání
odkládat.
O
problémech
ve
zdravotnictví
jsme
přitom
v
ODS
debatovali
celé
měsíce.
Jsem
přesvědčen,
a
první
týdny
činnosti
nového
ministra
to
jen
potvrzují,
že
odvolání
Petra
Loma
bylo
správným
krokem."
Výkonná
rada
ODS
vám
písemným
usnesením
doporučila
provést
další
změnu
ve
vládě
a
odvolat
šéfa
Úřadu
vlády
Jiřího
Kováře.
Nemá
však
hlasování
vedení
strany
o
tom,
zda
premiér
má
odvolat
svého
spolupracovníka,
jakýsi
nádech
přehnaného
pronikání
strany
do
věcí
státu?
"Nic
takového
v
tom
nevidím.
Kdybych
chtěl
být
zlomyslným
novinářem,
hledal
bych
v
tom
spíše
náznak
toho,
že
nemáme
ve
straně
stejné
názory,
že
předsedovi
strany
se
nepodaří
stoprocentně
přesvědčit
a
zmanipulovat
své
stranické
kolegy.
Za
této
situace
jsem
uvítal,
že
výkonná
rada
přijala
jasné
a
explicitní
usnesení."
Změny
však
mohou
zkomplikovat
situaci
ve
vládě,
zneklidňují
atmosféru,
mohou
vyvolat
i
řetězovou
reakci.
Již
dnes
noviny
píší,
že
dalším
na
řadě
je
ministr
Ruml.
"Takové
nesmysly,
jež
musím
dementovat,
otiskují
Špígl
a
jiné
tiskoviny,
které
by
byly
nejraději,
kdyby
celá
vláda
podala
zítra
demisi.
S
nejlepším
svědomím
prohlašuji,
že
výměna
ministra
zdravotnictví
nezkomplikovala
nijak
situaci
ve
vládě,
naopak
přispěla
ke
zkvalitnění
práce
a
odborných
diskusí
uvnitř
kabinetu."
Dožije
se
vláda
svého
příštího
výročí
ve
stejném
složení
a
stabilizované
podobě?
"Takové
prognózy
jsou
zbytečné.
Samozřejmě
budu
dělat
všechno
pro
to,
aby
vláda
zůstala
pevná
a
stabilní.
Ale
v
nestabilním
světě
kolem
nás
i
stabilita
vlády
může
být
za
jistých
okolností
nesmyslnou
strnulostí.
Takže
tvrdit,
že
změny
ve
vládě
jsou
zcela
vyloučeny,
by
bylo
dětinské."
Hovořil
JIŘÍ
LESCHTINA