Od
diskusí
o
pravidlech
pravopisu
postupme
k
jazyku
Oldřich
Uličný,
Vedoucí
katedry
českého
jazyka
FF
UK
Kolega
Miloslav
Sedláček,
spoluautor
nových
Pravidel
českého
pravopisu,
se
v
LN
z
29.
8.
obává,
že
výsledky
práce
v
proponovaném
kodifikačním
grémiu
budou
ztíženy
nejednotností
názorů
nejméně
40
členů,
a
to
přesto,
že
výsledky
letošního
pravopisného
expertního
semináře
vydaly
plod
relativně
dobrý,
už
i
vtělený
do
dodatků
k
Pravidlům
českého
pravopisu
93.
Jsem
přesvědčen,
že
práce
Sedláčkem
citovaných
pravopisných
komisí
nebude
mít
příliš
mnoho
paralel
s
jednáním
proponovaného
kodifikačního
grémia.
Především
je
třeba
současnou
verzi
pravopisné
kodifikace
přijetím
citovaného
dodatku
považovat
aspoň
na
čas
za
definitivní.
Před
kodifikačním
grémiem
však
stojí
jiné
úkoly,
a
to
především
prověřit
oprávněnost
a
únosnost
tvaroslovné,
lexikální,
ortoepické
a
příp.
další
kodifikace
v
Mluvnici
češtiny
2,
1986,
ve
školním
vydání
Pravidel
z
r.
1993
a
ve
Slovníku
spisovné
češtiny
pro
školu
a
veřejnost
1994.
Grémium
by
mělo
být
platformou
pro
teoretické
diskuse
o
smyslu
a
zásadách
kodifikace
spisovné
normy
v
demokratické
společnosti
i
pro
řešení
monografických
otázek.
Mělo
by
spolupůsobit
při
širokém
vědeckém
výzkumu
spisovné
i
nespisovné
češtiny,
aby
byly
v
kodifikačních
příručkách
vyloučeny
subjektivní
soudy
a
zásahy.
A
hlavně
by
se
mělo
stát
místem
pro
setkávání
jak
významných
jazykovědných
bohemistů
z
celé
republiky
(regionální
filtr
kodifikace
spisovné
normy
byl
v
poslední
době
značně
podceněn),
tak
pro
interakci
jazykovědců
s
filozoficky
angažovanými
novináři,
spisovateli,
literárními
vědci,
překladateli,
s
informatiky,
učiteli,
právníky
aj.
Pokud
jde
o
konkrétnosti
v
Sedláčkově
článku:
v
zásadě
souhlasím
s
tezí,
že
na
vlastní
jména
se
pravopisné
počešťování
nevztahuje,
jiné
je
to
však
s
dodržováním
této
zásady
v
praxi
Pravidel
93
(i
v
předchozích).
Namátkou
vybraná
vlastní
jména
osobní
s
dubletami
v
češtině
neexistujícími
jako
Alfonz,
Alojz,
Jozef,
Rozamunda,
Edvín,
nebo
výlučně
počeštěné
podoby
Jadviga,
Jesika,
Vanda
aj.
snad
postačí;
v
Pravidlech
93
nenajdeme
zato
(reálně
existující)
jména
Valtr
(ani
Walter),
Maria
nebo
další
jména
vyskytující
se
v
českém
prostředí.
Mohli
bychom
pokračovat
zeměpisnými
vlastními
jmény;
srov.
už
starší
počeštěné
psaní
Montblank
a
Popokatepetl
a
nový
výlučný
Ekvádor
(ale
Paraguay
ap.)
zůstávají;
dodnes
mi
vrtá
hlavou,
proč
nesmí
být
i
Ázie,
když
se
píše
jen
Írán
a
z
českého
hlediska
naprosto
záhadně
jen
Ázerbájdžán.
Nejsem
ovšem
pro
psaní
Marz;
proč
však
Pravidla
93
změnila
výslovnost[
marzu]
z
ortoepických
pravidel
Výslovnost
spisovné
češtiny
r.
1978
na
výslovnost[
marsu]?
Snad
proto,
aby
skupina
výrazů
kurz,
pulz,
konsenz
(us)
byla
pravopisně
čistá,
stejnorodá?
Pak
se
na
výlučný
blankvers,
který
kolega
Sedláček
uvádí
jako
odborný
termín,
ale
i
na
neterminologický
nonsens
asi
zapomnělo,
protože
jiné
ryze
odborné
termíny
byly
pravopisně
počeštěny
v
masovém
měřítku,
srov.
pár
příkladů
jako
výlučné
psaní
diuréza,
dezinficencia,
dezurbanizace,
schizma,
spazmatický
(ale
jen
spastický)
a
mn.
j.
Rád
bych
zdůraznil,
že
diskuse
kolem
nových
Pravidel
není
nic
ani
zbytečného,
ani
komického.
Je
to
jen
součást
vyjevování
společenských
i
soukromých
vnitřních
svárů
v
nových
společenských
podmínkách.
Chyb
a
nedůsledností
se
dopouštíme
denně
všichni,
jde
jen
o
to,
zda
je
umíme
přiznat,
zda
nám
jde
o
věc
a
o
pořádnou
práci,
nebo
o
prestiž
a
moc.
Následné
diskuse
o
vážných
nedostatcích
významné
kodifikační
příručky
by
byly
zbytečné,
kdyby
byly
existovaly
diskuse
předběžné;
avšak
jak
známo,
v
Ústavu
pro
jazyk
český
se
do
r.
1989
o
přípravě
nových
Pravidel
nesmělo
mluvit
ani
mezi
zaměstnanci.
A
tak
snad
ustavované
kodifikační
grémium
navodí
tolik
potřebné
ovzduší
demokratické
diskuse,
otevřenosti,
vědeckého
přístupu
ke
kodifikaci
a
dobrých
mezilidských
vztahů
mezi
českými
lingvisty
a
jazykovými
tvůrci
ku
prospěchu
české
kultury.