Věda,
svět
a
zpět
Hranice
proti
barbarství
a
hlouposti
Nature,
patrně
nejvýznamnější
mezinárodní
přírodovědecký
časopis
na
světě,
nedávno
oslavil
125.
narozeniny.
Byla
to
příležitost
k
uveřejnění
pětadvaceti
stran
pojmenovaných
Frontiers
of
ignorance.
Pojednávají
o
rozhraní
vědění
a
nevědění
v
nejdůležitějších
směrech
současného
přírodovědeckého
poznání.
Považují
za
ně
vznik
vesmíru,
stavební
kameny
hmoty,
hvězdy
naší
galaxie,
planety
i
samotnou
Zemi,
počátek
života,
vývoj
člověka
stejně
jako
lidský
mozek.
V
souvislosti
s
nimi
Nature
položil
otázky,
které
označil
za
menší:
bude
se
vesmír
rozpínat
nekonečně,
nebo
se
rozpínání
zastaví?
Bude
počet
galaxií
přibývat,
nebo
ubývat?
Jak
dlouho
zahrnoval
průměr
Slunce
dnešní
oběžnou
dráhu
Země?
Je
ve
vesmíru
život?
Jak
by
se
dal
najít?
Jak
početná
byla
populace
australopiteků?
Kdy
se
naši
vývojoví
předkové
naučili
mluvit?
Jak
se
lidé
poprvé
dostali
do
Nového
světa?
Proč
jsou
lidé
převážně
praváci?
Jak
přimějí
zevní
vlivy
buňky
k
tomu,
aby
se
začaly
dělit?
Jak
jsou
živé
bytosti
energeticky
výkonné?
Lze
vyčíst
dějiny
lidského
vývoje
z
našich
genů?
Je
možné
vyrobit
realistický
model
buňky?
Odpovědi
na
tyto
otázky
nejsou
poznáním
pro
poznání.
Jsou
částmi
odpovědí
na
nejstarší
potřebu
vědět,
kdo
jsme,
odkud
jsme
přišli,
kam
jdeme,
jaký
to
má
smysl
i
co
máme
(a
nemáme)
dělat.
Nalezené
odpovědi
budou
mít
velmi
praktické
důsledky
ve
všech
oborech
činnosti.
V
eseji
o
dvou
kulturách
(humanistické
a
přírodovědecké)
lord
Snow
popsal
jednostrannost
dnešních
vzdělaných
lidí.
Jejich
část
něco
ví
z
dějin
filozofie,
výtvarného
umění,
literatury,
hudby
a
divadla.
Bývá
málem
hrdá,
že
nemá
ponětí
o
teorii
velkého
třesku
nebo
genetickém
kódu.
A
naopak.
Lidé
mající
ponětí
o
těchto
věcech
nemívají
představu
o
Kantovi,
Joyceovi
nebo
Miróovi.
Přitom
kultura
je
jen
jedna.
Je
jedinou
hranicí
proti
barbarství
a
hlouposti,
které
prožívají
opět
jedno
ze
svých
růstových
údobí.
Počínaje
dneškem
VSZ
(Věda,
svět
-
a
zpět)
přinese
v
šesti
sloupcích
popis
několika
hranic
současného
poznání
podle
Nature.
Je
nás
deset
miliónů,
s
našimi
jazykově
nejbližšími
sousedy
patnáct.
Z
toho
plyne
téměř
jistota,
že
zde
musí
žít
několik
lidí
ve
věku
12
-
15
let,
kteří
by
mohli
některou
z
oněch
hranic
posunout.
Budou-li
o
nich
vědět
a
rozhodnou-li
se
pro
tento
způsob
života.
A
ti
ostatní?
Přirovnání:
lidské
skupiny
na
tom
nejsou
dobře,
mají-li
jen
olympioniky.
Lepší
je,
když
se
aspoň
nějak
hýbe
co
největší
počet
lidí.
Chybějící
hmota
Velký
třesk
je
obecně
přijatá
teorie
dokazující,
že
vesmír
vznikl
před
deseti
až
dvaceti
miliardami
let
a
od
té
doby
se
rozpíná.
Plynou
z
ní
předpovědi,
které
doložilo
pozorování.
Ale
není
bez
mnoha
obtíží
čekajících
na
řešení.
Například
otázka
hustoty
hmoty
ve
vesmíru.
Jedna
z
podob
teorie
velkého
třesku
předpokládá,
že
hustota
hmoty
ve
vesmíru
je
totožná
s
hustotou
označenou
jako
kritická.
Poměr
skutečné
hustoty
a
kritické
hustoty
se
označuje
písmenem
omega.
Jestliže
by
jejich
poměr
byl
větší
než
1,
gravitace
převáží
nad
současným
rozpínáním
a
vesmír
se
zase
smrští.
Pokud
by
byla
menší
než
1,
bude
se
vesmír
rozpínat
nekonečně.
Zmíněná
podoba
teorie
předpokládá,
že
se
omega
rovná
právě
1.
Jenže
pozorování
dokládá,
že
veškerá
zářící
hmota
tvoří
kolem
5
procent
kritické
hustoty.
Pokud
by
tedy
měla
platit
tato
podoba
teorie
velkého
třesku,
nejméně
95
procent
hmoty
chybí.
Mluví
se
o
skryté
hmotě,
ale
nikdo
neví,
co
to
je.
Je
nepravděpodobné,
že
by
mohlo
jít
o
vodík
zbylý
z
raných
období
vývoje
vesmíru,
který
by
gravitací
vázal
galaktická
hnízda.
Dynamický
vliv
tak
ohromného
množství
hmoty
by
byl
výraznější.
Nadto
výpočty
ukazují,
že
podíl
prvotní
hmoty
vzniklé
po
velkém
třesku
může
být
nanejvýš
desetinou
potřebnou
pro
dosažení
kritické
hustoty.
Jsou
chybějící
hmotou
neutrina?
Nebo
neznámé
či
dosud
nepoznané
podoby
hmoty?
Fyzici
jich
vymysleli
moc.
Některé
mají
tak
podivuhodné
vlastnosti,
že
se
příští
světový
sci-fi
kongres
údajně
nekoná.
Ze
závisti.