ln94210_108

ln94210_108

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genreinvitation
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

V cizích pokojích

Galerie Lenka Lindaurová Když se mění prostředí tak rychle, jako nyní v Praze, nenávratně mizí i některá romantická zákoutí. Neleží výhradně na periferii, ale i v centru města, kde doznávají nejrychlejších změn. Jedno takové místo si vyhlédli čeští a němečtí sochaři (čerství absolventi a studenti uměleckých škol) na Smíchově nedaleko Anděla, v ulici Na bělidle. V domě číslo pět, který je prázdný a brzy být rekonstruován, obsadilo čtrnáct autorů prostory bývalých bytů a vytvořili zde vlastní reflexi na danou lokalitu a mizející čas. V srpnu začali společně pracovat a minulý pátek zpřístupnili objekt veřejnosti ( do 11. září).

Byty se zbytky koupelen, záchodů, tapet, obnažené elektroinstalace, trámů či kamen se projevily značně inspirativně. Stanislavu Konvalinkovou motivovala bývalá kuchyň k vytvoření Tajemství černé kuchyně, kde se divákovi ze tmy vynořují magické záznamy bývalých obyvatel: recepty a návody, ale také světla kočičích očí v zatemněném okně. Lenka Urbanová zapojila elektrické kabely do kovových desek na podlaze jedné místnosti, po kterých musí přejít návštěvník na vlastní nebezpečí, touží- li nahlédnout do třinácté komnaty, jen malinko pootevřené. U dveří však zjistí, že dveře prázdného pokoje jsou zablokovány. Klaus Dobrunz rozvěsil sádrové prádlo a jakési chuchvalce v pravidelných řadách i do trychtýře. Skvělého kontrastu a napětí mezi jinými časy dosáhl Thomas Majevszky instalací Čtyři pokoje: jeden je v původní poničené podobě, dva jsou vymalovány zčásti, jeden je bílý úplně. Horst Reuschke si z jednoho pokoje vytvořil muzeum. Mezi banálními a technickými exponáty jsou také řady útvarů z chleba a zvlášť z másla. Lenka Klodová natáhla do bytu domácí zvířata doslova. Z jejich kožešin vytvořila pruh táhnoucí se kolem dokola, od podlahy, přes zeď a strop. V jiném pokoji využila pohledu skrz okno na jakousi dopravní značku. Omalovala ji oranžově, a tak vznikl věčný západ slunce, který zopakovala ve vzoru na stěnách. Ekkehard Böhnel položil do bytu křehkou papírovou postel. Tendencí Němců bylo uplatnit spíš objekty pro univerzální prostor, Češi hledali pointování instalace právě v daném místě.

Podobných projektů stále přibývá (Štencův dům, libeňská synagoga, odsvěcené kostely atd.). Možná by tedy každé firmě, která podobný pustý objekt zakoupí, stálo za to zamyslet se, zda výtvarná akce tohoto druhu neznamená pro místo i sponzora dobrou reklamu.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View